"Poslední z rodiny Castrů se na Kubě zbavuje poslední oficiální funkce. I když to nemusí mít nutně radikální dopady na politické nebo ekonomické reformy, tak symbolicky je to velmi důležité. Žádný Castro už nebude v nejvyšších funkcích," vysvětluje pro server Aktuálně.cz Karel Kouba, politolog a odborník na Latinskou Ameriku z Univerzity Hradec Králové.
Bratři vládnou v čele komunistické strany nepřetržitě od roku 1959. Raúl Castro byl jakousi šedou eminencí kubánského komunistického režimu. Zatímco jeho bratr Fidel vedl zapálené proslovy, které burcovaly davy, on stál v pozadí.
Padesát let byl ministrem obrany a kontroloval tak armádu, která má na Kubě spolu se stranou obrovský vliv. Po svém bratrovi pak v roce 2006 převzal úřad prezidenta, ve kterém setrval až do roku 2018. V roce 2011 po něm převzal i místo prvního tajemníka komunistické strany, které teď opouští.
Kouba připouští, že se Castrovi udrželi u moci více než 60 let i díky své dlouhověkosti. Během revoluce v roce 1959, která svrhla diktátora podporovaného Spojenými státy, nebylo Raúlovi ještě ani 30 let.
A právě i díky symbolice revoluce byl kubánský režim tolik stabilní. "V Latinské Americe je silný kult osobnosti. Politika je tam velmi personifikována a zemím vládnou velké dynastie. Kuba není výjimkou. Celá mytologie revoluce spočívala na Fidelu Castrovi a okruhu jeho nejbližších, kam Raúl také patří," dodává politolog.
Talent na hledání spojenců
Vláda Castrů nikdy nebyla moc silně ohrožena. Pokud měli podezření, že se formují skupiny, které by chtěly převzít moc, rychle je eliminovali. Navíc ačkoliv komunistický režim leží jen 160 kilometrů od břehů USA, přežil už celkem 13 amerických prezidentů. Kuba si totiž vždy uměla najít zahraniční partnery, ať už to byl Sovětský svaz nebo země Latinské Ameriky, vysvětluje odborník.
"Měli skvělý instinkt na spojence," tvrdí Kouba. "Výborně to ilustruje vztah k Venezuele, která je násobně větší než Kuba, ale přesto je tamní režim závislý na kubánských vojenských poradcích, zpravodajských službách a podobně."
Ačkoliv na Kubě žije okolo 11 milionů lidí, země se zapojuje do světového dění. Vysílá vojáky do Afriky - Raúl hrál klíčovou roli v zapojení kubánské armády do konfliktu v Angole a Etiopii v 70. letech. A i poslední rok, během pandemie, Kuba posílala svoje doktory pomáhat do hůře postižených oblastí.
Roli Raúla v politickém vývoji země ve srovnání s jeho bratrem je však velmi těžké hodnotit, protože se přes cenzuru nedostaly na veřejnost žádné spory, míní Kouba. Odcházející politik byl navíc poměrně uzavřenou osobností a moc rozhovorů neposkytoval.
"Nejsem zvyklý se často objevovat na veřejnosti, kromě okamžiků, kdy je to potřeba… vždy jsem byl nenápadný, takový je už můj styl," řekl Raúl v roce 2006 pro noviny komunistické strany Granma v jednom z ojedinělých rozhovorů.
Raúl byl méně charismatický než jeho starší bratr, podle Kouby ale také méně ideologický a převládal u něj pragmatismus. I proto se s jeho nástupem k moci Kuba začala pouštět do opatrných a pomalých reforem. Za vlády amerického prezidenta Baracka Obamy se navíc vůbec poprvé normalizovaly vztahy Kuby se Spojenými státy a oba politici si potřásli rukama na pohřbu jihoafrického prezidenta Nelsona Mandely. "To by Fidel nejspíš nikdy neudělal," myslí si Kouba.
I během Fidelovy vlády měl vstřícnější postoj ke Spojeným státům než jeho bratr. S tamními bezpečnostními složkami si ty kubánské například vyměňovaly informace o hurikánech, převaděčích nebo obchodnících s drogami. V roce 2001 ve státní televizi prohlásil, že by se vztahy s USA měly co nejvíce normalizovat.
Jako prezident prosadil celou řadu reforem, včetně toho, že usnadnil Kubáncům cestovat do zahraničí a více uvolnil ekonomiku. Dovolil také lidem, aby si kupovali telefony nebo počítače a nocovali v hotelech dříve vyhrazených pouze pro turisty.
Odchází i odkaz revoluce?
Raúl Castro jako poslední z generace revolucionářů zůstane i dál důležitou politickou figurou v pozadí. Jeho syn Alejandro je neoficiálním šéfem tajných služeb a dcera Mariela zase sedí v parlamentu a je poměrně oblíbená i proto, že podporuje práva LGBTQ+ komunity.
Přesto po něm vládu nepřebírají oni, ale stávající prezident Miguel Díaz-Canel. Otázkou proto zůstává, jestli po odchodu bratrů Castrů z veřejného politického života nezmizí i vliv, který odkaz revoluce na Kubě měl. Země se potýká s ekonomickou krizí, kterou pandemie covidu-19 ještě zhoršila. Díky internetu se navíc šíří disent, který cenzura není vždy schopná potlačit.
