Většinou velmi dobře informovaný londýnský deník The Times zveřejnil názory jednoho z nejmenovaných vojenských představitelů. Podle něj má britská armádní rozvědka potvrzené zprávy o tom, že se přímo ruský prezident prezident Vladimir Putin zapojuje do rozhodování, které přísluší spíše nižším důstojníkům.
"Činí taktická rozhodnutí, které by za normálních okolností přijímal důstojník, který velí zhruba 700 vojáků," citují The Times britský armádní zdroj. Sedm stovek vojáků odpovídá zhruba velikost jednoho praporu ruské armády.
Dodal, že některé pokyny přímo na bojiště míří z Kremlu poté, co se o nich Putin poradil s náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem. Ten sice nebyl přítomen na vojenské přehlídce na Rudém náměstí 9. května, což vyvolalo spekulace o jeho možné roztržce s Putinem, podle Britů se ale nadále podílí na vedení invaze.
Putin strávil začátek své profesní kariéry v sovětské tajné službě KGB. Na vojně byl u dělostřelectva, ale větší zkušenosti s armádou nemá. Ostatně ani ministr obrany Sergej Šojgu (ačkoliv má hodnost generála) není profesionální voják: v minulosti pracoval jako ministr pro mimořádné situace, kde řídil hlavně záchranné operace při živelných pohromách.
O tom, že politici mluví generálům do vedení bojů, je přesvědčen i český vojenský analytik Lukáš Visingr. "Do rozhodování ruských velitelů se zjevně neustále motají vrcholoví politici. Jde o naprosto nezvládnutou koordinaci vojenského a politického rozhodování," řekl v nedávném rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Srovnal také v tomto směru ruskou agresi na Ukrajině s americkou válkou ve Vietnamu. "Američtí prezidenti po celou dobu jejího trvání nebyli schopni jednoznačně říct, čeho se má ve Vietnamu dosáhnout. Avšak o to vehementněji mluvili vojákům do toho, jakými zbraněmi, a dokonce i jak mají bojovat. Výsledek tomu odpovídal," soudí Visingr.
Rozkazy za druhé světové války
Zásahů do válečné taktiky se za druhé světové války dopouštěl Stalin i vůdce nacistického Německa Adolf Hitler. Sovětský diktátor do poslední chvíle odmítal věřit upozorněním vlastní rozvědky a armády, že se Německo chystá Sovětský svaz navzdory spojenecké dohodě mezi oběma zeměmi napadnout. Když se to 22. června 1941 stalo, Rudá armáda nebyla schopná klást odpor a Stalin se na několik dní odmlčel, protože byl psychicky na dně.
Střetl se také s tehdejším náčelníkem generálního štábu Georgijem Žukovem. Ten navrhoval, aby se sovětští vojáci vyhnuli německému zajetí a stáhli za řeku Dněpr. Stalin ale trval na obraně Kyjeva, takže se nakonec 600 tisíc vojáků Rudé armády dostalo do zajetí.
Naopak Hitler dlouho činil rozhodnutí, která mu vycházela. Obsazením Porýní, anšlusem Rakouska, likvidací Československa či rychlou okupací západního Polska získal pocit, že je strategický a vojenský génius, což se mu později vymstilo.
Před odpor vlastních generálů v roce 1941 nevrhl všechny síly na dobytí Moskvy, ale poslal je na jih ke Stalingradu a Kavkazu. "Moji generálové nevědí nic o ekonomice," říkal s poukazem na to, že je nutné se dostat k ropným polím u Kaspického moře. Nakonec wehrmacht nedobyl ani Moskvu, ani Stalingrad, ani ropná pole.
Německý velvyslanec v Římě Ulrich von Hassel si po porážce u Stalingradu zapsal do svého deníku: "Všichni se mají možnost na vlastní oči přesvědčit o nedostatku vojenských schopností takzvaného nejlepšího stratéga všech dob. Tak to je, náš megalomanský kaprále."
Husajnova nekompetentnost
Fatální chyby se Adolf Hitler dopustil i v roce 1944. Zatímco polní maršál Gerd von Rundstedt několik hodin před invazí spojenců v Normandii navrhl přemístit dvě německé divize k nedalekému městu Caen, Hitler to odmítl a byl přesvědčen, že útok bude veden v blízkosti Calais. Když 6. července zjistil, že se mýlil, bylo pro Němce už pozdě.
Dalším příkladem politika, který svými intervencemi svoji armádě války spíše kazil, byl irácký prezident Saddám Husajn. V osmdesátých letech nařizoval nesmyslné masivní ofenzívy proti Íránu, které neměly šanci na úspěch a vedly k obrovským ztrátám na životech iráckých vojáků.
Husajn trval na to, že všechna rozhodnutí bude osobně schvalovat, velitelé na všech úrovních se báli projevovat iniciativu. Zvláště poté, co nechal popravit desítky důstojníků, kteří v roce 1982 v bezvýchodné situaci opustili íránské město Chorrámšáhr.
Podobné to bylo v roce 1991, když Irák vpadl do Kuvajtu a hrozila mu ofenzíva mezinárodní koalice vedené Američany. Generál Wafík Samarráí, který byl v té době ředitelem irácké vojenské rozvědky a později uprchl do exilu, vypověděl o Husajnově naprosté nekompetentnosti ve vojenských otázkách. "Na poradě tvrdil, že naše letectvo a dělostřelectvo je dobře trénované a srovnatelné s Američany a Brity. Vůbec nebral v úvahu rozdíly v kvalitě techniky mezi námi a Američany," popsal.
Video: Bush si v projevu spletl Ukrajinu s Irákem
