Řím - Kostel, kde s největší pravděpodobností začala tradice slavení Narození Páně právě v dnešní den (25.12.), označovaný v liturgickém kalendáři coby Boží hod vánoční, byl zřejmě postaven při dřívější pohanské svatyni v rámci snah o co nejpřirozenější rozšíření křesťanství.
Tvrdí to přední italský archeolog Andrea Carandini a informuje o tom agentura AP.
Italští archeologové minulý měsíc objevili podzemní sluj, kterou podle jejich přesvědčení obyvatelé starověkého Říma uctívali coby místo, kde podle pověsti vlčice odkojila pozdější zakladatele města, bratry Romula a Rema.
Na začátku byl Konstantin
Jen několik metrů od této jeskyně, známé jako Lupercale, nechal císař Konstantin ve 4. století našeho letopočtu postavit baziliku svaté Anastázie, kde byly zřejmě vůbec poprvé slaveny Vánoce tak jako dnes, tedy 25. prosince.
Byl to právě Konstantin, kdo učinil přítrž perzekucím raných křesťanů v dobách římské říše tím, že křesťanskou víru v roce 313 plně zlegalizoval, a byl to také on, kdo v roce 325 svolal důležitý nikajský koncil, který mimo jiné zafixoval data důležitých křesťanských svátků.
V Nikaji (dnešní Iznik v Turecku) bylo rozhodnuto, že Vánoce, do té doby vesměs pohyblivé svátky, budou napříště slaveny 25. prosince, tedy v den, kdy Římané tradičně slavili zrození boha Slunce, řekl Carandini, profesor archeologie na římské univerzitě La Sapienza, minulý týden reportérům.
Bazilika svaté Anastázie byla postavena hned následující rok a bylo to podle všeho právě tam, kde se poprvé slavily Vánoce v nově určený den. Podle Carandiniho šlo o součást širšího úsilí propojit v této rané fázi nově se etablujícího náboženství křesťanské oslavy s existujícími pohanskými kulty.
"Kostel byl postaven s cílem christianizovat tato pohanská místa, kde se uctívaly nejrůznější modly. Byl to běžný postup - umístit poblíž stánek Boží ve snaze spasit jak daná obětiště tak ty, kdo jich využívali," přiblížil Carandini novinářům své úvahy.
"Evokativní a koherentní"
Vrchní římský archeolog Angelo Bottini, který se na Carandiniho výzkumu osobně nepodílel, jeho hypotézu označil za "evokativní a koherentní" a uznal, že může přispět k lepšímu "porozumění mechanismu přechodu od pohanství ke křesťanství".
Bottini i Carandini se také domnívají, že budoucí vykopávky by mohly teorii provázanosti mezi svatyní a kostelem potvrdit, pokud se ukáže, že struktury patřící k Lupercale se nacházejí přímo pod bazilikou.
Bazilika svaté Anastázie byla vůbec prvním kostelem, který nevyrostl na okraji starověkého města, ale na jednom z jeho důležitých pahorků, konkrétně na Palatinu, jež bylo v dobách římského impéria mocenským i náboženským centrem, uvedl dále Carandini.
Ačkoli dnes není příliš známá, za časů Konstantinovy vlády byla jednou z nejdůležitějších bazilik pro římskou křesťanskou komunitu.
Vzhůru dolů
Svatyně Lupercale, jejíž jméno je odvozeno od latinského slova "lupa", čili vlčice, se nachází téměř dvacet metrů pod zemí.
Archeologové mohli dovnitř nahlédnout pouze díky sondám a kamerám, které spustili dovnitř a které odhalily existenci klenutého stropu vyzdobeného barevným mramorem a bílým vyobrazením orla, znaku římského impéria.
Přestože někteří experti pochybují o tom, že podzemní sluj je skutečně oním mytologickým místem, kde se Romula a Rema dočasně ujala jejich adoptivní vlčí matka, většina archeologů je přesvědčena, že svatyně odpovídá popisům ve starodávných textech.
Je tedy zřejmě jen otázkou času, něž bude zahájena další fáze výzkumu.
