Iljič Ramirez Sánchez
Terorista Sánchez se narodil v roce 1949 v Caracasu. Vychováván byl soukromými učiteli se silně komunistickými názory. Část svého mládí prožil v Londýně. Otec ho chtěl nechat zapsat na francouzskou Sorbonnu, mladý Iljič ale nakonec jel studovat Univerzitu Patrice Lumumby v Moskvě, která byla ideologickým nástrojem KSSS a měla vychovávat komunistické kádry pro africké a latinskoamerické země. Pro Carlose byla však málo radikální a nakonec z ní byl vyloučen. Přezdívku Carlos si dal sám, přezdívku Šakal dostal omylem od jednoho britského novináře, který ho zaměnil s antihrdinou románu Den pro šakala od Fredericka Forsytha. Carlos se stal symbolem levicového terorismu, měl kontakty například s německou teroristickou skupinou Baader-Mainhofová, nakonec ale "zdegeneroval" v námezdného mezinárodního vraha. V 80. letech mu poskytovala pomoc východní Evropa - po určitý čas měl základnu v bývalé NDR, pak v Maďarsku - po pádu Berlínské zdi, ale jeho sláva rychle vyhasla. Carlos v roce 1975 přestoupil k islámu, třikrát byl ženatý. Jeho poslední ženou je jeho právnička Isabelle Coutant-Peyre, kterou si vzal v roce 2001 ve vězení poté, co se rozvedl s Magdalenou Koppovou prostřednictvím muslimského rituálu zapuzení. Venezuelský prezident Hugo Chávez ho jednou označil za "revolučního bojovníka", ale Carlos si stěžuje na nulovou právní a materiální podporu své vlasti. Venezuelská ambasáda mu prý dokonce už ani neposílá do věznice kubánské doutníky, jak to činila dřív.Paříž - Za přísných bezpečnostních opatření začal v pondělí v Paříži proces se svého času nejhledanějším teroristou světa Carlosem, zvaným Šakal.
Terorista původem z Venezuely, vlastním jménem Iljič Ramirez Sánchez, byl již v roce 1997 odsouzen na doživotí za vraždu dvou francouzských agentů a jednoho policejního informátora v Paříži v roce 1975. Nyní ho zvláštní tribunál bude soudit za čtyři atentáty, které si v letech 1982 až 1983 ve Francii vyžádaly 11 mrtvých a na 150 zraněných. Proces má trvat šest týdnů.
Sánchez, bělovousý a usměvavý, stanul před soudci v džínách a ve vojenské blůze. Po formálním potvrzení totožnosti soudu řekl, že je profesionální revolucionář. Zdravil lidi v publiku a početné novináře a podle agentury AFP se nechoval jako obžalovaný před porotou, nýbrž byl uvolněný jako lidé, kteří právě navštívili divadelní představení.
Své přívržence v sále pozdravil dvaašedesátiletý Carlos zdviženou pěstí. Jeho zmínka o "rasistickém státu" Izrael vyvolala jejich okamžitý potlesk.
"Probíhá to přesně tak, jak nám bylo řečeno. Je to hráč a revolucionář. Ještě nám předvede další věci," reagoval na chování souzeného Philippe Rouault, který byl vážně zraněn při atentátu přisuzovaném Carlosovi v pařížské ulici Marbeuf v roce 1982. Ujistil, že je na podobné chování psychicky připraven.
Usáma Sánchez
Iljič Ramirez Sánchez byl Usámou bin Ládinem své doby. Stejně jako on dlouho děsil Západ a stejně jako on byl nejhledanějším teroristou světa.
Sánchez se narodil v roce 1949 v Caracasu v rodině velmi bohatého právníka Josého Altagracii Ramireze Navase, který ale vyznával marxismus. Tento muž dal každému ze svých třech synů na jihoamerické poměry zvláštní křestní jména: prvního pojmenoval Iljič, mladšího Lenin a nejmladšího Vladimir.
Nejstarší Iljič se na čas stal nejznámějším levicovým teroristou světa. V roce 1975 šokoval celou planetu přepadením zasedání členských zemí OPEC ve Vídni a únosem ministrů z jedenácti členských zemí této organizace.
Je ironií, že pro samotného Iljiče - který si začal říkat Carlos, aby zdůraznil své latinskoamerické kořeny - tento teroristický čin znamenal neúspěch.
Únos ve Vídni provedl jako člen Lidové fronty za osvobození Palestiny (PFLP). Ta s ním však nebyla spokojena, protože měl při této akci zastřelit íránského ministra financí Jamšida Amuzgara a ministra ropného průmyslu Saúdské Arábie Ahmada Zakího Jamáního, což neudělal.
V důsledku toho ho PFLP vyloučila ze svých řad. Carlos, který v témže roce přestoupil k islámu, se přesto později vychloubal, že v rámci boje za věc palestinského lidu zabil nejméně 1500 osob.
Konečný pád
V únoru roku 1982 zatkla francouzská policie v Paříži dva členy Carlosovy teroristické skupiny - Švýcara Bruna Bregueta a Carlosovu tehdejší ženu, Němku Magdalenu Koppovou.
Carlos pak provedl ve Francii několik pumových atentátů, kterými se snažil donutit Paříž k propuštění svých dvou soudruhů. Jeho snaha byla však neúspěšná.
Carlosova hvězda definitivně vyhasla po pádu Berlínské zdi v roce 1989. Tento terorista ztratil podporu zemí východního bloku a kvůli tomu i nejrůznějších afrických a arabských států, které se už nemohly spoléhat na pomoc Sovětského svazu, a stal se z něj mezinárodní psanec.
Na počátku 90. let se uchýlil do Súdánu, ale Francie a USA slíbily v roce 1994 súdánským úřadům za vydání Carlose řadu výhod. Súdánci ho pak v srpnu téhož roku předali francouzským agentům.
Bývalý postrach světa putoval do Francie v pytli na palubě soukromého letounu, omámen sedativy. Teď bude souzen za teroristické činy spáchané v této zemi na počátku 80. let minulého století.
Jeho soudní spis má 100 000 stran v 82 svazcích, které váží půl tuny a na délku měří 10 metrů. Samotný Carlos považuje všechny tyto procesy za protiústavní. Odůvodňuje to skutečností, že byl protizákonně "unesen" ze Súdánu.
