Z dříve 300tisícového Chersonu se podle Ovčara během ruské okupace stalo prázdné místo poseté billboardy a reklamami s ruskou propagandou. "Je to jako v Orwellově knize 1984," líčí lékař, jehož specializací je endokrinologie.
Podle ukrajinských úřadů z města utekla asi polovina jeho obyvatel. Uprchnout nyní je velmi nebezpečné, okolí Chersonu je zaminované a kolem zuří dělostřelecká palba. "Viděl jsem ruské vojáky střílet do auta, ve kterém byli civilisté - starší lidé a děti, kteří následně zemřeli u nás v nemocnici," tvrdí Ovčar.
Některá tvrzení obsažená v rozhovoru nelze kvůli informační izolaci Chersonu nezávisle ověřit.
Rusové Cherson okupují od začátku března. Co se momentálně ve městě děje?
V Chersonu panuje atmosféra strachu a nejistoty. Každý den sledujeme únosy a vraždy aktivistů, novinářů, učitelů, umělců, sociálních pracovníků, kněží, sirotků. Naše zákonná městská správa pracuje na dálku, protože radnici a oblastní radu obsadila vojska nepřátel. Rusové jmenovali novým starostou Volodymyra Salda, žádnou reálnou moc ale nemá, účastní se pouze televizních inscenací ruské propagandy. Město je opuštěné, zůstala zde pouze polovina obyvatel. Ceny potravin se zdvojnásobily, někdy i ztrojnásobily. Rusové zabili i dobrovolníky, kteří se snažili dostat k nám zásoby léků.
Byl jste svědkem nějakého násilného chování ruských vojáků?
Viděl jsem ruské vojáky střílet do auta, ve kterém byli civilisté - starší lidé a děti, kteří následně zemřeli u nás v nemocnici. Taky jsem byl u toho, když unesli z naší nemocnice zraněného ukrajinského vojáka. Dějí se tady hrůzostrašné věci.
Podle zpráv médií v Chersonu dochází léky i jiné zásoby. Jak to zvládáte?
Ano, všechno to jsou důsledky přerušení logistických řetězců. Autorem této noční můry je Ruská federace. Nedělají nic pro to, aby se situace zlepšila. Zvláštní poděkování patří dobrovolníkům, kteří nám posílají léky po minových polích i navzdory bombardování, moc si toho vážíme. Zásoby nám budou stačit maximálně do konce léta, bez nich nejsme schopni dál vykonávat svoji práci. Jsme téměř bezmocní.
V chersonské nemocnici pracujete jako primář endokrinologie. Jak to vypadá tam?
Je to opravdu hrozné, ale trošku lepší, než jsme čekali. Chybí personál, dochází životně důležité léky, jako jsou ty proti bolesti, na anestezii, inzulin a mnoho dalších. Také nám chybí chirurgické nástroje, které jsou nezbytné pro zvládání některých zákroků. Nicméně stále pracujeme, pokračujeme. Je to naše práce, musíme vytrvat.
Jak probíhá váš běžný den? Ať už jako lékaře, tak běžného občana, civilisty…
Každý den od pondělí do pátku jsem v práci. Snažím se chodit bočními cestami, abych se vyhnul ruským kontrolám. Nutí vás při nich se svléknout, musíte jim dát mobil a dokumenty na prověření. Na začátku války jsem dva týdny bydlel v nemocnici na endokrinologickém oddělení s personálem a pacienty, protože cesta domů byla příliš nebezpečná. V práci končím většinou v 15 hodin, ale někdy pracuji nepřetržitě, a tak nestihnu jít domů před zákazem vycházení. O víkendu většinou sháním jídlo. Často narážím na obrovské fronty, jako byly při rozpadu Sovětského svazu. Je to děsivé i zábavné zároveň, připomíná to vzpomínky z matčina dětství.
Během okupace jsem toho zažil více než za celý život. Viděl jsem zraněné a mrtvé civilisty, natáčení ruské propagandy, hrdinský odpor obyvatel Chersonu na týdenních shromážděních, než Rusové začali střílet do davu a unášet lidi. Nemohu zapomenout na první demonstraci proti okupaci, kdy lidé pochodovali s holýma rukama proti obrněným vozidlům. Během posledního odporu chersonských obyvatel byl jeden muž postřelen do nohy a starší žena skončila s roztrženými plícemi.
Jsou nějaké způsoby, jak utéct z Chersonu do bezpečí, na území, které ovládá vláda v Kyjevě?
Všude jsou minová pole, dělostřelecká palba, útěk znamená velké riziko. Nyní existuje pouze jedna částečně "bezpečná" cesta k útěku přes okupovaný Melitopol až do Záporoží. Je dlouhá asi 400 kilometrů a doprovází ji desítky ruských kontrolních stanovišť. Ostatní silnice, které vedou do blízkých měst Mykolajiv a Kryvyj Rih, jsou uzavřeny. Neexistují žádné humanitární koridory pro bezpečný odchod. Každý region opouští nebo zůstává na vlastní nebezpečí.
Jak moc se Cherson během války změnil?
Z města se stalo prázdné, neobydlené místo poseté billboardy a reklamami s ruskou propagandou. Je to jako v Orwellově knize 1984. Všechno je falešné, vláda, televize, rádio, potraviny, zboží a také náš každodenní život.
Denně se setkáváte s ruskými vojáky, jaké pocity to ve vás vyvolává?
K ruské armádě se po válečných zločinech, které spáchali, chováme s opovržením. Máme ale strach, musíme s nimi mluvit pouze rusky, protože kdybychom použili ukrajinský jazyk, mohou nás zabít. Nosím u sebe kvůli bezpečnosti dva mobily. Na jednom mám pouze lékařské informace, na druhém data, za která by mě mohli zabít. Jelikož jsem lékař, prozatím se mi nepokoušejí ublížit, ale přijde čas, kdy mě moje zaměstnání nemusí podobně jako kolegy na severu Ukrajiny nebo Donbasu zachránit.
Rusové momentálně shromažďují naše osobní údaje, aby vyhlásili falešné referendum o připojení (Chersonské oblasti) k Rusku. Jde o stejnou strategii jako v roce 2014. Většina ukrajinských obyvatel je připravená pro Ukrajinu zemřít, ale raději bychom pro náš národ žili, než umírali.
