"Plivli nám do tváře." Příběhy sexuálně zneužitých žen, které pobouřila Ficova novela

Barbora Plávalová/deník SME
20. 2. 2024 15:46
Slovenská vládní koalice premiéra Roberta Fica (Směr-SD) v únoru prosadila zkrácení promlčecí lhůty u znásilnění a sexuálního násilí o deset let. Příběhy obětí, které shromáždil slovenský deník SME, ukazují, že pro některé z traumatizovaných žen nebylo ani deset let dost času na to, aby si uvědomily, že byly v dětství sexuálně zneužívány. Mají pocit, že poslanci jim přijetím změn plivli do tváře.

"Nevím, jak bych to dnes vnímala, kdyby gynekolog, který mě zneužil, ještě žil, ale strašně mě štve, jak to poslanci komentují. A proč by vůbec mělo být něco promlčeno? Já s tím žiji každý den," říká Jana Geralská, jedna z devatenácti obětí, s nimiž list SME mluvil. Více než polovina z nich byla zneužita v dětství.

Ženy se rozhodly promluvit poté, co poslanci vládní koalice na začátku února schválili novelu trestního zákoníku, která snižuje promlčecí lhůty mimo jiné u znásilnění a sexuálního násilí. Až na výjimky počítá také se snížením trestních sazeb za korupci či hospodářskou kriminalitu nebo zrušením elitního ústavu prokuratury. Vláda obhajuje změny snahou o sladění slovenské právní úpravy se zákony platnými v evropských zemích.

Novelu minulý týden podepsala slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Současně oznámila, že zákon nechá přezkoumat ústavním soudem a požádá ho o pozastavení jeho platnosti. Nevyužití práva veta, k jehož prolomení má koalice ve sněmovně dostatek hlasů, Čaputová zdůvodnila tím, že ústavní soud bude mít více času na prozkoumaní novely.

Obětí se zvláště dotkl výrok poslance Richarda Glücka (Směr-SD), který řekl, že by si snad žena všimla, kdyby byla znásilněna. "Představte si, že si toho nevšimne," reagovala pro deník SME Alexandra Stanová, další z žen, která se slovenskému listu svěřila.

Příběhy podle SME ukazují, že zkrácení promlčecí lhůty u znásilnění nemotivuje lidi k tomu, aby ho dříve nahlásili na policii. Některé oběti stále nejsou schopny otevřeně mluvit o tom, co se jim stalo, neví o tom ani jejich nejbližší okolí.

Také proto jsou některé příběhy anonymní, redakce deníku jména obětí zná. Jsou mezi nimi učitelka, farářka, manažerka, kurýrka či poslankyně. Na znamení toho, že jsou výpovědi skutečné, každá z žen jako doplnění příběhu poskytla otisk své dlaně v oranžové barvě. Tato barva je symbolem boje proti násilí na ženách a dětech.

Ženy popisují, že jim poslanci přijetím pozměňovacího návrhu dali jasně najevo, že si za to mohou samy. Ptají se, zda snad chtějí pachatelům pomoci. "Řekla jsem si, že to mohu uzavřít alespoň takto, když už to za mě poslanci uzavřeli trestněprávně," napsala Michaela. Pokud poslanci novelu nezmění nebo nezasáhne ústavní soud, bude to, co se jí stalo, navždy promlčeno.

Celý text se všemi 19 příběhy si můžete přečíst na stránkách deníku SME.

Otisk dlaně Alexandry Staňové
Otisk dlaně Alexandry Staňové | Foto: deník SME

Alexandra Staňová, učiteka ve školce

Do nějaké doby jsem fungovala úplně normálně, neměla jsem tušení, že se mi něco takového v dětství stalo.

Dlouho jsem nevěděla, že se to dělo i mým sestrám. Vzpomínám si, že jedna z nich utekla z domova, už když jí bylo čtrnáct.

Vzpomínky se mi začaly vracet až v dospělosti, tehdy jsem žila s rodiči svého manžela. Jeho otec mi hodně připomínal mého biologického otce. Manžel jezdil na dlouhé cesty pryč a my se s tchánem jen hádali.

Najednou jsem si vzpomněla na noci s mým otcem alkoholikem, se kterým jsme žili do mých šesti let. První, co se mi vybavilo, bylo, jak si lehl vedle mě a začal na mě mluvit, což normálně nedělal, protože k nám neměl vztah. Začal se mě dotýkat na intimních místech, pokládal mi ruce na své intimní partie.

Nevěděla jsem, proč mám z dětství zafixovanou v paměti takovou stříbrnou láhev od sodovky, až později jsem si uvědomila, že byla ve spíži, kde mě otec osahával.

Když mi bylo patnáct, zlomil si nohu. Už jsme spolu nebydleli a máma mi přikázala, abych mu nosila nákupy. Měla jsem čerstvě po operaci slepého střeva, a když jsem tam přišla, chtěl vidět jizvu. Klekl si vedle mě a pořád mi dával kalhoty níž, až mi je stáhl úplně. Byla jsem tak v šoku, že jsem běžela až na autobusovou zastávku, kde jsem dvě hodiny čekala na spoj.

Párkrát jsem o tom mluvila se svou sestrou, která z domova odešla. Popsala mi velmi podobné zážitky. Řekla mi, že ji otec několikrát zbil, a když byla v nemocnici, její matka lhala, že upadla. Mě a sestru, s kterou jsme se tomu jako jediné postavily, máma ještě obviňovala.

Když jsem viděla video, kde jeden z poslanců řekl, že "ona o tom asi ví a všimne si toho, když byla znásilněna", opravdu se mě to dotklo. Byla bych ráda, kdyby mu někdo řekl, že "ne, představte si, že nevšimne". Opravdu člověk někdy ani po deseti letech neví, že se něco takového stalo, dokud nepřijde nějaký moment, kdy si to plně uvědomí.

 

Právě se děje

Další zprávy