Doněcké zdravotnické zařízení, které je jedním z mnoha na tisícikilometrové frontové linii na východě a jihu země, funguje v nepřetržitém provozu. Zranění bojovníci jsou sem nejprve přivezeni, aby se jejich stav stabilizoval, a teprve poté jejich cesta pokračuje do vzdálenějších nemocnic, kde jim lékaři poskytnou kompletní pomoc. "Bojovníci, které operujeme, jsou hrdinové plní pozitivní energie. Nemám právo dovolit si vzdát se, svěsit hlavu," říká sedmatřicetiletý anesteziolog Osmach.
Osmach je jedním z mnoha zdravotníků, kteří v polní nemocnici tráví celé dny a noci, aby se pokusili zachránit raněné bojovníky, kteří riskují život na frontě. "Díky obrněným vozům, které jsme nedávno získali, máme možnost k nám převážet mnohem vyšší počty raněných. Pořád jich není k dispozici tolik, kolik bychom potřebovali, ale máme aspoň nějaké," popisuje situaci.
Zásadní roli v zachraňování ukrajinských vojáků v okolí Časiv Jaru má i osmačtyřicetiletý chirurg Sanych. Jeho práce vyžaduje maximální soustředěnost, udržet si pozornost ve vypjatých situacích je však pro doktora výzva. "Nejvíc se obávám toho, aby mi v tom stresu vůbec fungovaly ruce. Abych si udržel čistou mysl i pod enormním tlakem, který tu na sále zažíváme," přiznává.
Rusové se podle chirurga nezdráhají porušovat úmluvu o chemických zbraních, což zdravotníkům práci komplikuje. "Používají vše, co je zakázáno. I chemické látky, opravdu cokoliv. Stává se, že z vojáků vyndáváme věci, u nichž neumíme vysvětlit, jak se do jejich těl dostaly," říká.
Stabilizované pacienty sanitáři převážejí do bezpečnějších nemocnic v noci, tak, aby se vyhnuli pozornosti nepřátelské armády. "Vždycky jsem chtěla pomáhat v armádě. Pak vypukla válka a já chtěla být užitečná a pomáhat. Dopadlo to tak, že když jsem šla do náborového střediska, stala jsem se zdravotnicí, i když jsem o tom nikdy neuvažovala," vypráví čtyřiadvacetiletá Halyna, zatímco se s pacientem vzdaluje od bojové linie.