Nay Pyi Taw - Barmská junta tento týden pozvala na vojenskou přehlídku do nového hlavního města zahraniční hosty. Neřekla jim ale, kdo a jak jej postavil.
Podle odhadů Mezinárodní organizace práce (ILO) je každý den na světě nejméně dvanáct milionů lidí nuceno k otrocké práci. Zaplaceno za ni nedostanou, odepřít ji ale nemohou - hrozilo by jim násilí či smrt.
Snad žádný jiný stát dnes nevyužívá nucené práce tak systematicky jako Barma, kde pro tamní vojenskou vládu podle ILO a Mezinárodní konfederace odborových svazů (ITUC) každodenně otročí statisíce mužů, žen i dětí.
Stát v roli otrokáře
"Nucená práce a Barma jsou jako rub a líc téže mince," říká generální tajemník exilové Federace odborových svazů Barmy (FTUB) Maung Maung.
"Jde o státem řízené porušování lidských práv. Vojenská junta od (svého nástupu k moci) roku 1962 využila pro různé vládní projekty, jako je budování silnic, železnic a kasáren či obhospodařování armádou vlastněných polí, miliony lidí."
Barmští generálové tato obvinění popírají. A zjevně jim nečiní problém chlubit se výsledky toho, co kritici označují za otrockou práci.
Zatím poslední ukázkou jejich hroší kůže se tento týden stalo pozvání asi padesátky zahraničních novinářů na oslavy Dne ozbrojených sil v novém hlavním městě Nay Pyi Taw, kam junta předloni v listopadu přesunula sídlo administrativy z Rangúnu.
Pro cizince to byla ojedinělá příležitost prohlédnout si nové "sídlo králů", jak zní doslovný překlad názvu uměle vytvořené metropole, ležící v hloubi džungle na půli cesty mezi Rangúnem a druhým největším městem Mandalaj.
Podle agentury Reuters byla zdejší ubytovací kapacita, čítající zhruba půltucet hotelů, před úterním svátkem zcela vyčerpána. Někteří z novinářů si prý ale stěžovali, že jim hotely k 70 dolarům za noc účtují ještě dvacet dolarů navíc za internetové připojení
"Dobrovolná výpomoc" pod hlavní zbraně
Novotou zářící město pro státní úředníky sice ještě nemá veškeré potřebné zázemí, například vlastní dopravní síť, zato se může pochlubit fungujícím rozvodem vody a elektřiny, což je ve zbytku Barmy do značné míry luxus.
Kritici ale upozorňují, že vzhledem k okolnostem, za nichž Nay Pyi Taw vznikalo, by Státní radě pro rozvoj a mír (SPDC), jak si junta oficiálně říká, více slušela skromnost, či dokonce stud.
"Mluvil jsem s lidmi, kteří uprchli z Pjinmany (město hned vedle nové metropole pozn. red.) a překročili hranice do Thajska," řekl reportérce BBC Maung Maung. "Říkají, že je přinutili stavět silnice a mýtit přilehlé křovinaté plochy," dodal.
"Dobrovolná výpomoc", jako je budování silnic či stavění plotů kolem armádních základen, je jednou z nejčastějších zdokumentovaných forem nucené práce v Barmě spolu s přenášením zásob a munice pro vojáky a obhospodařováním rýžových polí zkonfiskovaných armádou.
Lidem nezbývá než příkazu vojáků vyhovět. Odpor by znamenal zatčení, mučení, znásilnění či zastřelení rovnou na místě. V oblastech, kde působí partyzáni, také armáda často využívá vesničany k čištění minových polí. Životem za to sice zpravidla platí jen jejich zapřažené hospodářské zvířectvo, ani to ale v tak chudé zemi, jako je Barma, není maličkost.
Blýská se na lepší časy?
Určitou naději na zlepšení situace by snad mohla přinést v únoru podepsaná dohoda mezi ILO a barmskou vládou, která vytváří mechanismus pro vyšetřování stížností, jež oběti nucené práce mohou rangúnské pobočce ILO předkládat.
Podle rozhlasové stanice Demokratický hlas Barmy (DVB) za první měsíc po uzavření dohody přijala ILO čtyři stížnosti. Dvě z nich už byly postoupeny speciální pracovní skupině, která za tím účelem byla vytvořena a kterou vede barmské ministerstvo práce.
Jeden z případů se týkal násilného odvedení nezletilého chlapce barmskou armádou. Poté, co byl případ nahlášen vládě, byl podle ILO chlapec propuštěn a vrácen rodičům. Tři osoby byly také místním soudem obviněny za podíl na jiném případu nucené práce, který byl ILO nahlášen.
To vše, jak DVB uvádí, ostře kontrastuje s předchozí neochotou barmské junty spolupracovat s mezinárodními institucemi na řešení problému nucené práce. Představitelé ILO také na zasedání v Ženevě tento týden rozhodli, že prozatím nebudou Barmu žalovat u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, jak plánovali ještě loni v listopadu.
