Vyvrcholení oslav 159. výročí libérijské nezávislosti minulý týden začalo ohněm. Nešlo však o žádnou předem připravenou ohnivou show, nýbrž o požár v prezidentském paláci, kde první africká prezidentka Ellen Johnson-Sirleafová zrovna hostila tři další prezidentské kolegy.
Požár plný symboliky
Oheň vypukl jen několik hodin po té, co prezidentka se slavnostní pompou po 15 letech zapnula přívod elektrické energie do hlavního města Monrovia. Symbolické gesto mělo ukázat, že Monrovia zničenéná občanskou válkou z let 1989-2003 se opět zvedá.
Když prezidentka v lednových prvních poválečných volbách porazila bývalou fotbalovou hvězdu AC Milán George Weaha, slíbila že do šesti měsíců zavede elektřinu po celé Libérii.
"Když jsem to říkala, byla jsem ještě nezkušený nováček," řekla později. Ne vše totiž jde tak rychle.
Zahraniční investoři se snažili zemi pomoct už jakmile válka skončila, ale všechno nové bylo okamžitě rozkrádáno a zahraniční pomoc skončila v rukou zkorumpovaných úředníků dočasné vlády, která předcházela zvolení Sirleafové.
Děti nikdy neviděly svítící světlo
Největší dárci jsou Evropská Unie a Spojené státy. Na žádost o pomoc však také vyslyšela sousední a mnohem vyspělejší Ghana. Ghanští technici ve městě pomáhali instalovat pouliční světla, generátory i elektrické vedení.
Infobox
Libérie
- Vyhlášena státem: 1847
- Obyvatelstvo: 3,6 milionu
- Rozloha: 99 tisíc km2
- Náboženství: křesťanství, islám, místní náboženství
- Naděje dožití: ženy 43 let, muži 41 let
- Vývoz: diamanty, železná ruda, kaučuk, dřevo, káva, kakao
Zprávy z Libérie
Když prezidentka slavnostně rozsvěcovala pouliční osvětlení u jedné z příměstských klinik, nejvíce udivené byly děti, které nikdy předtím svítící žárovku neviděly.
"Moje dcera nevěděla, co to pouliční lampa je. Když jí viděla svítit, vůbec nechtěla odejít," říká pětačtyřicetiletá Boima Denis o zážitku své čtyřleté dcery.
Obyvatelé Monrovie nejen, že si mohou večer rozsvítit, ale mohou si také pustit vodu, která minulý týden začala téct. Během války byly zničeny všechny zásobárny vody, rozsáhlé rekonstrukce však od minulého týdne zásobují vodou 30 procent města. Vodou, která odpovídá standardům Světové zdravotnické organizace.
Kapka v moři
Válka v Libérii byla brutální a vyžádala si smrt více než čtvrt milionu lidí. Skončila, když ex-diktátor Charles Taylor utekl do Nigérie. Nyní je Taylor v Haagu kde je souzen za válečné zločiny.
Někdo by řekl, že nestabilní elektrické připojení a tekoucí voda pro třetinu hlavního města jsou jen kapky v moři. Že Libérie nemá fungující infrastrukturu, žádnou národní telefonní síť, elektrickou síť a nebo, že více než třetina lidí nemá dostatek potravin.
Jenže třímilionová země bohatá na nerostné suroviny prochází těžkým poválečným obdobím. Humanitární organizace však tvrdí, že situace v zemi se neustále zlepšuje.
A pro samotné obyvatele jsou osvětlené ulice, policejní stanice, nemocnice a další veřejné zařízení viditelným důkazem, že život ve zničené zemi má možná zase smysl a hlavně světlou budoucnost.
