Spolu s vojáky se v podzemních krytech tohoto obrovského komplexu ukrývají také tisíce žen a dětí. Jestliže dříve pohled na továrnu vyvolával asociace s románem Julese Verna Ocelové město, nyní připomíná spíše záběry z filmů o bitvě ve Stalingradu.
Velitel ukrajinské 36. brigády námořní pěchoty Serhij Volyna ve středu varoval, že obránci tohoto obléhaného města vydrží vzdorovat jen několik dní, možná dokonce hodin. "Nepřítel je co do počtu desetkrát silnější než my, má převahu ve vzduchu, na zemi, i pokud jde o dělostřelectvo, vybavení a tanky. Obracíme se na světové lídry a prosíme je, aby nám pomohli (…) a přepravili nás na území třetí země," upozornil.
Ruští okupanti podle mariupolské radnice Azovstal bombardují z moře i ze vzduchu a používají při tom těžké letecké bomby. Spolu s příslušníky 36. brigády námořní pěchoty brání město také pluk Azov.
Veškerou výrobu v areálu oceláren, který na délku měří přes tři kilometry, vedení Azovstalu v prvních dnech ruské invaze zakonzervovalo. "Chápali jsme, že ruská armáda může střílet i po slévárnách, takže všechny potenciálně nebezpečné látky jsme vyvezli hned na začátku a zničili je. Poslední, co bychom chtěli, aby se náš závod stal příčinou nějaké technogenní nebo ekologické katastrofy," prohlásil jeho ředitel Enver Ckitišvili.
Pro mnohé obyvatele Mariupolu jeho slova zněla poněkud ironicky. Azovstal patřil do první desítky ukrajinských podniků, které nejvíce znečišťovaly životní prostředí. Historie oceláren sahá do roku 1930, kdy začala jejich výstavba na břehu moře. Současně byl renovován i přístav, aby výrobky Azovstalu mohly putovat k zákazníkům vodní cestou.
"To ovšem byl zásadní problém, protože jakmile se otočil vítr od moře, ve městě se nedalo dýchat," popsala počátkem února deníku Aktuálně.cz šéfredaktorka místního zpravodajského serveru 0629.com.ua Anna Romaněnková. Kromě Azovstalu byl v Mariupolu ještě Iljičův metalurgický kombinát, oba podniky dohromady dávaly práci prakticky polovině obyvatel tohoto zhruba 400tisícového města. Oba závody patří do impéria nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova.
Demonstrace, která změnila chod událostí
Strategický Mariupol byl tvrdě zasažený válkou už v roce 2014, tehdy jeho osud visel na vlásku. Proruští separatisté kontrolovali od května do června centrum města.
Fakta o ocelárnách Azovstal
- V areálu s rozlohou 11 kilometrů čtverečních jsou výrobní haly, silnice, koleje. Azovstal je z jedné strany obklopený obydlenou aglomerací a na jihu přiléhá k Azovskému moři. Severní část areálu je ohraničena řekou Kalmius.
- Tunely pod areálem, které zahrnují prostory pro pěší nebo pro vedení kabelů a potrubí, jsou podle tisku dlouhé 24 kilometrů.
- Roční výrobní kapacity Azovstalu byly 5,7 milionu tun železa, 6,2 milionu tun oceli a 4,7 milionu tun válcovaných výrobků. Dodával hlavně výrobky pro železnice, výrobu lodí a strojírenství.
- Před válkou vyvážela společnost své výrobky do 70 zemí světa, k největším trhům patřily Turecko, Itálie, Británie i Rusko. Zaměstnávala téměř 11 000 lidí. Provozní zisk před odpisy (EBITDA) činil v roce 2020 168 milionů dolarů oproti ztrátě 127 milionů dolarů v roce 2019.
- Podnik byl kritizován ochránci přírody za znečišťování ovzduší, podle vlastních údajů se mu ale daří emise snižovat.
Zdroj: ČTK
"V roce 2014 jsme měli strach. Probíhaly pogromy, loupeže, po ulicích chodili lidé se zbraněmi, byla vyloupena banka Privat, shořela radnice. Já jsem moc ven nechodila, protože právě se mi narodil mladší syn. Nebyla to zrovna doba na procházky s kočárkem. Žijeme na západním okraji města a bylo strašně příjemné vidět přijíždějící tanky s ukrajinskou vlajkou. Že to nebyla jiná vlajka," vzpomínala před válkou na osm let staré události podnikatelka Maria Bubnovová, která má rodinnou potravinářskou firmu.
V srpnu 2014 to vypadalo, že separatisté mají navrch a brzy město získají zpět. Demoralizovaná a mizerně vybavená ukrajinská armáda s nerozhodnými veliteli se dokonce začala z Mariupolu stahovat poté, co přišly zprávy, že sem míří kolony ruských tanků. "Jedna moje známá se rozhodla svolat demonstraci, abychom ukázali, že chceme zůstat součástí Ukrajiny. Před válkou na proukrajinské mítinky chodily maximálně desítky lidí. Šla jsem tam a říkala si, že tam zase bude jen pár známých… a najedou koukám, že náměstí Svobody je plné a všude ukrajinské vlajky. Dodnes mám husí kůži, když si na ten pocit vzpomenu," vybavuje si novinářka Anna Romaněnková shromáždění, které změnilo chod událostí.
Kritická situace
Z Mariupolu se tehdy poté odmítly stáhnout také dobrovolnické prapory a místní pro ně začali kopat zákopy. "Byl to neuvěřitelný pocit. Kolem nás projížděly ustupující ukrajinské tanky a my jsme tam zůstali a říkali si: 'děj se vůle boží'," říká Jevhen Stěpaněnko, který tehdy pracoval v polní dobrovolnické nemocnici. Útok ale nepřišel. Město zůstalo pod kontrolou Kyjeva.
Někdejší vůdce samozvané separatistické Doněcké lidové republiky Alexandr Borodaj, dnes poslanec ruského parlamentu za vládnoucí Jednotné Rusko, nedávno uvedl, že vojenský úder na Mariupol tehdy nedovolili v Moskvě. Hrozba ale zažehnána nebyla, v lednu 2015 došlo k tragédii. Separatisté ostřelovali město z raketových systémů Grad. Nejspíše chtěli zasáhnout pozice ukrajinské armády pár kilometrů od města, trefili ale sídliště Vostočnyj. Zahynulo 31 lidí, dalších 117 bylo zraněno, včetně žen a dětí.
Dnes, o osm let později, ale již Moskva žádné ohledy nebere a tragédie na sídlišti Vostočnyj působí při pohledu na dnešní rozbombardovaný Mariupol jen jako drobný incident. Ve městě je zničena prakticky celá infrastruktura. Starosta Vadim Bojčenko neskrývá, že obnova Mariupolu bude gigantickým úkolem.
Video: Civilisté ukrývající se v ocelárnách Azovstal
"Budeme potřebovat zhruba rok a půl, abychom obnovili dodávky elektřiny, tepla a vody do těch domů, které bude možné opravit. Zhruba tři roky nám bude trvat, než obnovíme základní potřeby pro lidi. Ale abychom jsme se vrátili na stejnou úroveň života jako před válkou, tak to bude trvat sedm až deset let," řekl Bojčenko.
Zničené jsou i ocelárny, kde se ukrývají poslední obránci města. Podle velitele Serhije Volyny je v areálu prakticky bez lékařské pomoci asi 500 zraněných vojáků a situace je kritická. "Doslova hnijí," uvedl v telefonickém rozhovoru pro americkou stanici CNN.
