Krakov /od našeho zpravodaje/ - Už dlouho v Polsku jediná kniha nevyvolala takový rozruch jako Strach americko-polského historika Jana Tomáše Grosse.
Otevírá totiž kapitoly novodobé historie, o které tady v Polsku otevřeně chce hovořit jen málokdo.
Gross bez skrupulí píše o poválečném antisemitismu Poláků vůči Židům, o pogromech i o neveselém vztahu katolické církve s židovskou obcí ve 30. a 40. letech minulého století.
Antisemitismus po Osvětimi
Spisovatel si položil otázku: Jak je možné být v Polsku antisemitou i po druhé světové válce? I poté, co každý Polák viděl, co se Židům dělo? Jak se s nimi zacházelo v ghettech nebo v koncentračních táborech? Po Osvětimi, kde byly denně zavražděny desetitisíce lidí?
"Právě ten paradox mne inspiroval k napsání knihy. Poválečný antisemitismus je takovým Mount Everestem polské historie," cituje Grosse polský deník Gazeta Wyborcza.
Gross detailně popisuje poválečné události, vyhánění Židů, jednotlivé vraždy, krádeže, ale také pogromy, jako byl ten v Kielcich ze 4. července 1946. Během tohoto incidentu zemřelo 27 židovských uprchlíků, na které se vrhl dav včetně uniformovaných policistů poté, co se ukryli v opuštěném domě ve středu města.
Podle Grosse mezi léty 1944 a 1947 přičiněním Poláků přišlo o život až 1500 Židů.
"Morální úpadek, ke kterému zde došlo po druhé světové válce, není charakteristický pouze pro Polsko," upozorňuje však Gross.
"Každý den vidíme v televizi, jak jsou lidé zlí a že je jednoduché v nich vzbudit nenávist, která přeroste do katastrofálních rozměrů," říká historik a uvádí příklady z Rwandy, bývalé Jugoslávie, nebo nejčerstvěji povolební násilnosti v Keni, kde původně ryze politický spor postupně nabírá podobu vzájemné nevraživosti mezi příslušníky různých kmenů.
"Paskvil tendenčního pseudovědce"
Jenže otevírání temných stránek vlastní minulosti se nelíbí polským akademikům, církvi, ani polskému státnímu zástupci. Ten dokonce plánuje Grosse zažalovat za "hanobení národa".
Autorovi je vytýkáno, že dostatečně necituje použité zdroje, události prokládá vlastními poznámkami a často svou úvahu staví pouze na výpovědi jednoho nebo dvou svědků. Vůbec se přitom nezmiňuje o tom, jak Poláci Židům za války pomáhali nebo je ukrývali.
"Je pravda, že po válce v Polsku existoval antisemitismus, ale tohle, co napsal Gross, je paskvil. Zásadně nesouhlasím s Grossovým tvrzením, že Poláci samotní dokončili holocaust," uvedl podle Dzienniku ředitel polského Ústavu paměti národa Janusz Kurtyka.
Kurtyka označuje Grosse za "tendenčního pseudovědce, který se tváří jako historik" a jeho kniha podle něj "nemá s vědou nic společného," pokračuje Dziennik. Kritika Grosse považuje za chytrého podnikatele, který ví, že knihou vydělá spousty peněz.
"Nesnažil jsem se psát historickou knihu, která by byla věrná pozitivistickému modelu, který tady přetrvává. Tedy, že autor nechává události mluvit samy za sebe. Já se snažím zachytit význam události," hájí se Gross a své kritiky označuje také za antisemity.
Vyjasňování vztahů k sousedům
I když katolické vydavatelství Znak sklidilo za vydání knihy kritiku hlavně od církve, komentátor deníku Gazeta Wyborcza - Miroslaw Czech - uvádí, že není v Polsku mnoho vydavatelství, která by se zasloužila o vyjasňování vztahů mezi Poláky a sousedními národy Čechů, Slováků, Bělorusů, Rusů, Němců, Ukrajinců, a také Židy.
"Nebýt takovýchto děl, stále bychom trvali na stereotypním uspořádání a předstírání, že "naše" vždy musí být výše, a "jejich" musí zůstat na samém dně. Vydavatelství Znak, stejně jako kdysi hnutí Solidarita a demokratická opozice, se otevřeně postavilo k argumentům těch druhých národů a menšin," dodává Czech.
Naopak ostře se proti Grossovi postavil historik Marek Jan Chodakiewicz z Institutu světové politiky ve Washingtonu. "Gross o Židech nic neví," uvedl nedávno na přednášce v Krakově.
"Za chvíli se kvůli takovým jako on ve světě začne mluvit o polských nacistech. A ve školách se děti budou učit, že Poláci spolu s Hitlerem zabíjeli Židy," dodal varovně.
