Od vybuchujících bomb, rozstřílených ulic a dlouhých kolon ruských tanků je Zakarpatská Ukrajina daleko. Lidé tu netráví noci v krytech, ani celé dny neposlouchají palbu z děl. Městečka Koločava proslaveného románem Nikola Šuhaj loupežník od Ivana Olbrachta či zmíněné Jasině se zatím válka přímo nedotkla. Domobrana tu ale zadržela několik mužů, kteří rozmísťovali v terénu a u důležitých objektů zvláštní značky a směrovky.
"Šlo o ruské agenty, kteří připravovali půdu pro postup ruských vojenských kolon nebo pro údery letectva," je přesvědčený Bohdan Andrijčuk, jeden z místních obyvatel. Podle něj je to důkaz, že plány ruského prezidenta Vladimíra Putina se netýkají jen ovládnutí či zničení velkých měst a ekonomických center, ale i těch nejzazších částí Ukrajiny.
"Chytili jsme několik diverzantů, kteří přijeli dlouho před začátkem války," říká o značkařích. "Jeden z nich měl u sebe zbraň, zvláštní fosforeskující barvy či elektronická čidla, které se snad zahrabávají do sněhu. Jemu podobných jsme chytili už několik. Domobrana v džípech proto kontroluje každého podezřelého muže," popisuje Andrijčuk situaci v horách na Zakarpatské Ukrajině, nazývané během československé první republiky Podkarpatská Rus.
Lidi značkující budovy a důležitá místa ale Ukrajinci zadrželi i v mnoha dalších regionech země. Obávají se, že značky namalované zvláštní barvou mohou sloužit jako maják pro naváděcí systém raket nebo leteckých úderů.
"Obyvatelé Kyjeva sledují všechny podezřelé osoby. Jednu takovou natočili na telefon, jak speciální barvou natírá plynové potrubí vedoucí k vysokopodlažní budově. Ukázalo se, že je to obyčejná, nevzdělaná žena, očividně alkoholička. Na základě její značky by mohl celý dům vyletět do povětří - i se všemi obyvateli," napsal například pro Hospodářské noviny přímo z Kyjeva ukrajinský novinář Andrej Kirillov.
U letiště Hostomel poblíž Kyjeva, kde ukrajinské síly sváděly tvrdé boje hned v prvních dnech ruské invaze, se zase značky objevily vedle silnice. Jejich fotografie lidé sdíleli na sociálních sítích. Ukrajinci se domnívají, že měly sloužit ruským tankům jako znamení, kde zastavit a spustit palbu.
Z ruské strany ale o značkách, ani o lidech, kteří je na Ukrajině rozmisťují, nepadlo dosud ani slovo.
Andrijčuk z Jasině by za normálních okolností pracoval v Česku. Jako zednický a truhlářský mistr patří k těm, po kterých je ve stavebnictví velká poptávka. Ruská agrese mu však zcela převrátila život, stejně jako milionům dalších Ukrajinců.
"Na Ukrajině už nebude nic jako dřív, i kdybychom agresory vytlačili," říká a přiznává psychické strádání, zoufalství a bezmoc. Především při pohledu na záběry bombardovaných měst. Podle několika svědectví tu Rusové používají i termobarické bomby, jedny z nejničivějších zbraní, které nyní existují. Zasažená místa likvidují velmi účinnou kombinací rychle hořícího aerosolu a tlakové vlny.
"Rusové bombardují bez rozmyslu vše. Včetně míst, kde není významná infrastruktura či vojenské objekty. Je to šílené. Jako kdybychom se z 21. století vrátili do druhé světové války," srovnává Andrijčuk. Sám je ve věku, kdy se ho už povolání do armády netýká, může ale vstoupit do domobrany. Na jeho dva syny se služba v armádě vztahuje. Pokud přijde rozkaz, narukují.
Jasiňa je ukrytá v horách, jen pár kilometrů od Hoverly, nejvyššího vrchu Ukrajiny, a zatím bombardována nebyla. Vojenské letiště v nedalekém Ivano-Frankivsku ale zasáhly střely s plochou dráhou letu hned první den války, ve čtvrtek 24. února. Stejně tak okolní vojenské základny.
Místní se tu snaží pomáhat krajanům prchajícím z válečných zón. Andrijčuk dal svůj penzion k dispozici uprchlíkům z Oděsy. Lidé tu staví opevněné posty a domobrana legitimuje neznámé muže. "Mužští uprchlíci to mají těžší. Ženy s dětmi ale v Jasině ubytuje, či jim jinak pomůže, každý," říká Andrijčuk.
Stále častěji teď uvažuje, že odveze k přátelům do Česka manželku i snachy s vnoučaty. "Pak se ale vrátím do Jasině," prohlašuje.
Podobně jako mnoho dalších Ukrajinců upozorňuje na pomalou reakci zemí Evropské unie. Nesdílí sice názor, že Evropa hodila jeho zemi přes palubu, kritický ale je. "Zpočátku trvalo, než nám začala pomáhat. Zaráželo nás třeba váhání Německa, které nám 'velkoryse' nabízelo jen vojenské přilby," popisuje Andrijčuk.
Zmiňuje také cesty francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a německého kancléře Olafa Scholze do Moskvy krátce před útokem. "Ty byly málem prosebné. Oba tím Putinovi dodávali sebevědomí. Jen si s nimi hrál," prohlašuje Andrijčuk a říká, že teď už se přístup Evropy zlepšil. Na Ukrajinu směřuje vojenský materiál, dobrovolníci i humanitární pomoc. Západ vyhlásil proti Rusku ekonomické sankce. "Na co se ale tak dlouho čekalo? Až nás Putin dostane?" ptá se.
Vysoce vyzdvihuje své krajany, ve kterých ruské přepadení podnítilo zoufalé hrdinství. Podle zveřejněných záběrů se někteří vrhají na ruské obrněnce se zápalnými lahvemi a někdy dokonce i sekyrami. Andrijčuk je přesvědčený, že s takovým odporem útočící vojska nepočítala. "Možná, že nás nakonec i vojensky zničí, ale nikdy nad námi nezvítězí," prohlašuje.
Když přijde řeč na pomoc Česka, nemůže si ji Andrijčuk vynachválit. "Chováte s k nám skvěle. Posíláte vlaky pro uprchlíky, pořádáte stamilionové sbírky, snažíte se pomáhat humanitárně i zbraněmi. Bavíme se o tom s přáteli a chápeme to jako váš obrovský soucit s utrpením nás Ukrajinců, třebaže jste nás považovali dlouho za Rusy," říká.
Evropským politikům posílá z napadené země varování. "Evropa si snad konečně uvědomuje, co může nastat, když padne Ukrajina. Zlu nelze donekonečna ustupovat. Musí se porazit a zničit. Snad se teď lidé konečně probudí," prohlašuje.
VIDEO: Jediné řešení je odstranění Putina. Nepochybuji o tom, že je psychopat, říká expremiér Mirek Topolánek.
