Ontario - O tom, zda mohou počítačové hry negativně ovlivnit osobnost, se diskutuje prakticky od té doby, co začaly masově pronikat na trh a do domácností.
Kanadští vědci z Univerzity Brock teď hlásí, že konečně našli odpověď.
A děti zřejmě nepotěší.
Badatelům se na základě dlouhodobé studie podařilo prokázat, že několikaleté hraní určitých videoher zvyšuje agresivitu vůči okolí.
Výzkumu se zúčastnilo 1492 adolescentů (51 % dívek a 49 % chlapců) ve věku 14, respektive 15 let. Psychologové je nejprve vyšetřili, tři roky sledovali a nakonec je podrobili stejným testům znovu.
U her, kterým dominuje násilí, se jim podařilo prokázat přímou souvislost s rostoucí agresivitou.
Z mírných dělá hrubiány, z hrubiánů násilníky
"Tyto typy her v dětech vyvolávají pocit, že jsou násilí a hrubost správným způsobem řešení problémů," píše se v závěrech studie publikované v odborném magazínu Developmental Psychology (Vývojová psychologie).
Klíčové je rovněž zjištění, že děti s predispozicí k agresi nevyhledávají násilnické hry o nic víc než ostatní vrstevníci. Hry ale naopak mohou z mírných jedinců agresory "vychovat". U první jmenované skupiny pak při hraní sklony k hrubosti ještě rostou.
U počítačových her nenásilného charakteru nebyl nárůst agresivity pozorován.
Pohlaví na ovlivnění psychiky vliv nemělo. Stejně tak byly vyloučeny i ostatní faktory, jako je konzumace alkoholu či drog nebo nepříznivé rodinné prostředí.
Takhle si mohou děti po škole zastřílet:
Násilnické hry škodí, Breivika ale z dítěte neudělají
Ke stanovení míry popudlivosti psychologové použili dotazníky, v nichž respondenti vyplňovali například to, jak často se dostávají do konfliktů a jak je řeší. Ukázalo se, že čím častěji a déle děti videohry hrály, tím častěji se praly.
Ovlivnění osobnosti se může projevovat v každodenním životě. Například tím, že dítě nebo dospívající vybuchne, když do něj na ulici omylem někdo strčí. "Naše studie jako první ukázala souvislost mezi soustavným hraním videoher a rozvojem agresivního chování," shrnula pro list Daily Mail vedoucí výzkumu Teena Willoughbyová.
V poslední době se o patologickém vlivu počítačových her na lidskou povahu spekulovalo zejména v souvislosti s norským atentátníkem Andersem Breivikem. Ten býval vášnivým hráčem a mimo jiné přiznal, že si před masakrem na ostrově Utoya na realistické vojenské simulaci cvičil střelbu.
Soud ale dospěl k závěru, že Breivikova závislost na zábavních počítačových programech nebyla pro jeho činy rozhodující.
