Jako první do ulic skoro svobodného města přijel sherman pojmenovaný po westernové hrdince Calamity Jane, po tankistech následovali i pěšáci v legendárních džípech.
Osvobozování - v případě měst v Sudetech obývaných téměř výhradně Němci ale někdy i dobývání - jihozápadního koutu dnešní ČR začalo už o tři týdny dříve. Prvními Američany na čs. území se stali průzkumníci 1. armády, kteří 18. dubna pronikli do Ašského výběžku. O tři dny později americké vojsko obsadilo Aš, 25. dubna následoval Cheb. Rozhodující operace ale začaly až 4. května, kdy vrchní velitel západních spojenců Dwight Eisenhower vydal rozkaz k postupu do nitra Československa.
Sedm hodin dlouhým online vysíláním si Plzeň připomněla v neděli 3. května osvobození americkou armádou před 75 lety. Virtuální Slavnosti svobody, vysílané z Autobusové haly DEPO2015, sledovalo 45 550 tisíc lidí. https://t.co/D7qxNNpEbk pic.twitter.com/lbjhhLKsMd
— Plzenoviny.cz (@plzenoviny) May 4, 2020
Budoucí 34. prezident USA přitom již na konci dubna rozhodl, že se jednotky pod jeho velením mají zastavit na linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice - Linec, na které se dohodli politici. Jejich hlavním úkolem totiž nebylo osvobození Čech, ale ochrana levého boku amerických vojáků postupujících do Rakouska. Nic na tom nezměnilo ani pozdější vypuknutí povstání v Praze i na dalších místech protektorátu, rozkaz respektoval i jindy trochu svéhlavý Patton.
Američané 4. května obsadili Poběžovice, Hostouň a Horušany, den poté se objevili v Domažlicích, Horažďovicích, Stříbře, Klatovech a Tachově. V průběhu 6. května obsadili i Mariánské Lázně a území od Klatov až k Písku. Téhož dne dorazili Američané také do nadšené Plzně, kde přitom stále ale nebylo dobojováno. Vojáci v parkách a typických přilbách museli likvidovat třeba odstřelovače, kteří pálili do slavícího davu z věže kostela svatého Bartoloměje na náměstí Republiky.
Příjezdu amerických a vzápětí i belgických vojáků předcházela spontánní revoluce Plzeňanů 5. května. Jednotky odbojářů a české policie toho dne ráno obsadily všechny důležité objekty ve městě, ačkoli v něm bylo posádkou 7500 mužů wehrmachtu. Jejich velitel, generál Georg von Majewski, se přitom odmítal vzdát Čechům a kapitulaci podepsal teprve během odpoledne do rukou amerického podplukovníka Percyho Perkinse. Po podpisu vytáhl von Majewski ukrytou zbraň a zastřelil se.
Hlavní americké síly se sice po osvobození Plzně opravdu zastavily na dohodnuté linii a Američané tak nevyjeli na pomoc Praze, některé jednotky ale demarkační čáru překročily. Kromě oddílu, který vyjednával v Praze, byla vyslána i zvláštní mise k jednání s velitelem skupiny německých armád Střed Schörnerem, který sídlil v lázních Velichovky u Jaroměře. Další z amerických oddílů se dostal 6. května do Berouna, Američané byli spatřeni i v Žatci, Novém Strašecí či Brandýse nad Labem.
Americká a sovětská armáda se na území čerstvě osvobozeného Československa oficiálně setkaly 10. května v Borku u Rokycan. V na čas znovu svobodné zemi Američané zůstali ještě zhruba půl roku po konci války, podobně jako Rudá armáda. Obě armády odešly koncem listopadu. Američané přitom měli během bojových operací na čs. území poměrně malé ztráty. Přesný počet padlých se sice nedá přesně určit, odhaduje se nicméně, že v jihozápadním koutě Čech položilo život 110 až 290 vojáků US Army.
Jejich památku se přitom po únoru 1948 snažila komunistická moc potlačit, propaganda hovořila téměř výhradně o "Osvobození Československa Rudou armádou". Situace se změnila teprve po listopadu 1989. "Já trvám na tom/že Plzeň osvobodil Patton/s tanky a děly, na džípech bílý hvězdy měli," mohl tak třeba zpívat Jan Vyčítal v květnu 1990 na prvních svobodných oslavách osvobození po mnoha dekádách. Slavnosti svobody se od té doby v Plzni konají pravidelně, letos ale do organizace oslav zasáhla pandemie koronaviru.
