Můžete říci, v jakých podmínkách režim vašeho manžela ve vazbě drží? Má tam informace o tom, co se děje?
Pavel strávil za mřížemi ve strašných podmínkách téměř celé léto. Nyní ho přemístili z vazby v ulici Akrescina, kde mučili lidi, na jiné místo. O podmínkách tam přímo od něho zatím nic nevím, ale lidé, kteří se odtamtud vrátili, říkají, že podmínky tam jsou lepší než v ulici Akrescina. V Akrescina byl Pavel 75 dnů. Většinu času strávil v trestní cele, v takzvaném karceru. Karcer je betonová místnost dva krát tři metry, bez oken, s nepřetržitě rozsvícenou tlumenou žárovkou. Co se týká vybavení, je tam jenom napevno přidělaná železná stolička a dřevěná pryčna, která se na den zvedá a přidělává na zeď.
V cele není matrace ani polštář, spát se podle řádu má od deseti večer do šesti ráno. Voda v umyvadle a v záchodě je úmyslně odpojená. V noci je vlhko a chladno, usnout v takových podmínkách je velmi těžké, navíc dozorci mohou bušit na dveře, budit lidi a nenechat je usnout. Byly i případy, kdy podlahu cely speciálně polévali vodou s chlórem, přestože místnosti jsou špatně větrané. Na procházky vězně prakticky nevyvádějí. Do sprchy se nesmí. Do cel cíleně umisťují bezdomovce s různými nemocemi.
Advokáta k vězňům nepouštějí, dopisy jim nepředávají, knihy, noviny, papír a tužka nejsou povoleny. Po celou dobu je na ně vyvíjen psychický tlak. Mému manželovi třikrát přidali dalších patnáct dnů vazby, aby se nedostal ven před volbami. Poslední den před jeho propuštěním po odbytí takzvaně administrativního trestu mi oznámili, že proti němu bylo zahájeno trestní řízení. Teď Pavla přemístili do vyšetřovací vazby. O podmínkách, v jakých se teď nachází, nic nevíme, protože s ním zatím není žádný kontakt.
Jakým způsobem se k vaší rodině po celé ty roky chovala tajná služba KGB a lidé, kteří zatýkali a věznili vašeho manžela?
Lukašenkův režim se nedrží na samotném Lukašenkovi, ale na mnoha a mnoha lidech, jimiž se obklopil. Funguje dobře, protože v něm pracují lidé, pro něž jsou spravedlnost, čest a pravda mlhavými pojmy. Pavel více než pět let strávil ve výkonu trestu, v součtu více než půldruhého roku pobýval na takzvaných administrativních trestech. Všechny soudy nad ním byly uměle vykonstruované, všichni svědci byli falešní. Pavel je velmi silný člověk, je těžké na něj vyvíjet psychický nátlak, režim ale dělá všechno, aby náš život byl napjatý a nervózní. Jsme si téměř stoprocentně jistí, že máme doma štěnici, naše telefony jsou odposlouchávány.
Před akcemi nevíme, jestli se Pavel vrátí domů, nebo ne. Všude musí chodit se sbalenou taškou s věcmi do vězení, protože ho mohou zadržet v libovolné chvíli. Když si odbývá trest, většinou s ním není žádný kontakt, jakoukoli informaci o něm je nutné doslova vydolovat. Teď, když jsme zůstali se synkem sami, musíme být morálně připravení, že u nás mohou kdykoli provést domovní prohlídku nebo našeho milovaného manžela a tatínka za nic posadí do vězení na celé roky. Takový je náš život…
Ale i v tomto hrozném systému jsou lidé, kteří se k nám chovají slušně, plní své povinnosti důstojně a snaží se pomáhat, jak mohou.
Váš manžel roky usiloval o demokracii, o zachování běloruského jazyka a kultury. Jsou pro něj nynější masové protesty určitá satisfakce? Můžeme hovořit o probuzení běloruské identity, o čemsi jako běloruském obrození. Nebo to je zavádějící?
Pavel bohužel nevidí, co se teď děje na ulicích. Nedávali mu noviny a informace se k němu dostávaly útržkovitě. Doufám, že teď na novém místě mu bude lépe a bude si moct přečíst vše, co se toto léto v Bělorusku stalo. Jsem si jistá, že bude velmi šťastný. Probuzení národa, záplavy bíločervených vlajek, solidarita, podpora ze strany dělníků i věřících - to je to, o čem snil a o čem psal ve svých knihách. Nedávno vyšla druhá část jeho románu Bělarusalim. Srdce světla, která začíná popisem velmi podobných událostí, jaké se v současné době v Bělorusku odehrávají.
Věříte, že se nyní část KGB a silových složek může postavit proti Lukašenkovi?
Systém, který je vybudován na lži a násilí, se nemůže udržet. Jeho konec určitě nastane. Nyní se každý náš krok nebo čin mohou stát poslední kapkou a režim se rozpadne. Já pořád ještě věřím, že se svou mírumilovnou vytrvalostí dokážeme dotknout srdcí lidí v ozbrojených složkách. Alespoň některých z nich.
I když se Lukašenko udrží, dá se říci, že Bělorusko už bude jinou zemí, než tou do voleb 9. srpna?
Myslím, že ano. Běloruská společnost už nikdy nebude stejná jako dřív. Události, které se v srpnu odehrály a stále ještě odehrávají, byly zlomovým bodem. Mučení a smrt pokojných demonstrantů nesmějí být zapomenuty, protože jinak bychom se stali spolupachateli těchto zločinů. A ještě je tu jeden důležitý důvod: Bělorusové dnes neprotestují kvůli zlepšení životních podmínek. Oni masově protestují, protože chtějí pravdu a spravedlnost. A to je nová důležitá etapa v naší historii.
Vydrží podle vás stávkové hnutí a demonstrace až do odvolání Lukašenka, nebo nastane nějaký kompromis?
Na to je těžké odpovědět. My teď žijeme každý den, jako by byl poslední. Je velmi těžké něco předpovídat, protože tak rozsáhlé akce nikdy dříve nebyly, všechno je nové. Jako věřící člověk věřím, že ke změnám v Bělorusku nevyhnutelně dojde, ať už cestou kompromisu, nebo cestou stávky či pokračujících demonstrací. Dokonce i kdyby zavedli výjimečný stav, změny určitě přijdou. Vlastně už se odehrály na mentální úrovni naší společnosti, a to znamená, že prostě už nedokážeme žít tak jako dříve.
Co přesně se stalo, že se tolik Bělorusů postavilo na odpor právě teď?
Sešlo se mnoho důvodů. Postoj vlády ke koronaviru, zatčení opozičních vůdců před volbami, cynická falzifikace voleb, masové zatýkání, mučení, smrt několika demonstrantů. To všechno dohromady překročilo nejenom meze běloruské trpělivosti, ale obecně všechny lidské meze. Situace už je taková, že země se nevrátí ke stavu před 9. srpnem, i když se prostě staneme nikým a budou si s námi moct dělat, co budou chtít.
