Vitalij a jeho žena Mila žili osm měsíců ve sklepě. "Zeptal jsem se vojáka: ‚Proč jste do pr*ele přišli do mé vesnice? Proč nezabíráte Mykolajiv? Proč jste přišli do mé chudé vesnice? Vždycky byla zchátralá.‘ A on mi řekl: ‚To není jen tak nějaká vesnice, to je kozácká vesnice.‘ Říkali, že nás prodali, že naši půdu prodali Američanům a Polákům. Parchanti," popisuje Vitalij.

Kvůli tomu, že si soused kontakt na Vitalije uložil pod jménem "velitel Vitalij", ho ruští vojáci vyslýchali. Ptali se ho, co je za velitele. "Namířili na mě pistoli a udeřili mě pažbou pistole. Zeptal jsem se: ‚Proč mě bijete?‘" vzpomíná na kruté zacházení obyvatel Maksymivky.

Ruská vojska byla nucena z vesnice v listopadu ustoupit. Maksymivka ale zůstala zničená. Vojáci při ústupu vypálili domy, kde byla uskladněná munice. "Chce se mi plakat. Takhle se nechovají ani prasata. Žili jsme a pracovali jsme tu už 40 let. Všechno ukradli," uzavírá Maria, která navštívila svůj domov poprvé od jeho osvobození.