O téměř deset let později, v době první války v Perském zálivu, během které ostřeloval Irák raketami Scud bez jaderných hlavic židovský stát i sousední Saúdskou Arábii, děkovala Izraeli řada osobností za deset let staré zastavení iráckého jaderného programu.
Irácký reaktor Osirak byl téměř kompletně zničen před 25 lety, 7. června 1981.
Husajn versus Begin
Irák začal s jaderným programem v 60. letech 20. století a v roce 1976 Francie prodala Iráku výkonný 40timegawatový lehkovodní jaderný reaktor. Reaktor byl pojmenován Osirak.
Infobox
PŘEČTĚTE SI:
- Írán: náš jaderný program je nezvratný
- Írán říká americké nabídce ano i ne
- Jaderný odpad zamořil část Pákistánu
V okamžiku, kdy stavba reaktoru začala vládl nad Tigridem již téměř dva roky diktátor Saddám Husajn. V nedalekém Izraeli zase pravicová vláda premiéra Menachema Begina.
Izrael měl obavy z toho, že reaktor bude využit na vývoj jaderných zbraní, přestože Irák neustále zdůrazňoval, že se jedná o mírové využití jaderné energie. Irák byl navíc byl již od roku 1969 signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), což mělo zaručovat kontrolu Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE).
Podle pozdějších odhadů odborníků byl Irák v roce 1981 pět až deset let od jaderné zbraně, jiné údaje ale uváděly rok až dva. Saddám si navíc opatřil sovětské rakety typu Scud, které mohou nést i jaderné hlavice.
Izrael nejprve zahájil diplomatickou ofenzívu, ministr zahraničí Moše Dajan již koncem 70. let vyjednával s Francií či USA. Nikdo ale židovskému státu nezaručil, že bude irácký jaderný program zastaven, proto premiér Begin rozhodl o zničení reaktoru v Iráku ještě před aktivací paliva.
Jak nálet probíhal?
V neděli 7. června 1981 v 15:55 místního času vzlétlo ze základny Ecion v Negevské poušti na jihu Izraele osm plně naložených a natankovaných stíhacích bombardérů F-16, které doprovázelo šest stíhacích letounů F-15. Čekala je cesta dlouhá 1100 kilometrů přes území Saúdské Arábie až k Bagdádu.
V 17:35 shodily letouny bomby na reaktor, z 18 pum cíl úspěšně zasáhlo 16. Reaktor byl téměř zcela zničen za minutu a 20 vteřin. Při náletu zahynulo 11 lidí - deset iráckých vojáků a jeden Francouz. Poté se všech 14 letadel úspěšně a stejnou cestou vrátilo do Izraele, irácká protiletadlová obrana je vůbec neohrozila.
Izrael se dočkal kritiky západu
Nálet byl z vojenského hlediska úspěšný. Irácký reaktor byl velmi vážně poškozen a jaderný program země na mnoho let zastaven. Akce ale byla tvrdě kritizována.
Francouzská vláda to odsoudila jako porušení mezinárodního práva a Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci č. 487 odsuzující útok. Rezoluci podpořily i USA a izraelsko-francouzské vztahy byly vážně narušeny. Izrael vždy argumentoval tím, že se jednalo o sebeobrannou akci.
Premiér Begin byl kritizován i v Izraeli, neboť preventivní útok, který posílil jeho prestiž, přišel jen několik týdnů před parlamentními volbami a premiér jej nekonzultoval, jak bývá v Izraeli při tak závažných rozhodnutích zvykem, s představiteli opozice. Volby 30. června 1981 pak opět vyhrál Beginův Likud.
"Útok na Osirak Saddámem výrazně otřásl. Jeho strach z izraelského napadení se změnil v paranoiu. Neustále měl pocit, že Izraelci proti němu něco chystají a mají v plánu ho zničit," napsal později ve svých pamětech irácký fyzik a pozdější emigrant Chizír Hamzá.
"Díky, pane Begine"
Francie nakonec v roce 1984 přerušila spolupráci s Irákem na jeho jaderném programu, Irák se nicméně snažil o výrobu jaderné bomby i v dalších letech. V roce 1988 chtěl vyrobit první pumu do tří let. Osirak byl poté kompletně zničen až během války v Zálivu koncem února 1991.
Od té doby se mínění stran náletu na Osirak posunulo, zejména v souvislosti s napadením Kuvajtu Irákem v roce 1990 a následnou první válkou v Perském zálivu. Americký ministr zahraničí Colin Powel odsouzení zničení reaktoru ze strany USA označil v roce 2003 za chybu s tím, že kdyby nebylo náletu na Osirak, Irák by v 1990 vtrhl do Kuvajtu jako jaderná mocnost.
