Nairobi – Zřejmě žádný olympijský tým se při návratu domů netěšil tak vřelému přijetí. Ačkoliv ani jeden ze sportovců nepřivezl žádnou medaili, dav na letišti je vítal jako hrdiny. Těmi by ostatně v mnoha očích zůstali, i kdyby na žádnou olympiádu bývali nikdy nejeli.
Takzvaný "tým uprchlíků", startující v Riu de Janeiru pod olympijskou vlajkou, se v pondělí vrátil z Brazílie zpátky domů. Tedy na místo, kde se sice nenarodili, ale které za domov nějakou dobu byli nuceni považovat. Polovina z nich přistála v keňském Nairobi.
Five members of #TeamRefugees arrive back in Kakuma camp to a huge reception by close relatives & Kakuma residents. pic.twitter.com/OxAr0E5dXR
— UNHCR KENYA (@UNHCR_Kenya) August 29, 2016
"Je to úžasné, vidět znovu svoji rodinu a moci s ní oslavit to, co jsem zrovna dokázal," prohlásil jednadvacetiletý Yiech Pur Biel, který v Riu závodil na trati 800 metrů.
"Vrcholem bylo setkání se šampióny a možnost s nimi soutěžit," zhodnotil svůj pobyt. "Ale také jsme ukázali světu, že uprchlíci dělají také něco dobrého, aby nás mohli lidé znát takové, jací jsme."
V rozsáhlém uprchlickém táboře Kakuma v Keni stráví olympionici se svými rodinami jen zhruba týden. Pak odjedou zpět do Nairobi, kde před olympiádou trénovali. Na předměstí třímilionové keňské metropole budou moci pokračovat ve své sportovní kariéře.
Všech pět olympioniků, kteří se na svůj životní závod připravovali v Keni, pochází z Jižního Súdánu. Takových lidí je v táboře Kakuma podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) přes 80 000. Dalších 100 000 lidí, kteří v táboře žijí, pak přišlo například ze Somálska, Eritreje nebo z Etiopie.
Nezávislí závodníci pod olympijskou vlajkou
Pod olympijskou vlajkou mohou od roku 1992 soutěžit sportovci, jejichž země jsou z nejrůzěnšjích politických či mezinárodních důvodů vyřazeny z Mezinárodního olympijského výboru. Jako tým nezávislých sportovců se tak na olympiádě v minulosti představili například atleti z Makedonie, Jižního Súdánu, Východního Timoru či republik bývalé Jugoslávie. Tým uprchlíků složený z obyvatel zemí, které byli nuceni z bezpečnostních důvodů opustit, byl letos vytvořen poprvé. Jednalo se o atlety z Jižního Súdánu, Sýrie, Etiopie a Demokratické republiky Kongo.
Angelina Nadai Lohalithová, která v Riu běžela 1500 metrů, v táboře vyrůstala. Z Jižního Súdánu utekla dnes třiadvacetiletá atletka už před více než 15 lety. Stejně dlouhou dobu neslyšela o své rodině, takže na letišti na ní čekali jen její fanoušci.
Životní příběhy těchto olympioniků jsou tak plné dramat, že účast na největší sportovní události na světě z nich téměř nijak nevybočuje. "Život byl o tolik těžší ve srovnání se samotným tréninkem. Život v táboře Kakuma byl hrozně těžký," řekla reportérům z UNHCR další z atletek – teprve jednadvacetiletá Rose Nathike Lokonyenová.
Pozornost sportovců se ale nyní již upíná k budoucnosti. Příští rok by se podle plánu UNHCR měli účastnit mistrovství světa. "Věříme, že tohle je jen začátek dlouhého procesu, který nakonec umožní běžencům účastnit se olympijských her," řekla pro americkou stanici CNN mluvčí organizace v Keni. "Vždyť představují více než 60 milionů lidí. Ta symbolika je na tom tak důležitá. Doufáme v rozšíření tohoto programu, abychom mohli spolupracovat s více uprchlíky a ve více disciplínách. Musíme zajistit jeho dlouhodobou udržitelnost."
