Missoula (Od naší zpravodajky) - Západ Spojených států sužují největší požáry za poslední roky. Ba co víc, jejich sezóna přišla dříve, než ji hasiči očekávali. Obrovské množství bouřek a málo deště způsobují, že se požáry rychle šíří po vyprahlé zemi.

Dvaatřicetiletý Israel Tockman pracoval čtyři roky jako požární strážník na strážnici zvané Bear Top v Bob Marshall Wilderness, oblasti Národníhu parku Lewise a Clarka v Montaně.

Zpravodajství: Západ USA v plamenech. Blesky ničí pole i lesy

"Každý rok od čtvrtého července do konce září, začátku října jsem byl nepřetržitě nahoře a sledoval krajinu, jestli v ní někde nezačalo hořet," popisuje stručně svou práci. Nad hlavou mu během rozhovoru několikrát proletá průzkumné letadlo. Požáry na západě USA opět udeřily. "Letos ale zhruba o tři týdny dříve, než je normální," říká.

A: Na západě USA hoří pravidelně každý rok. Jak se s tím žije?

Lidé jsou s tím smíření, ale není to lehké. Často se tu zavírají silnice v horách a někdy i celé parky. V srpnu bývají často takové požáry, že domy naproti přes ulici jsou jakoby v mlze a když člověk vyjde ven, první, co ucítí, je dým. Za posledních dvanáct let se to zhoršuje a od roku 2000, s výjimkou roku 2004, kdy hodně pršelo, každoročně shoří obrovská území. Hodně se teď mluví o tom, že celá historie snahy zničit ohně vlastně způsobila mnohem horší škody na přírodě, než by bylo nutné.

A: Můžete to vysvětlit?

Když se nenechají tyto přírodní a vlastně ekologické požáry hořet, vzniká v lesích spousta dobrého paliva jako jsou malé stromky, mrtvé stromy, křoví pro ty takzvaně zničující požáry. Plameny toho největšího ohně, jaký jsem kdy zahlédl a nahlásil, u Hazard Lake dosahovaly až 60 metrů. A komín kouře požáru Red Eagle vystoupal až do výšky šesti kilometrů. Když hoří celé vysoké stromy a fouká do toho vítr, vznikne stěna z plamenů a s tím už nejde dělat opravdu nic. Jenom ustoupit. Je opravdu fascinující to sledovat.

A: Jak dlouho se příroda z požáru vzpamatovává?

Záleží samozřejmě na typu požáru. Pokud je jenom přízemní a nezničí vysoké stromy, druhý rok vyroste na velmi úrodné vrstvě spousta zelené trávy a rostlin. Je to vlastně docela zdravé a třeba Indiáni to dříve dělali, že vypalovali lesy, aby jim vyrostly rostliny, které potřebovali. Pokud ale shoří i stromy, že z lesa nezbude nic než černé kůly, může to být i čtyři až pět let než tam znovu začnou rašit malé stromy.

A: Jsou ohně, které nyní Montanu a okolní státy sužují, něčím výjimečné?

Požáry jsou velké a hlavně jsou velmi brzo. Jsme zhruba tři týdny před běžnou sezonou požárů. Tady v Montaně hodně pršelo na začátku června, ale pak jeden den přestalo a od té doby pořádně nepršelo vůbec. Půda sice byla vlhká, ale začala tato neuvěřitelná vlna veder. Teploty trhají i třicetileté rekordy a všechna vlhkost se jednoduše vypařila.

Teď navíc máme dny, kdy je sucho jak ve vyhřáté troubě, teploty stoupají ke čtyřiceti i více stupňům, fouká jako předevčírem, kdy se západní Montanou prohnala větrná smršť, a oheň má v cestě dobré palivo jako suchou trávu, větve, menší stromky, roští a tak podobně, nelze často udělat vůbec nic, než utéct. Oheň se může zcela vymknout kontrole.

Hlídač požárů

A: Vydržet osamotě na vrcholku hory tři měsíce v roce je obdivuhodné. Jak taková strážnice vlastně vypadá?

Budka samotná má asi čtyři krát čtyři metry. Ta moje byla postavená roku 1933. Je natřená na bílo se zelenou střechou, má okna kolem dokola a velká stínidla. Protože třeba v létě tam může být neskutečné horko. Také je ukotvena ocelovými lany, aby ji během bouřky vítr neodfoukl jak hračku. Na zemi je stará dřevěná podlaha. Jsou tam kamna na dřevo, propanová trouba, lednička na propan, postel, stůl, židle a pár míst, kam se dává jídlo. Zásoby a vodu mi tam nahoru nosili každý týden. Já jsem nesměl strážnici skoro vůbec opouštět.

A: Kdy vlastně začaly požární strážnice vznikat?

Začaly se stavět během druhé světové války. Především proto, aby lesníci uchránili před požárem vytěžené a ještě nesvezené dřevo. Než začali dřevo těžit, požáry většinou nebyly tak hrozné. Vznikaly po úderu blesku a byly docela časté, takže v lese byly jen velké stromy a nízká tráva nebo houští. Oheň tak neměl žádné palivo a většinou nebyl tak zničující. V oblasti, kde jsem pracoval, jich bylo asi osm, teď už jsou funkční jenom tři. V celé Montaně jich je kolem dvaceti. Další pak má Idaho, Washington, všechny státy ve Skalistých horách.

A: V čem spočívá práce požárního strážníka?

Požár čtyřiceti hektarů travnatého porostu zachvátil předměstí Heleny v pondělí odpoledne. Hasiči evakuovali pět domů a nasadili 4 helikoptéry s vodou. | Foto: aktualne

Původně, když někdo na strážnici zahlédl nějaký menší oheň, vzal si vědro s vodou a krumpáč a šel ho sám uhasit. Teď moje hlavní práce spočívala v komunikaci. Měl jsem tam vysílačku a mobilní telefon. Zprostředkovával jsem komunikaci mezi lidmi, kteří v parku pracují. Co se týče hlídání požárů, tak jsem měl za úkol pozorovat bouřky a sledovat především blesky. A pak samozřejmě jsem ten, kdo jako první zahlédne oheň. Seděl jsem na kopci zvaný Bear Top a dohlédl jsem asi sto kilometrů na sever, ne moc daleko na východ, protože tam jsou vysoké hory, kolem třiceti kilometrů na západ a zhruba padesát kilometrů na jih.

A: Co se stalo, když jste zahlédl oheň?

Tak bylo potřeba ho nejdříve co nejpřesněji zaměřit. K tomu slouží takový přístroj, který se jmenuje Osbournův lokátor požáru (Osbourne Fire Finder). Je to taková mapa okolní krajiny, která leží na velké buzole o průměru zhruba půl metru. Má to mířidlo a střelku, která prochází středem, jejíž pomocí lze zaměřit, kde požár vypukl. Pomocí tohoto jsem dostal takovou obecnější představu, kde hoří. Pak jsem podle map určil místo přesně. Potom jsem zavolal středisku, které pro nás bylo v Great Falls. Řekl jsem jim, že vidím dým, jakou má barvu, jak vysoko stoupá, kde si myslím, že hoří, jakou aktivitu oheň právě vyvíjí, jak je zhruba veliký... Prostě snahou bylo předat středisku co nejvíce informací. Oni potom zkoordinují oblastní střediska a vyšlou letadlo, které místo obhlédne.

A: Nechávají se ohně v takovéto divoké přírodě hořet?

Tam, kde nejsou na dosah domy ani lidé, se nechávají požáry většinou hořet. Když ale například hořelo před pár dny u Heleny (hlavní město Montany), tak byly nasazeny všechny dostupné prostředky, aby se to okamžitě uhasilo. Bylo to blízko města a blízko lidských obydlí. Když je to v Bob Marshall Wilderness, nechají to jednoduše hořet. Ovšem jen do určité hranice. Pokud požár tuto hranici překročí, začnou s ohněm bojovat.

A: Kolik ohňů jste za tu dobu, co jste nahoře pracoval nahlásil?

Těch, které jsem viděl jako první já bylo asi osm. Největší z nich se jmenoval Hazard Lake, podle místa, kde začal. Sledoval jsem místo, které zasáhl opravdu velký blesk a po týdnu a půl tam opravdu začalo hořet.

Ilustrační fotografie. Lesní požár v Coloradu, 2004. | Foto: Royce Baker

A: Trvalo to týden a půl?

Ano, častokrát se stane, že blesk zasáhne nějaký velký, starý a třeba i mrtvý strom, který začne hořet. Ale hoří zevnitř a pomalu doutná. Někdy prostě během několika týdnů prohoří a když kolem něj nic není, žádný požár z něj nevznikne. Ve chvíli, kdy z tohohle hořícího stromu upadne třeba větev a jsou dobré podmínky, požár se rychle rozšíří. 

A: Říkal jste, že požární strážnice ubývají. Co je nahrazuje?

Nahrazují je moderní metody jako je satelitní mapa, která ukazuje, kde byla bouřka s blesky. Data se nahrají do počítače a pak se různě analyzují, ale není to stoprocentní. Viděl jsem několik bouřek s blesky, které tahle mapa nezaregistrovala. Druhá možnost je, že pokud v noci byla bouřka s blesky, lesní správa objedná letadlo, které proletí celý národní park křížem krážem. Stojí to hrozné peníze, ale dělají to.

A: Proč tedy ještě požární strážnice fungují?

Zůstávají tam nahoře především z bezpečnostních důvodu. Oblast, kde jsem pracoval, je jedna z největších v Americe, kromě Aljašky, kde nejsou žádné silnice a nedá se tam dostat autem, jen na kole nebo pěšky. V případě nějaké nehody, zranění nebo nebezpečí může ten, kdo tam sedí čtyřiadvacet hodin denně, pomoci lidem, kteří se tam dostanou do nesnází. Je to hodně hornatá oblast a těžko se z ní dá dovolat ven.

Když se něco stane, většinou první, kdo to zjistí, je ranger, který na koni pravidelně objíždí svůj resort. Vysílačkou mi zavolá a já pak zavolám helikoptéru. Někdy je to včas, někdy pozdě. Jednou tam kůň kopl jednu ženu do krku a ta umřela, ale jinak jsme řešili především zlomené nohy a tak podobně. Ty, co už se nevyužívají, lesní správa přestaví a udělá z nich takové malé horské hotely na vrcholcích hor. Turisté si je mohou objednat přes internet, zaplatí 13 dolarů a mohou tam přespat.