Washington - Udrží si Obamovi Demokraté většinu v obou komorách Kongresu, nebo aspoň v jedné? To je otázka, na jejíž zodpovězení se bude v úterý v noci po zavření volebních místností v USA čekat nejdychtivěji.
Z dlouhodobější perspektivy se však důležitější boj odehraje o patro níže.
Jestliže v případě Kongresu se rozhoduje o poměru sil na příští dva roky, ve volbách guvernérů a do zákonodárných sborů jednotlivých států se hraje o rozdání karet rovnou na příštích deset let.
Jak je to možné?
Ve Spojených státech letos proběhlo pravidelné sčítání lidu. Jeho nejpodstatnějším politickým důsledkem je to, že se na jeho základě nově přerozdělují křesla, která jednotlivým státům náleží ve Sněmovně reprezentantů, dolní komoře Kongresu. Při té příležitosti připadá kongresmanům na úrovni států pravomoc ve spolupráci s guvernéry překreslit hranice volebních obvodů.
Kresbou k triumfu
Strany mají ve většinovém systému při překreslování volebních obvodů tři základní strategie, jak si přihrát vítězství:
1. Ani jeden hlas pro mě nazmar
Rozdělit voliče tak, že v maximálním možném počtu obvodů má strana drobnou nadpoloviční většinu svých věrných
2. Rozděl a panuj
Rozčlenit volební obvody hlasující pro opoziční stranu do většího počtu tak, že v nich přijde o většinu
3. Nepřátelé do jednoho chlívu
Pokud ani jedna z těchto variant nevychází matematicky dobře, vytvoří se obvod takřka výhradně obydlený voliči opoziční strany. Ta tak na získání takového jednoho křesla "vypotřebuje" nadbytečně mnoho hlasů, které by mohla upotřebit jinde.
Z historie:
Pro překreslování volebních obvodů se historicky vžil pojem "gerrymandering". Vznikl už na počátku 19. století v Massachusetts, kde tehdejší guvernér Elbridge Gerry vytvořil pro potřeby voleb do místního senátu obvod, jehož tvar připomínal mloka (anglicky salamander).
Kresba tužkou jako záruka vítězství
V podmínkách většinového volebního systému, který se v USA používá, jde o mimořádnou zbraň. Šikovným rozdělením voličů do jednomandátových obvodů si může strana zaručit sérii budoucích vítězství, která by jinak připadla protivníkovi.
V čím stranickém tričku budou noví guvernéři a která strana bude kontrolovat většinu v kongresech států, je tak tentokrát klíčovější než kdykoli v předchozích devíti letech.
Pro demokraty je přitom situace velmi mrzutá. Až dosud byli na úrovni jednotlivých států jednoznačně silnější stranou: měli 26 guvernérů (oproti 24 republikánským) a ovládali obě komory Kongresu v 27 státech (republikáni pouze ve čtrnácti).
To se úterními volbami zřejmě dramaticky změní.
Nejlepší pozice republikánů za půl století
Pár dní před volbami mohou republikáni počítat najisto s tím, že po novém roce obsadí 28 guvernérských křesel, demokraté mají naopak jistých pouze třináct. Podobně dramatický přesun moci se může odehrát na úrovni legislativ: republikáni mají šanci přebrat demokratům většinu až ve dvanácti komorách.
Pokud se tyto předpoklady naplní, budou republikáni při rozhodování o podobě volebních obvodů v nejvýhodnější pozici za posledních padesát let. Sami republikáni by tak mohli bez demokratů rozhodnout o překreslení až 160 obvodů, zatímco demokraté pouze v případě čtyřiceti.
Přepočítáno na nejdůležitější křesla ve Sněmovně reprezentantů si mohou republikáni šikovným překreslením volebních obvodů přihrát pro příští patery volby odhadem až třicet kongresmanů navíc (do Sněmovny se volí každé dva roky, další sčítání lidu a tím i změny volebních obvodů přijdou na řadu až v roce 2020). Pro srovnání: aby zvrátili historicky mimořádnou demokratickou většinu ve sněmovně, potřebují letos republikáni získat 39 křesel.
Skandální, říkají politologové
To, jakým způsobem se v USA mění volební obvody a tím se tak manipuluje s volebními výsledky, je často předmětem kritiky politologů. Ti upozorňují na neblahé důsledky toho, kdy se většina obvodů vytváří tak, aby jedna či druhá strana měla v daném místě jistého vítěze.
Podle politologů je to jedním z důvodů rostoucí polarizace americké politiky.
Kongresmani, kteří mají jisté zvolení, neboť v jejich obvodě jednoznačně převažují jim naklonění voliči, nejsou motivováni zaujímat kompromisní postoje blízké politickému středu. Vycházejí vstříc pouze těm "svým", což ztěžuje domluvu napříč politickými stranami či mezi Kongresem a prezidentem, pokud nejsou obě složky moci pod kontrolou jedné strany.
"Věc, kterou nesmíte politikům dovolit, je, aby si sami kreslili hranice svých volebních obvodů. To je přímo zločin. Od principu, kdy si voliči vybírají své politiky, přecházíte k takovému, kdy si politici vybírají své voliče. To je naprosto nemyslitelné, přesto v USA běžně provozované," upozornil v nedávném rozhovoru s Aktuálně.cz světoznámý politolog Fareed Zakaria.
Zatímco v USA mají v naprosté většině států překreslování volebních obvodů pod kontrolou politici, jiné státy používající většinový systém jako například Británie či Kanada tento úkol svěřují nezávislým úřadům (podobné orgány mají v USA třeba v New Jersey či Arizoně).
Klapky na uši, Lincoln na vysavači
Jak si strany při překreslování obvodů počínají?
Jednou účinnou strategií je rozdělit voliče do obvodů tak, že v co největším počtu z nich má vaše strana drobnou nadpoloviční většinu svých věrných. (Pokud se příliš zariskuje, může se tato strategie vymstít: přesun voličských nálad může z těsně většinových obvodů udělat menšinové. To se třeba republikánům přihodilo po posledním sčítání lidu v Pennsylvánii, vše co v prvních volbách po překreslení obvodů získali, v těch následujících ztratili.)
Odvrácenou stranou tohoto přístupu je rozdělení volebních obvodů tak, že podpora pro opoziční stranu je rozložena rovnoměrně, nikde však nedosahuje většiny.
Pokud matematicky ani jeden z těchto přístupů nevychází, volí se opačná strategie: vytvoří se obvod, který je takřka výhradně obydlen voliči opoziční strany. Ta tak v tomto místě suverénně zvítězí, "vyčerpá" však na toto jedno vítězství daleko více hlasů, než je nezbytně potřeba, a které by mohla upotřebit jinde. (Tuto strategii budou zřejmě příští rok volit republikáni v Texasu, kde kvůli rostoucí hispánské populaci volící tradičně spíše demokraty vytvoří nový distrikt, který bude takřka kompletně hispánský.)
Uplatnění jedné z těchto tří strategií vede často k vytvoření obvodů, které geograficky nedávají žádný smysl a na mapě vypadají roztodivně až komicky. V USA tak existují obvody, kterým se přezdívá "létající žirafa", "Abraham Lincoln cválající na vysavači" či "klapky na uši".
Texas získává, New York tratí
Ne všechna vítězství pochopitelně váží stejně, nejdůležitější je pro obě strany ovládnout nejlidnatější státy, které mají nejpočetnější zastoupení v Kongresu.
Tento fakt je určitou útěchou pro demokraty. Kalifornie jako největší stát zůstane pravděpodobně pod jejich kontrolou, demokratický kandidát na guvernéra Jerry Brown má podle posledních průzkumů drobný náskok před Meg Whitmanovou, bývalou šéfkou firmy eBay kandidující za republikány.
Podobně favorizovaní jsou demokraté v New Yorku.
Klíčový souboj se odehrává na Floridě, kde mají republikáni jasnou většinu v obou komorách Kongresu a o guvernérský post svádí zcela vyrovnaný souboj demokratka Alex Sinková s republikánem Rickem Scottem. Další klíčový stát Texas je pod nadvládou republikánů, což zřejmě nezmění ani úterní volby.
Obamovy státy ztratí křesla
Republikáni mohou mít radost ještě z jedné věci: státy, které na základě sčítání lidu získají od příštího volebního období kongresmany navíc, jsou převážně těmi, v nichž při posledních prezidentských volbách uspěl John McCain.
Vítězem přerozdělování počtů křesel ve Sněmovně bude Texas, který díky rostoucí populaci získá minimálně tři, možná však i čtyři nové kongresmany. New York přijde o dvě křesla, místo 29 bude mít 27. Florida naopak dvě křesla získá a bude stejně početně zastoupená jako oslabený New York. Po jednom novém křesle by měly získat Arizona, Georgia, Nevada, Jižní Karolína, Utah a Washington.
Osm států naopak o jednoho kongresmana přijde: Illinois, Iowa, Louisiana, Massachusetts, Michigan, Missouri, New Jersey a Pennsylvánie. Pro prezidenta Obamu jde pohříchu většinou o ty státy, které volily před dvěma lety jeho.
Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru
