Washington/Berlín – Barack Obama si své rozloučení s Evropou nejspíš představoval jinak. Americký prezident, který byl po svém zvolení v roce 2008 na "starém kontinentu" populární málem jako rocková hvězda, teď musí Evropany ujišťovat o tom, že je Spojené státy nenechají na holičkách.
Ve čtvrtek k tomu bude mít v Berlíně příležitost při setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. V pátek se k nim v německém hlavním městě připojí i lídři Francie, Británie, Itálie a Španělska.
Obama do Evropy dorazil jen krátce po zvolení Donalda Trumpa, který v předvolební kampani zpochybňoval americké odhodlání bránit evropské spojence z NATO.
Server Politico odstupujícího prezidenta dokonce označil za "Trumpova prvního velvyslance". Obama totiž podle svých slov Evropany ujistí, že si Trump uvědomuje zásadní důležitost amerických spojeneckých vazeb. Trump to prý současnému prezidentovi řekl minulý týden při jejich schůzce v Bílém domě.
Složitější vztahy s Amerikou
I kdyby Trump v úřadě jednal jinak, než jak sliboval v kampani, Evropané si uvědomují, že vztahy s Amerikou budou za nového prezidenta výrazně složitější. Budoucí prezident ostatně během kampaně na Angelu Merkelovou zaútočil jako na někoho, kdo "ničí Německo".
"Příští americký prezident a já bychom nemohli být odlišnější," přiznal Obama svému publiku během středečního projevu v Aténách. "Máme velmi odlišné úhly pohledu, ale americká demokracie je větší než jakýkoliv jednotlivec".
Podle diplomatů se tak dá čekat jistá nostalgie po Obamovi, byť i tento prezident přesouval americkou pozornost od Evropy směrem k pacifické oblasti. Na své poslední cestě do Evropy by se svými partnery měl probrat situaci na Blízkém východě, Rusko nebo volný obchod.
Jednání o evropsko-americké dohodě o volném obchodu (TTIP) přitom příliš nepokročilo a naděje na její uzavření je i do budoucna nejspíš minimální. Donald Trump totiž v kampani volný obchod tvrdě kritizoval a narůstá i počet jeho odpůrců v Evropě.
Historka o plačící kancléřce
Než Obama nastoupil do letadla směr Evropa, označil kancléřku Merkelovou za svého pravděpodobně "nejbližšího mezinárodního partnera v uplynulých osmi letech." Podle německého týdeníku Der Spiegel to je "přátelská lež".
Ani Obamovy vztahy s Evropou a s Německem nebyly bez problémů. Americký prezident prý jednou Merkelovou dokonce přinutil k pláči. Mělo se to stát na summitu skupiny G20 v Cannes v roce 2011, kdy na kancléřku údajně tvrdě tlačil kvůli německé neochotě podpořit rozpočtovými výdaji ekonomiku.
O historce, která nikdy nebyla oficiálně potvrzená, napsal novinář z Financial Times Peter Spiegel ve své sérii o záchraně eura. Diplomaté ji zpochybňují: "Umíte si představit Merkelovou, která vždy dokonale kontroluje své emoce, jak před tolika lidmi pláče?" řekl jeden z nich.
Ať už je příhoda pravdivá, nebo ne, faktem je, že Američané v uplynulých letech Němce veřejně kritizovali za jejich lpění na tvrdých úsporných opatřeních. Podle americké administrativy Německo přestřelilo důraz na úspory, který prosazuje v rámci eurozóny. Místo toho by podle Washingtonu měly právě státy, jako je Německo, které mají přebytky rozpočtu, svou hospodářskou politiku uvolnit, což by prospělo všem. V tom se s Američany shoduje i Mezinárodní měnový fond.
Spojené státy příliš neoceňovaly ani způsob, jakým se Evropa už několik let snaží řešit problémy Řecka. Obama v Aténách i tento týden zopakoval, že by měla eurozóna udělat potřebné kroky pro snížení řeckého dluhu.
"Pro Američany je nepochopitelné, proč Evropa dluh, který je v poměru k ekonomice eurozóny naprosto zanedbatelný, prostě neumaže,“ řekl nedávno v Praze skupině novinářů mimo záznam vysoce postavený evropský politik. Američané si v zájmu globální stability nepřejí nic, co by byť jen zavánělo rizikem paniky na trzích, jako např. případný chaotický řecký bankrot.
Spojené státy a Evropa se občas neshodly i v řadě jiných oblastí. Ať šlo o občanskou válku v Sýrii, nebo třeba o fakt, že drtivá většina evropských členů NATO neplní své závazky ohledně výše vojenských výdajů. Dna dosáhly americko-evropské vztahy v éře Obamy nejspíše v době, kdy vyšlo najevo, že Američané odposlouchávali některé evropské politiky včetně Merkelové. USA i Evropská unie se naopak shodly na přístupu k Rusku po jeho agresi na Ukrajině, když na Moskvu uvalily sankce.
I přes některé rozmíšky Evropané na Obamovi oceňovali jeho přesvědčení, že "svět potřebuje silnou a sjednocenou Evropu". U Trumpa už tuto jistotu mít nebudou.
