Možnost organizované návštěvy jednoho z nejrozlehlejších slumů v Africe, kde žije kolem 800 tisíc lidí, nabízí odnedávna cestovní kancelář Victoria Safaris. Píše o tom agentura Reuters.
"Lidi už (národní park) Maasai Mara a pozorování divoké zvěře přestává bavit. A o jiných důležitých problémech se nikde nedozvědí, tak jsem přišel s něčím novým - se zájezdy do slumů," popisuje nadšeně svůj nápad generální ředitel agentury se sídlem v Keni James Asudi.
Děkujeme, odejděte
Ne každý s ním však toto nadšení sdílí. Jednodenní návštěvníci, kteří mezi hromadami odpadků a pachem splašků fotografují nuzné příbytky s plechovou střechou, mnoha lidem vadí.
Dokonce i nedávná dobře míněná návštěva generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, který podobně jako mnohé jiné celebrity před ním, například americký černošský komik Chris Rock, zahrnul Kiberu do svého cestovního itineráře, vyvolala v místním tisku dotčenou odezvu.
"Odkud se bere tahle fascinace Kiberou u lidí, kteří nevědí, co znamená skutečná chudoba?" zeptal se ve svém komentáři přední keňský deník Daily Nation a přidal ještě jednu nepříjemnou otázku: "A především, jak sami Keňané pociťují tuhle nelichotivou pozornost, která z nich dělá cosi jako opatrovníky zaostalosti, špíny, bídy a absolutního nedostatku?"
Soudě podle reakcí samotných obyvatel slumu, s nimiž zpravodaj agentury Reuters hovořil, jim to dvakrát příjemné není. I když si uvědomují, jaké potenciální výhody tyto návštěvy mohou přinést v podobě zvýšeného tlaku na vládu, aby se o své chudáky více starala, žádné viditelné pomoci se zatím nedočkali, a tak spíše narůstají jejich rozpaky.
"Vnímají nás jako loutky. Chtějí přijet, prohlédnout si nás, vyfotografovat, projít se a říci přátelům, že byli v nejhorším slumu v Africe," myslí si například David Kabala, který se živí umýváním aut. "To pro nás však žádnou změnu nenese. Pokud někdo přijde, ať pro nás něco udělá. Anebo, pokud chce skutečně vědět, jak žijeme a co cítíme, ať tu s námi stráví noc nebo ať přijde, když je liják, a cesty se rázem změní v řeku."
Trpělivost má své meze
Dokonce i různé charitativní spolky, které ve slumu pracují na denní bázi, začínají ztrácet trpělivost. Salim Mohamed, který řídí projekt humanitární pomoci Carolina for Kibera, říká, že série zahraničních návštěv v tomto tři kilometry dlouhém koridoru chudoby zvyšuje mezi jeho obyvateli očekávání. A když nejsou rychle naplněna, vzrůstá u nich frustrace ze zoufalých životních podmínek.
Počty okukujících cizinců ještě zesílily během nedávného zasedání Světového sociálního fóra, které do Nairobi přilákalo spoustu odpůrců globalizace a agresivního západního kapitalismu. Podle Salima to byla pro místní skutečná zkouška nervů a slušnosti.
PŘEČTĚTE SI
"Vymklo se to kontrole a pro zdejší komunitu je takové netaktní chování urážející," říká Salim, který sám pochází z dalšího velkého slumu v Nairobi, Mathare. "Kibera nepotřebuje lítost, ale činy."
Se stereotypním vykreslováním Kibery v západních médiích coby místa bezbřehé bídy nesouhlasí ani další zdejší pracovnice, dvacetiletá Christine Ochiengová
"Věřím, že navštívit největší slum v Africe cizince přitahuje, ale je tu přece tolik nepopsaných příběhů," říká Christine a dodává, že by spolu s přáteli chtěla založit časopis, ve kterém by takové příběhy dostaly prostor. "Lidé pořád chtějí mluvit o chudobě a zase jen o chudobě. To však není všechno. Máme přeci v Kibeře i umění, tanec, divadlo nebo sportovní projekty."
Navíc ve slumu nežijí jen chudí lidé. Mnoho z nich patří ke střední vrstvě, která má dostatek peněz na to, aby se mohla odstěhovat. Kvůli chudším sousedům a známým se však rozhodli zůstat.
"Honem všichni do Kibery!"
Manažer v úvodu zmiňované cestovní kanceláře, který pochází ze stejného kmene jako většina obyvatel Kibery, ale trvá na tom, že zájezdy do slumů, které pro své zákazníky pořádá, místním přinášejí prospěch. Zvyšují povědomí o problému a plynou z nich příspěvky na místní zdravotnické nebo vzdělávací projekty.
Způsob, jakým své zájezdy propaguje, ale mnoho lidí nadzvedává ze židle. "Po obědě zamiřte do slumu Korokocho, kde budete zaskočeni počtem dětí na ulici," píše se například v jedné z typických upoutávek.
Místní v Nairobi tím rozhodně nejsou pobaveni. "Honem všichni do Kibery!" napsal v reakci na náhlý boom slumové turistiky sarkasticky jeden zdejší publicista. "Kde jinde lze spatřit všechno takhle pohromadě? Oběti AIDS pomalu umírají na studeném lůžku z kartonů. Koza požírá igelitové pytlíky a bojuje při tom s malými dětmi. A ty jejich toalety! Nepřekonatelné."
Mluvčí vlády Alfred Mutua stojí v čele kampaně, která se snaží poukazovat na ty lepší stránky Keni a zároveň usiluje o vyčištění jejích měst. Když je požádán o zhodnocení fenoménu Kibera, jen zavrtí hlavou:
"Je velice smutné, že když sem přijdou hodnostáři, první místo, které chtějí vidět, je právě Kibera. Místní už unavuje, jak sem přicházejí stále noví lidé, kteří jen opakují to stejné, aniž by s problémem něco udělali," svěřil se Mutua agentuře Reuters.
"Kibera je in, každý s ní chce být nějakým způsobem spojován, ať už se ve věci opravdu angažuje nebo ne. Příchozí se dívají na ty, kteří jsou chudí a strádají, a sami ze sebe mají dobrý pocit, protože si říkají, že jsou nad věcí."
