Berlín - Kontroverzní člen představenstva německé centrální banky Thilo Sarrazin se dobrovolně vzdal své pozice. Učinil tak dřív, než o jeho osudu rozhodnul německý prezident Christian Wulff.

Ten totiž dostal dvacetistránkovou žádost od zbylých členů představenstva, aby Sarrazina pro jeho výroky o imigrantech odvolal.

Wulff se tak dostal do obtížné pozice. Nejenže se Sarrazinem sympatizovala podle průzkumů až polovina obyvatel, ale případným odvoláním by se bankéř navíc dostal do role "obětního beránka".

Sarrazinovy výroky podle jeho symaptizantů konečně odhalily dlouho nediskutovanou skutečnost, totiž že německá imigrační politika má velké mezery.

Sarrazin si s korektním vyjadřováním hlavu příliš nelámal. Imigranty označoval za důvod "všeobecného hloupnutí" obyvatel. Přistěhovavším se Turkům vyčítal příliš vysokou porodnost, díky které "mohou ovládat Německo".

Politický či kompetenční klíč?

Na mušku si vzal i ty, kteří "žijí jen ze státní podpory, nedostatečně zajišťují vzdělání svých dětí a neustále produkují další "děvčátka se šátkem na hlavě".

Při vhodné příležitosti se náležitě vyjádřil také k židům, kteří podle něj "mají podobně jako Baskové všichni jeden společný gen, který je odlišuje od ostatních".

Sarrazinův případ však pravděpodobně neotevře pouze diskuzi o stavu německé imigrační politiky. Deník Handelsblatt vyzývá k zamyšlení se nad vlivem, jaký mají politické špičky na vedení německé centrální banky.

Rozhodně by podle listu mělo dojít k zprůhlednění systému, jakým jsou jednotliví členové do představenstva německé centrální banky dosazováni. V některých případech totiž podle deníku vznikal dojem, že představitelé jsou dosazování spíše podle politického než kompetenčního klíče.

Za příklad vhodný následování dále Handelsblatt uvádí Evropskou centrální banku. Členové jejího představenstva mohou být totiž například odvoláváni pouze soudem a nikoli politickýcm rozhodnutím.