Časy, kdy se poměry změnily k horšímu - nejprve se jeho vesnice na západě Ukrajiny ocitla pod Polskem a poté pod obávanými Rusy - jsou již téměř zapomenuty. Dnes si Nestor nepřeje nic jiného než se dožít svých 116. narozenin. Měl by je oslavit příští měsíc.
Hryhoryj Nestor, drobný muž s honosným velkým šedým knírem se dnes při chůzi po domě a po malebné vesnici neobejde bez hůlky. Usmívá se i ve chvíli, kdy ve dvoupodlažním domku, kde žije s vnučkou své zesnulé sestry Oksanou Savčukovou, škrábe velký kbelík brambor.
Nejlepší to bylo za Rakouska
K tomu, aby se rozvyprávěl o podrobnostech života na vesnici začátkem 20. století, potřebuje, aby se mu otázka několikrát zakřičela rovnou do ucha.
"Nejlepší to bylo za Rakouska. To si člověk mohl jít, kam chtěl, bydlet, kde chtěl. A práce byla pro všechny," říká Nestor.
"Když se tu toho ujali Poláci, všude se to hemžilo polskými žebráky. Pak se zase přehnala fronta. Přišli vojáci a všechno odtud odnesli," říká stařík.
Západní Ukrajina patřila k Rakousku-Uhersku až do rozpadu monarchie v roce 1918. Poté se stala součástí nově obnoveného polského státu, a to až do roku 1939, kdy ji v rámci dělení východní Evropy mezi nacistický a sovětský režim zabral Kreml.
Do kolchozu musel každý
Na příchod sovětské vlády do jeho vesnice nacházející se 30 kilometrů východně od Lvova - srdce ukrajinského národního cítění - se Nestor rozpomíná bez obtíží.
"Když Rusové zřizovali ty svoje kolchozy, naslibovali nám všechno možné - traktory, kombajny, auta," říká a s pokřiveným úsměvem shrnuje svůj názor na celou kolektivizaci, při níž zahynuly miliony Ukrajinců.
"Řekli nám, že vstup do kolchozu není povinný. Ale musel tam každý."
Načež Nestor bez pobízení začne zpívat dobovou píseň na počest vzbouřenců, kteří padli v boji proti bolševikům ve zmatených dozvucích říjnové revoluce z roku 1917.
Zdravá strava
Nestorův pas založený mezi rakousko-uherskými doklady uvádí, že se narodil 15. března 1891, tedy téměř o dva roky dříve než Jone Minagawaová - Japonka, která v lednu oslavila 114. narozeniny a jež byla pokládána za nejstaršího člověka na planetě.
Svou dlouhověkost připisuje Nestor zdravému životnímu stylu a jedním dechem vtipkuje také o tom, proč se nikdy neoženil.
"Měl jsem rád svou svobodu. Mohl jsem být s jednou dívkou, potom zase s jinou. Anebo jsem si mohl někam vyrazil s klukama," vysvětluje.
"Pořád jsem byl na čerstvém vzduchu a všude jsem chodil bos. V létě jsem spal pod širákem. Pil jsem mléko a jedl sýr a brambory."
Život na chudé Ukrajině
Patnáct let po zhroucení sovětské vlády však venkovské oblasti nezávislé Ukrajiny nadále sužuje chudoba. Řada obyvatel Starého Jaryčivu vyřešilo své problémy odchodem za prací do Polska nebo do Itálie.
Nestorova praneteř Oksana této situace využila a zařídila si dobré živobytí. Její manžel, notář, zajišťuje nezbytné dokumenty vesničanům usilujícím o pobyt v zahraničí a pracovní povolení.
Čtyřicetiletá Savčuková ukazuje fotografie, které jí babička - Nestorova sestra - poslala ze Spojených států, kde nějakou dobu bydlela, než se před upevněním sovětské moci "hloupě" vrátila domů.
Nestorovy doklady podle Savčukové téměř jistě odrážejí jeho skutečný věk, poněvadž jeho pas ze sovětské éry mu vydala tajná policie NKVD, a "ta se jen málokdy pletla".
Vnučka: Neměl ani vindru
Podle ní se však Nestor nikdy neoženil hlavně kvůli dvěma handicapům: byl moc malý a neměl ani vindru.
Za války se jeho rodina živila krmivem pro dobytek, syrovou kapustou a trávou.
"Nikdo si nechce vzít muže, který žije v chudobě. To, že žije tak dlouho, je podle mě Boží vůle," uvedla Savčuková. "Člověk může mít velký dům a topit se v penězích, ale pokud nemá v srdci Boha, dlouho žít nebude."
Nestor se zatím soustředí na své nadcházející narozeniny. "Kéž mu Bůh pomůže dožít se patnáctého března jeho příštích narozenin,'" dodala Savčuková. "Ale každý den opakuje, že opravdu neví, co se do večera ještě stane."
