Když komunisté odmítli českým válečným vyhnancům z Podkarpatské Rusi vyplatit odškodné za majetek, který lidé při útěku před Maďary a Rusy opustili, zdůvodnili to tím, že kapitalisty a buržoazní třídu odškodňovat nebudou.
Spousta domů, označených za "kapitalistický majetek" i po šedesáti letech stále v Užhorodu, Mukačevu nebo Chustu stojí. S kapitalismem je v dnešní době spojuje jen to slovo "byznys". To má však na Podkarpatí poněkud jiný význam.
Trpělivý zástup ve frontě
Třeba na tržnici v Chustu. Tam na přední kapotě žigulíku leží kus vepřové kýty. Muž ve starém vojenském kabátu z ní odkrajuje šlachy a zbytky kůže. Lidé, kteří se kolem shromáždili, trpělivě vyčkávají a neopouští své místo ve frontě.
"Na polévku," říká potichu žena, která si právě za několik ukrajinských hřiven balíček odřezků koupila. Na skutečnou porci vepřového masa peníze nemá.
Prodavač se jmenuje Josip a maso prodává načerno. Nemusí se ale bát, že ho úředníci odhalí. Lidí, kteří si podobným způsobem přivydělávají, je jen na chustské tržnici mnoho.
Práce tu není a prodej čehokoliv dává šanci alespoň na malý výdělek. "To naš byznys," říká Světlana Petrovská, která do papírových kornoutů rozděluje dýňová semínka.
Ryba, jeřabiny i čínská termoska
Byznys je i prodej ryb ulovených v rybníčku vedle silnice, obchod s jeřabinami natrhanými za městem, ale i prodej dvou prasklých čínských termosek na vodu.
Lena Marková potřebuje prodat dva litry mléka stočené do lahví od koka koly a u chodníku už není suché místo. Našla tedy dvě cihly, položila je do mělké kaluže a na ně postavila lahve.
Jedna hřivna je asi pět českých korun. Kdo má práci, vydělá si jich za měsíc zhruba pět set. Chléb na trhu stojí dvě hřivny, horký čaj jednu hřivnu, litr bezinu čtyři hřivny, obložená houska dvě a půl , láhev kořalky deset.
Když místní řeknou slovo byznys, je důležité sledovat tón jejich hlasu. Někdy tam zaslechnete hrdost. "Vy jste mnohem dál, ale my už tady také začínáme. Zdejší lidé se učí podnikat, obchodovat, prostě dělají byznys," říká Ivan Latko z Užhorodu. Lidé ze Zakarpatí jsou hrdí na nové kryté tržnice, na stánkový prodej, na nabídku ovoce, medu, ořechů.
Jindy se za slovo byznys zastydí. To když se současně dívají na bezmocné, kteří sedí na rozmáčeném chodníku a snaží se zpeněžit neprodejné věci, které našli.
