Od zvláštní zpravodajky - Vojenská pevnost na nejzápadnějším výběžku Malého Kinmenu svoji funkci už dlouho neplní. Místo vojáků tu stojí sochy, v rozsáhlé síti podzemních tunelů zní z reproduktorů bojové písně. "Jsem ochotný stát se padající hvězdou nebo nekonečnými vlnami oceánu, abych přinesl slávu a čest své zemi," zpívá se v jedné z nich.
A přestože je na dohled pevninská, komunistická Čína, zmiňovanou zemí je Tchaj-wan. Právě k němu souostroví Kinmen, v překladu Zlatá brána, patří. Sevřené je mezi dvěma státy, které rozděluje nepřátelství. Peking považuje Tchaj-wan za vzbouřeneckou provincii a chce ho přičlenit k sobě, současná tchajwanská vláda je proti sjednocení.
"Jedna země, dva systémy: sjednoťme Čínu," hlásá nápis, který je vidět z pevnosti dalekohledem. Vyvedený červenými písmeny na pláži směrem k tchajwanským ostrovům. Pláž patří k městu Sia-men, jednomu z těch, které sami Číňani hodnotí jako nejlepší k životu. S pěti miliony obyvatel patří v zemi k menším městům. I bez dalekohledu je vidět tři kilometry vzdálený skalnatý ostrůvek Lví skála s tchajwanskou vojenskou posádkou. Ta v září sestřelila čínský dron.
Místní jsou k Číně smířlivější. I k možnosti sjednocení s ní. Přestože hlavní představitel pekingského režimu, generální tajemník komunistické strany Si Ťin-pching, mluví často o přičlenění Tchaj-wanu násilím. "Jsme jedna rodina," říká v obchodě s noži čtyřiačtyřicetiletý Lin, který si přál uvést jen své příjmení. V prodejně vystavuje dělostřeleckou munici z bojů mezi oběma znepřátelenými státy. "Jsme tchajwansko-čínská rodina," říká o své identitě.
Naposledy se na ostrovech válčilo před sedmi desítkami let. Během druhé krize v Tchajwanské úžině tu v roce 1958 pršely dělostřelecké projektily i propagandistické letáky. O nadvládu se bili komunisté pod vládou Mao Ce-tunga a strana Kuomintang, která z pevniny na Tchaj-wan ustoupila se svým vůdcem Čankajšekem. Ostřelování bylo natolik intenzivní, že si soupeři museli udělat rozpis, kdy bude který z nich pálit. Komunisté ostřelovali ostrovy v liché dny. Konflikt si vyžádal několik stovek obětí na obou stranách úžiny.
Dobré vztahy s Čínou posilují ekonomiku
Válečnou krizi si v dnešní době už místní nepřipomínají. Shodují se na tom všichni, se kterými reportérka Aktuálně.cz na ostrovech Kinmen mluvila. Navíc se posunulo vnímání identity obyvatel tchajwanských území. Většina se považuje za Tchajwance, téměř 64 procent. K čínské národnosti se hlásí 2,4 procenta, 30 procent uvádí národnosti obě. Na Kinmenu to ale neplatí.
"Jsem Číňanka," říká Hsu Tsai-hwa narozená v roce intenzivního ostřelování, zatímco vyrábí vaječné rolky na jedné z hlavních ulic, kde vlají tchajwanské vlajky. Takové debaty podle ní nemají význam, ke sjednocení Číny a Tchaj-wanu prý stejně dojde. Když však padne otázka na to, pod vládou jaké strany, jen se zasměje a zeptá se: "Co myslíte vy?"
Důležitější pro ni je vydělat peníze, což je podle ní v poslední době problém. Při pandemii koronaviru zmizeli z ostrovů čínští turisté. Obvykle je sem přivážejí trajekty, cesta ze Sia-menu trvá necelou hodinu. Právě turistický ruch je pro ostrovy Kinmen jedním z hlavních zdrojů příjmů. Jen místo Číňanů teď přijíždějí lidé z Tchaj-wanu.
"Je velký rozdíl mezi tím, co vydělávám teď a co jsem dokázala získat od čínských návštěvníků," říká. Také tchajwanští turisté dorazí na Kinmen za hodinu, ale letadlem. Přilétá sem z hlavního města Tchaj-peje i z dalších míst každý den. Ve špičce dokonce každých deset minut. Přivážejí hlavně turisty a studenty, opačným směrem míří lidé za prací. Na Kinmenu tak trvale žijí hlavně děti a důchodci.
O tom, jak důležité jsou výhody vztahu s pevninskou Čínou, mluví i místní prodavačky ve středním věku, které si nepřejí uvést jméno. "Kvůli ekonomice by bylo nejlepší, kdyby byl mezi Tchaj-wanem a Čínou mír," říká jedna z žen v oranžové uniformě. "Kdokoliv to sjednotí, nebude to pro místní velký rozdíl," domnívá se její kolegyně. Při otázkách na to, co by si přály, odvětí, že rozhodnutí není na nich.
S čínským Sia-menem, který od ostrova Kinmen dělí jen mořská úžina, místní před covidem běžně obchodovali, potvrzuje dvacetiletý Weng Jhih-yang. Pochází z Tchaj-peje, na ostrově studuje a pracuje v jednom z obchodů. "Před pandemií vyvěsila jedna strana ulice čínské vlajky a druhá tchajwanské," popisuje situaci, která spíš než politické přesvědčení ukazovala snahu přivítat turisty z oblastí východně i západně od ostrova.
Na zákazníky z obou zemí cílí i Lin ve svém obchodě s noži a vystavenou municí. Na stěně má pověšený obrázek Mao Ce-tunga. "To je kvůli turistům z Číny, abychom přilákali jejich pozornost a podpořili obchod," vysvětluje.
Reportáže z Tchaj-wanu
- Byl tu i Vystrčil. Restaurace na Tchaj-wanu láká na české pivo a česnečku
- Foto: Šest kilometrů daleko. Tchajwanské ostrovy Kinmen leží blíž Číně než své vládě
- Na dohled od Číny. Ostrovy z Tchajwanské úžiny vydělávají na nožích z čínských střel
- Šupinatí a výjimeční. Nahlédněte do zoo na Tchaj-wanu, která darovala Česku luskouny
- Foto: Tchajwanským luskounům se v pražské zoo daří. Čekají už mládě
Nože z dělostřelecké munice
Právě z pozůstatků dělostřelecké munice se nože, které Lin prodává, už půl století vyrábějí. Na ostrově se tím zabývá firma Maestro Wu. Přestože vznikly z recyklovaného železa, na nožích to není vidět. Naopak působí moderním dojmem. Místní tak využívají zásoby železa, které jim doslova spadly z nebe, do té doby železo na ostrovech nebylo.
"Když jste jako farmář našel na poli střelu, prodal jste ji nebo přinesl řemeslníkům, aby vám z ní něco vyrobili," popisuje Wu Tseng-dong, ředitel nožířské firmy. Díky tomu mohli lidé získat kvalitní domácí nebo pracovní nástroje zadarmo.
Wu je už třetí generací rodinné firmy, která nože vyrábí, a postupně se řemeslu učí i jeho syn. V nedalekém podniku mu pomáhá i dalších osm řemeslníků. "Jde o tradiční práci, kterou moc lidí neumí," líčí Wu. Ve své prodejně zároveň předvádí, jak výroba vypadá. Nože z jeho firmy jsou k nalezení téměř v každém obchodě na ostrově jako jeden z nejprodávanějších produktů. Dalším je pálenka z čiroku s 38 nebo 58 procenty alkoholu.
