Praha - Ministerstvo vnitra nedávno odmítlo většinu azylových žádostí v mimořádně citlivém případu čínských křesťanů. Úřady jej přiřkly pouze osmi z nich, dalších 70 věřících ochranu před pronásledováním z důvodu víry nedostalo.
Mezi neúspěšnými žadateli je i šest křesťanů, o které se staral Aleš Toman, farář Církve československé husitské v Žamberku na Orlickoústecku. Sehnal jim práci i ubytování a učil je češtinu. "Když jsme se o jejich situaci v neděli po bohoslužbě bavili, někteří z nich se až rozbrečeli. Absolutně nemají představu, co budou dělat dál," popisuje Toman v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: Pomáhal jste šesti křesťanům, kteří do Česka přišli kvůli pronásledování. Co tito lidé v Číně zažili?
Aleš Toman: Číňané, se kterými jsem v kontaktu, jsou většinou lidé středního věku a členové bytových církví. Můžu popsat svědectví jedné ženy. V Číně se ona i další věřící začali scházet, studovali Bibli, zpívali písně a modlili se. Nedělali nic protistátního ani zakázaného.
Tajná policie do jejich společenství nasadila špeha, který se za křesťana jen vydával, a při jednom setkání proběhla razie. Policisté křesťany pozatýkali. Úřady ženu vyslýchaly, byla delší dobu i ve vazbě. Popisovali mi, že když měla žízeň, vyšetřovatelé jí dali napít jen přesolené vody. Unavená odpočívala na kavalci při puštěných světlech a naplno zapnutém rádiu.
Kdy se rozhodla, že z Číny uteče?
Po jednom takovém výslechu. Pustili ji domů a vrátila se v tak zbědovaném stavu, že její rodiče získali kontakt na člověka, který byl schopný zorganizovat "zájezd" do Česka. Když zde přistáli, požádala hned o mezinárodní ochranu.
Proč se vydala zrovna do Česka?
Číňané a lidé z asijských zemí v poslední době hojně navštěvují Česko, Praha je mezi nimi oblíbená a je relativně snadné se sem dostat. Také mi říkala další důvod, který je až trochu naivní: zjišťovala si informace o České republice a viděla standartu prezidenta, kde stojí "Pravda vítězí". Ona si to jako křesťanka vysvětlila, že v našem státě skutečná pravda má váhu a vyhrává.
Přitěžující okolnost: práce
Přesto po zkušenostech, které jste popisoval, čínská křesťanka azyl nedostala. Čím si to vysvětlujete?
Přiznám se, že jsem neměl možnost číst si konkrétní odůvodnění, ale ministerstvo vnitra obecně negativní rozhodnutí zdůvodňovalo tím, že neexistuje konkrétní důkaz, že by byli pronásledováni. Pohoršilo jim také, že po určité době začali pracovat. Stát to vnímal jako ekonomickou migraci.
V jakém smyslu?
Když jsem se začal s Číňany setkávat v azylovém centru v Kostelci nad Orlicí, byli tam naprosto bezprizorní a měli informace, že řízení bude probíhat delší dobu. Nechtěli být Česku na obtíž, nechtěli pobírat sociální dávky, takže mě požádali, jestli by bylo možné pro ně sehnat zaměstnání.
Podle platné legislativy jsme si zjistili, že po uplynutí určité lhůty je možné, aby žadatelé o azyl začali pracovat, a podařilo se nám pro ně sehnat práci i ubytování. Normálně nastoupili do zaměstnání a pracují v Česku už delší dobu.
Reakce ministerstva vnitra
Ministerstvo vnitra se od počátku k žádostem čínských křesťanů o azyl s odkazem na mezinárodní právo nevyjadřuje.
"Řízení ve věci mezinárodní ochrany je správním řízením a pouze jeho konkrétní účastníci a jejich právní zástupci mají právo na informace z tohoto jednotlivého řízení," vzkázala mluvčí Hana Malá.
Ministerstvo to nakonec vyhodnotilo jako přitěžující okolnost?
Přesně tak. Nikoho nezajímalo třeba moje svědectví jako člověka, který jim pomohl. Oni sem přece nepřišli za prací, měli jen zájem o to, aby do země, která je hostí, přinesli i nějaké hodnoty.
Připravovali se na to, že v Česku zůstanou?
Rozhodně. Skupina, o kterou se starám já, tady chtěla zůstat. Kromě toho, že si sehnali zaměstnání, začali taky navštěvovat každou neděli naši církev. Scházeli jsme se i víc a učil jsem je česky, což bylo velmi složité - jen někteří z nich uměli anglicky.
Jeden z mladších čínských křesťanů byl ve své zemi kuchař. V Česku nastoupil do jedné firmy k lisu, ale když zjistili, že je kuchař, nechali ho vařit. Protože byl v práci v kontaktu hodně s Čechy, už nyní je schopný se tady alespoň na základní úrovni domluvit.
Mají neúspěšní žadatelé o azyl teď představu, co s nimi bude dál?
Podají na rozhodnutí úřadů žalobu. To je jediné, co jim zbývá. Když jsme se o jejich situaci v neděli po bohoslužbě bavili, někteří z nich se až rozbrečeli. Absolutně nemají ponětí, co budou dělat dál.
Představa, že by jim i soud žalobu zamítl a oni museli nastoupit do letadla zpět do Číny, je pro ně naprosto hrozivá. Režim jim pokus o emigraci nezapomene a po příletu jim to spočítá. Toho se oni děsí.
Netuší, co s nimi bude
Jak jste se ke skupince čínských křesťanů vůbec dostal?
Když začali bydlet v zařízení pro žadatele o azyl v Kostelci nad Orlicí, hledali místo, kam by mohli chodit na bohoslužby. Oslovili jednu kolegyni farářku, která se jim začala věnovat a později uspořádala společnou modlitbu, jíž jsem se účastnil. Tam jsem se s nimi seznámil a jejich životní svědectví mě dál zajímalo.
První věc, o kterou mě požádali, byla prosba, jestli bych jim dokázal sehnat Bibli v čínštině. Pátral jsem a nakonec se mi podařilo několik výtisků Nového zákona obstarat. Když jsem jim je předával, brali knihu jako svátost. Jeden čínský křesťan si ji položil na srdce a začal brečet.
Že Číňané měli azyl dostat, nepochybujete. O čem podle vás svědčí, že úřady jim ochranu nepřiznaly?
Ministerstvo vnitra v první řadě postupuje podle vypracované metodiky. Ta je ale velice technická a bohužel nikoho z úředníků nezajímaly výpovědi někoho z Čechů, kteří se o křesťany starali. Postupovali striktně úřednicky a ve chvíli, kdy neměli v rukou žádný konkrétní důkaz, že by byli pronásledováni, to zaměstnanci ministerstva vyhodnotili, že nemají získat azyl a pronásledovaní fakticky nejsou. Měli jsme tu také totalitu a víme, jak tyto režimy fungují. Perzekuce se logicky těžko prokazuje.
Co čínští křesťané nyní dělají? Pokračují v zaměstnání a čekají na rozhodnutí soudu?
Momentálně jsou ze všeho naprosto zmatení. Číňané mají od ministerstva vnitra kartičky, kde jim každé dva měsíce prodlužují pobyt, a jeden z jich mi ukazoval datum 8. března 2018 a říkal mi: Stop, dál už mi to neprodloužili.
My teď nevíme, v jakém režimu tu dál budou. Je to navíc velká komplikace pro jejich zaměstnavatele. Jestli Číňané nedostanou od ministerstva další prodloužení pobytu, vůbec nevíme, co budeme dělat.
Ti lidé vůbec nevědí, co bude po 8. březnu. Pokud nedostanou prodloužení od úřadů, zaměstnavatel je bude muset propustit, nebudou moct zůstat na ubytovně a podobně. Odpovědi na tyto otázky v současné době nemáme.
VIDEO: Výpověď čínského chirurga, který odebíral lidské orgány
