Nakolik může být Katar spokojený s fotbalovým mistrovstvím světa?
Z pohledu Kataru to byl určitě úspěch. Na samém začátku jasně převažovala negativní odezva, která jenom z malé části souvisela s fotbalem. Nyní ale vidíme, že kritika různých nevládních organizací a lobbistických skupin v podstatě utichla. A po naprosto fenomenálním nedělním finále převážil fotbalový rozměr.
Myslím, že se v tomto ohledu ukázalo, že kritika byla v mnoha ohledech přehnaná a že i organizace byla na opravdu velmi vysoké úrovni. Kvalitu finále Katar ovlivnit nemohl, ale je to z pohledu pořadatelů třešnička na dortu.
Jak jste říkal, problémy a kontroverze mistrovství provázely od samého začátku, ať už se bavíme o dělnících, kteří zemřeli při stavbě stadionů, nebo o prvních zápasech, kdy FIFA de facto zakázala kapitánům nasadit si duhové kapitánské pásky. Je nyní všechno odsunuto na vedlejší kolej, nebo až opadne nadšení, bude svět tyhle problémy ještě reflektovat?
Že Katar patří mezi země, kde pracují migranti z chudých zemí, je fakt. Že řada z nich zahynula, je také pravda. Přesnost čísel nebo metodika, kdo byl do oněch pěti nebo šesti tisíc mrtvých započítán, už jsou poměrně věrohodně zpochybňovány. Otázka pracovního práva v mnoha zemích Perského zálivu bude dál zcela oprávněně v hledáčku lidskoprávních organizací, nakonec ale i mistrovství v Kataru přispělo ke zlepšení práv lidí, kteří v této zemi pracovali.
Druhá věc je mávání duhovými vlajkami. Nechápu, proč by mistrovství světa mělo být poměřováno tím, jestli nějaká zájmová skupina obyvatel ze zahraničí tam smí nebo nesmí prezentovat svoji agendu a proč by Katar měl být peskován za to, že ji neumožnil.
Proč vlastně Katar chtěl šampionát pořádat? Čeho tím chtěl dosáhnout?
Katar je malá země, která má velké finanční možnosti. Pořadatelstvím navázal na řadu předchozích sportovních událostí menšího významu, které jsme nevnímali, kupříkladu Asijské hry.
Katarská vláda otevřeně říkala, že chtěla ukázat, že je schopna mistrovství na velmi vysoké úrovni zorganizovat. Myslím, že se jí to do velké míry podařilo. Kdybychom akci srovnávali s předchozími šampionáty, jejich provedení bylo mnohdy daleko rozpačitější. V tomhle prostě Katar uspěl.
Peníze a vliv
Je naopak něco, co by vládnoucí rodina nebo Katařané mohli vnímat jako neúspěch?
Nic mě nenapadá. Víme, že na samém počátku byl Katar pod tlakem. Němci si zakrývali ústa při fotografování jako symbol, že se nesmějí projevovat a jejich kapitán nesmí mít duhovou pásku. Bylo vidět, a takto se vyjadřovali i řadoví obyvatelé Kataru, že jsou nespravedlivě a přehnaně kritizováni. Třeba Čína v těchto věcech kritizována nebyla. Kolik lidí jelo do Číny na olympiádu s duhovými vlajkami? To si netroufl nikdo. V případě Kataru si k tomu troufl vyjadřovat se každý. Vím, že to Katařané nesli velmi úkorně. V arabských médiích se o tom hodně psalo.
Zmínil jste, že Katar navazoval už na předchozí sportovní akce. Královská rodina také ročně investuje přes miliardu dolarů do umění, vlastní luxusní obchody s módou a hotely v evropských metropolích, patří jí akcie Siemensu, Porsche, Deutsche Bank nebo letiště Heathrow. Během mistrovství byly odhaleny úplatky v Evropském parlamentu. Zapadá to do dlouhodobé snahy Kataru koupit si vliv na Západě?
Naši spojenci, třeba Spojené státy, prosazují na Blízkém východě svůj vliv gigantickými zbrojními zakázkami za stovky miliard dolarů. Podobně má ekonomické zájmy v ohromných finančních objemech třeba Čína. Katar je jednou ze zemí, která pro úspěch v mezinárodní konkurenci musí používat tzv. soft power, neboli měkkou sílu, což obnáší také ovlivňování veřejnosti. Dělá to každý stát, i když ne všem se to daří. I Katařané mají v některých ohledech spíš rozpačité výsledky.
Když se podíváme na mapu, vidíme z jedné strany obrovskou Saúdskou Arábii, která má gigantické zbrojní výdaje a válčí v Jemenu. Z druhé pak Írán, který je zaangažovaný v několika válkách Blízkého východu. A mezi nimi maličký Katar. Aby v tomto prostředí uspěl, musí mít jinou komoditu. Nemůže zbrojními aktivitami konkurovat Íránu, Saúdům, Rusům nebo Američanům.
Katar je momentálně závislý na příjmech z nerostných surovin. Je tedy možné, že se snaží diverzifikovat své příjmy a chce naučit k sobě jezdit například turisty?
Máte pravdu, je to určitě součást tohoto trendu. Vy, já ani vaši čtenáři si nekoupíme saúdskoarabskou nebo katarskou ropu do kanystru. Světovou veřejnost nebo řadové zákazníky z ciziny je nutné přilákat na něco jiného, než na co Katar láká ropné koncerny. Zmiňovala jste umění… V Kataru je jedno z nejúžasnějších muzeí islámského světa.
Odchody fanoušků ze stadionu
Jaký ohlas měl šampionát u katarské veřejnosti?
Zpočátku jsme rozpačitě sledovali, že katarské řadové fanoušky fotbal až tak nezajímal. Ve chvíli, kdy jejich národní tým začal prohrávat, masově po tisících odcházeli z tribuny, což je nám cizí. Když pak ale viděli, že si mistrovství vláda pochvaluje a akce má úspěch, mělo to vliv i na jejich vnímání. Katařané si všímali, že je za šampionát najednou ve světě začínají chválit.
Vím, že na akci jsou hrdí i mnozí zahraniční pracovníci třeba z Pákistánu, kteří ji budovali. Určitě v Kataru stovky dělníků zahynuly, to vůbec nezpochybňuji, ale jsou to stovky ze stovek tisíc, kteří tam pracovali. A právě z nich je obrovské množství pyšných, že se na akci takového formátu podíleli a že takovou gigantickou parádu svou prací podpořili.
Pomáhají podobné velkolepé akce v budování národní identity, která je pro nedemokratický režim nezbytná?
Určitě ano. Hlavně to zemi nějak zařazuje na mapu světa. Není potřeba studovat Katar, podívejme se na naše politické problémy. Vůbec je nesrovnávám s Katarem, ale podívejte se, jak vypadá naše vnitropolitická scéna… A teď, kdybychom najednou měli vydařené mistrovství světa ve fotbale a celý svět by o nás psal pozitivně, jak jsme zorganizovali skvělý šampionát, také bychom zapomněli na to, jak vypadají naše vnitropolitické nebo ekonomické poměry a že vláda má minimální podporu obyvatel. Také by to přebil triumf, že celý svět a stamiliony diváků nás sledují. Je logické, že to podobně funguje i v Kataru.
