Vídeň – Rakušané mohou po nedělním prvním kole parafrázovat název knižního titulu Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta. V tomto případě modrá, nebo zelená země.
Média uvádějí, že Rakousko zmodralo, protože téměř všude získal nejvíce hlasů kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbert Hofer. A modrá je barva FPÖ.
Proti němu půjde ve druhém kole dlouholetý předseda strany Zelených Alexander Van der Bellen. Kandiduje jako nezávislý, ale Zelení mu přispěli finančně na kampaň. Podpořil ho například slavný horolezec Reinhold Messner.
Wir freuen uns sehr! #bpwahl16 https://t.co/FjpAX8sI7i via @KURIERat
— A. Van der Bellen (@vanderbellen) March 28, 2016
Ve druhém kole se ve Van der Bellenovi a Hoferovi střetnou dva odlišné postoje vůči uprchlíkům a imigrantům.
Van der Bellen, v jehož žilách koluje ruská, estonská a nizozemská krev, chce, aby si země zachovala vstřícný postoj. Nedávné přitvrzení rakouské vlády, která stanovila horní hranici počtu přicházejících běženců za rok a chce například zavést kontroly na hranicích s Itálií, kritizuje.
Euroskeptik Hofer chce naopak ještě výrazněji omezit udělování azylu a uzavřít hranice, bude-li to třeba.
V prvním kole dalo Hoferovi hlas přes 36,4 procenta voličů, Van der Bellenovi jen 20,4 procenta.
Teoreticky Van der Bellen může ve druhém kole 22. května dostat hlasy lidí, kteří volili jiné kandidáty než Hofera. Zkušenost s druhými koly voleb v mnoha zemích je ale taková, že jasný náskok vítěze prvního kola se tomu, kdo skončil za ním, ve druhém kole stahuje jen obtížně.
Srovnání s volbami ve Francii v roce 2002, kdy postoupili Jacques Chirac a lídr krajní pravice Jean-Marie Le Pen, není zcela na místě. Tehdy Chirac první kolo s převahou vyhrál (ve druhém rozdrtil Le Pena 82 procenty ku 18 procentům).
Bude tak muset zafungovat mobilizační faktor. Neboli značná část Rakušanů bude muset přijít, aby dala najevo spíše to, co nechce, než to, co chce.
Volby ukázaly, že dlouhodobá velká koalice lidovců a sociálních demokratů se přestává Rakušanům zamlouvat. Kandidáti těchto dvou vládních stran skončili až na čtvrtém a pátém místě.
Už po parlamentních volbách v roce 1999, kdy Svobodní dosáhli poprvé velkého úspěchu a skončili druzí s téměř sedmadvaceti procenty, ale někteří rakouští analytici varovali: účelové spojenectví socialistů a lidovců nemůže vůči krajní pravici fungovat donekonečna, jednou to "praskne" a nastane volební den, kdy už dohromady nesestaví většinovou vládu.
"Další pokračování společné koalice ještě více posílí Svobodné. Ani jedna z vládních stran nepředkládá občanům řešení nejvýznamnějších problémů," napsal v komentáři deník Wiener Zeitung.
Podle dat, která zveřejnila ještě před výsledky druhého kola na základě průzkumu mezi 1200 respondenty televize ORF, je rozdíl v preferencích mužů a žen. Hofera upřednostňuje jen 27 procent rakouských voliček, ale 45 procent voličů.
V kategorii žen do devětadvaceti let dokonce Van der Bellen Hofera ve zmiňovaném průzkumu poráží rozdílem 30 ku 21 procentům, zatímco mezi muži ve stejné věkové skupině je poměr ve prospěch Hofera 51 procent ku 28 procentům.
