Bělehrad/Brusel - Sotva dozněla euforie ze zadržení Radovana Karadžiče, které Srbům pootevřelo vrátka do EU, přicházejí ze světa první nespokojené hlasy. Na svobodě je totiž stále Karadžičův souputník Ratko Mladič.
Podobně jako na Mladiče na něj Bělehrad vypsal odměnu milion eur, americká vláda pak nabízí za jeho dopadení pět milionů dolarů. „Balkánský řezník", jak se Mladičovi kvůli jeho velitelské zodpovědnosti za masakr v Srebrenici přezdívá, však stále uniká.
I když si mezinárodní společenství navyklo jejich jména skloňovat současně, jde o dva odlišné typy nacionalistů. Oproti Karadžičovi, který vždy toužil po významné politické funkci, sázel Mladič na autoritativní postavení v bosenskosrbské armádě, které velel.
Pro 80 tisíc vojáků Republiky srbské byl velkým a charismatickým lídrem. A pro mnoho Srbů je ostatně dodnes zachráncem srbských hodnot v boji s údajným chorvatským a bosňáckým (muslimským) terorem.
Mladič má podle všeho lepší krytí než Karadžič a je pravděpodobné, že si stále vydržuje malý tým svých ochránců. Nemusí se tedy skrývat pod rouškou vousatého šarlatána jako někdejší politický lídr Karadžič.
I když podobně jako v případě Karadžiče kolovaly spekulace o tom, že Mladič žije v Rusku nebo v Černé Hoře, mnohem realističtějším úkrytem je například dobře střežený dům přímo v Srbsku.
Srby zajímá, zda se budou mít lépe
Bezpečný příbytek ostatně Mladičovi loni v létě nabízelo veřejně několik desítek srbských radikálů v centru Bělehradu.
Samotná srbská vláda nemá žádný zájem na tom, aby Mladiče ukrývala. A i obyčejní Srbové dávají přednost zlepšení ekonomické situace a dotacím z EU před obranou fiktivního hrdiny srbské historie.
Mladič je pro haagský tribunál poslední velkou rybou a jeho proces by zdaleka nemusel být komplikovaný jako ten Miloševičův nebo Karadžičův.
Na rozdíl od ne zcela jasného přesunu pravomocí mezi politickou vůlí a vojenským rozkazem totiž v případě armády samotné existuje precedens.
Proces v Haagu by mohl být rychlý
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) již v říjnu 2001 v kauze strážců srbských zajateckých táborů konstatoval, že se žádný zločin nemohl jen tak bez následků „vymknout kontrole" velení.
Někdejší náčelník hlavního štábu vojsk Republiky srbské by se tak v kauze Srebrenice i Sarajeva mohl dočkat rychlého rozsudku.
