Bělehrad - Muž, kterého ve čtvrtek ráno zatkla ve vesnici Lazarevo speciální jednotka srbského ministerstva vnitra, byl zjevně na pokraji sil. Od generála hýřícího zdravím i sebevědomím, který v roce 1995 obléhal Sarajevo a Srebrenicu, se lišil jako den a noc.
Není divu. Někdejší velitel bosenskosrbské armády Ratko Mladić má za sebou dlouhé roky vyčerpávajícího skrývání se a pobytů v prostorách, kam slunce zavítalo jen zřídka. Prodělal také několik infarktů a mrtvic a bylo to na něm vidět.
"Jen stěží jsme ho mohli poznat," přiznal agentuře Reuters policista, který generála na odpočinku zatýkal.
Do svého poslední úkrytu dorazil Mladić podle srbských vyšetřovatelů teprve před čtrnácti dny. Tajné služby přitom dům jeho bratrance Branka sledovaly už řadu měsíců.
"Často jsme vtipkovali, že tam musí být, protože tu má své příbuzné," tvrdí vesničan, který své jméno udal pouze jako Djordje. Srbské úřady přitom po Mladičovi pátraly téměř deset let.
Pod ochranou armády
Možná ale, že jen naoko. Mezinárodní soudní tribunál v Haagu na něj vydal zatykač před patnácti lety, až do června 2002 však požíval ochrany srbské armády. I poté se však zjevně mohl pohybovat volně po Bělehradu.
Vše se změnilo až v roce 2008 se zatčením bývalého bosenskosrbského prezidenta Radovana Karadžiče. I ten mohl žít v srbském hlavním městě dlouhé roky nerušeně jako léčitel.
Nové bělehradské vedení si před třemi lety totiž definitivně uvědomilo, že pokud srbské válečné zločince nevydá do rukou haagského tribunálu, je vstup země do Evropské unie vyloučen.
Mladičovi někdejší sousedé vzpomínají, že generála pravidelně vídávali, jak na zahradě domu na předměstí Bělehradu spokojeně stříhá růže a pohvizduje si. Domníval se, že se v rukou spravedlnosti neocitne nikdy. A hlavně byl skálopevně přesvědčen o tom, že nic špatného neudělal. Pokoušel se totiž pouze zajistit svému lidu více životního prostoru.
Muž z lidu
Jiného názoru byla jeho dcera Ana, studentka medicíny, která už v roce 1993, na vrcholu války v Bosně a Hercegovině, spáchala sebevraždu.
Generálem dceřina smrt otřásla, před televizními kamerami ale dál hrál bonvivánského vojevůdce a novodobého otce vlasti bosenských Srbů. Nic na tom nezměnilo ani to, že se bosenskosrbské území v létě 1995 po ofenzivě chorvatských a muslimských jednotek smrsklo takřka na polovinu.
"Jsem muž z lidu, vždy se svým lidem zůstanu a vždy budu bojovat za jeho starou vlast," tvrdil opakovaně.
Mladičova žena Bosiljka a syn Darko se jej loni pokoušeli nechat prohlásit za mrtvého, srbské úřady jim ale neuvěřily. Letos v lednu nechaly prohledat Darkův bělehradský byt a bedlivě sledovaly pohyb generálových příbuzných.
Mladić byl na útěku před haagskou spravedlností patnáct let, země se po něm ale slehla až v roce 2006, kdy definitivně opustil svůj bělehradský příbytek. Poté se schovával v okolí srbské metropole, v posledních dvou či třech letech své úkryty podle srbských médií ustavičně střídal.
Hra na schovávanou
Neúspěšných pokusů o generálovo zatčení měly na svém kontě srbská policie i mezinárodní stabilizační síly SFOR nepočítaně. Ve východobosenském Pale pořádaly SFOR na Mladiče pravidelně hon, uprchlík, který měl k dispozici početnou ochranku i síť informátorů jim ale neustále unikal.
Mimo jiné tehdy využíval podzemní chodby někdejší vojenské základny Han Pijesak ležící na území Republiky srbské v Bosně.
Hlavní srbský vyšetřovatel zločinů z válek v bývalé Jugoslávii Vladimir Vukcević loni přiznal, že se úřady jeho země generála "málem zmocnily" již v roce 2005.
To, že Mladić dokázal tak dlouho unikat spravedlnosti, umožňovali vysocí armádní důstojníci, kteří jeho okolí vždy včas informovali, že úřady chystají konkrétní akci s cílem generála dopadnout.
První ránu síti jeho informátorů zasadilo v roce 2007 zatčení bosenskosrbského generála Zdravka Tolimira a o rok později dopadení Karadžiče.
Tehdy hra na schovávanou, kterou hrál se svými pronásledovateli skončila, a začalo jít do tuhého.
Ještě v červnu 2009 vysílala ale bosenská televize záběry ze soukromého videa, na nichž se generál vesele směje, zpívá, tančí a popíjí. Podle některých zdrojů mohly pocházet z předchozí zimy.
Kdy přesně se Mladičův zdravotní stav prudce zhoršil a kdy prodělal infarkty, není známo. Když si pro něj ve čtvrtek ráno přišli srbští policisté, spal. Měl u sebe dvě nabité pistole, žádnou ale nepoužil.
