Bagdád - Pád režimu iráckého diktátora Saddáma Husajna přivítal v roce 2003 celý západní svět. V prvotním nadšení si ale jen málokdo uvědomil, jakých částek dosáhnou válečné škody, kolik lidí přitom přijde o život a jaké budou celkové náklady na válku.
Když na počátku tažení někteří ekonomové odhadovali, že by dobrodružství v Iráku mohlo americké daňové poplatníky stát dvě stě či tři sta miliard dolarů, tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld tato čísla odmítl jako "mediální bublinu".
Dnes hovoří rozpočtový výbor Kongresu o tom, že jen do roku 2017 zaplatí Američané v souvislosti s iráckým konfliktem a rekonstrukcí země tři biliony dolarů (cca 55 bilionů korun a tedy přibližně padesát státních rozpočtů ČR).
To je třikrát více, než na kolik přijde federální pokladnu reforma zdravotnictví uskutečňovaná nyní prezidentem Barackem Obamou. Zatímco ale peníze napumpované do zdravotnických zařízení a pojišťoven budou přes všechny námitky a pochybnosti sloužit veřejně prospěšným účelům, v případě drtivé většiny nákladů na válku v Iráku se jedná o peníze vyhozené oknem.
Celkovou výši válečných škod, které Irák utrpěl, nikdy nikdo nevyčíslí. Nikdo také nevrátí život statisícům Iráčanů, kteří zahynuli od března 2003, kdy tehdejší prezident USA George Bush zahájil další fázi války s terorismem, kterou tak pečlivě zkoncipoval.
Prázdné vězení v poušti
Kapkou v moři tak je i pět miliard dolarů (90 miliard Kč) prohospodařených v Iráku v rámci projektů, které musely být z nejrůznějších důvodů zastaveny.
Patří mezi ně kupříkladu čístička odpadních vod za sto milionů dolarů ve Faludži ležící 69 kilometrů západně od Bagdádu, jejíž rozpočet trojnásobně přesáhl projektovanou částku. Nebo dětská klinika v jihoirácké Basře za 165 milionů USD.
V pustině severně od irácké metropole stojí u města Chán Baní Sád prázdná věznice pro 3600 trestanců. Společnost Parsons z kalifornské Pasadeny stavbu zastavila v roce 2006 kvůli raketově narůstajícím nákladům. A také bezpečnostním rizikům.
"Nikdy v ní nebude přebývat jediný irácký vězeň," řekl agentuře AP generální inspektor federálního programu poválečné rekonstrukce v Iráku Stuart Bowen. "V poušti jsme proplýtvali čtyřicet milionů."
Nazmar přišlo více než deset procent z 53 miliard dolarů proinvestovaných v posledních sedmi letech v Iráku.
Výstavba v ohni palby
Rekonstrukční týmy, přesněji řečeno stratégové poválečné výstavby, se přepočítali především v jedné věci. Nikdo netušil, že útoky iráckých povstalců budou tak intenzivní a že neustanou ani měsiců a roky poté, co se stalo zřejmým, že režim Saddáma Husajna byl definitivně svržen.
O tom, jak svízelná bude bezpečnostní situace v zemi, plánovače rekonstrukce Iráku nepřesvědčily ani spálená těla zaměstnanců bezpečnostní agentury Blackwater Security, která povstalci pověsili ve Faludži za nohy z mostu v březnu 2004.
Nedokončená čistička odpadních vod ve městě nakonec stála třikrát víc, než se původně plánovalo.
Téměř pětinu dodatečných nákladů představují v Iráku částky věnované na zajištění bezpečnosti zaměstnanců stavebních firem.
Při stavbě dětské kliniky v Basře přišlo během povstaleckých útoků kupříkladu o život 24 dělníků.
"Dokončili jsme 4800 projektů," říká současný velitel amerických ženijních jednotek v Iráku plukovních Jon Christensen. "Celkem 595 jsme ale museli předčasně ukončit, převážně z bezpečnostních důvodů."
Odchod je předčasný
To, jaký rozsah povstalecké útoky budou mít, hlavní stratégové války v Iráku včetně Rumsfelda vůbec netušili. Nezabývali se ani tím, jakou devastaci irácká společnost zažije.
"Byli jsme ve vztahu k tomu, jaké problémy nás v Iráku čekají, naivní," připustil v rozhovoru pro AP velitel amerických sil v zemi generál Ray Odierno, který svůj post nyní předal generálu Lloydu J. Austinovi. "Nemyslím si, že jsme dobře chápali to, co nastane ve spojitosti s takzvanými celospolečenskými ztrátami."
Z těch jsou nejhorší právě ztráty na lidských životech.
Podle oficiálních údajů zemřelo v zemi od americké invaze sto tisíc Iráčanů. Irácké zdroje hovoří ale až o 750 000 zabitých. Většina z nich jde na úkor pouličních atentátů a frakčních bojů mezi šíity a sunnity.
Z toho, co přijde teď, má většina prostých Iráčanů, kteří loni oslavovali stažení Američanů z Bagdádu, strach. Zejména z toho důvodu, že ani půl roku po březnových parlamentních volbách nemá země vládu.
Dnes zůstalo v zemi jen 50 tisíc amerických vojáků, kteří mají v prvé řadě zajišťovat výcvik irácké armády. Poslední z nich by měl Irák opustit do konce příštího roku.
"Bojovali jsme s nimi do posledního dechu," připouští někdejší příslušník sunnitských milicí Abú Mudžáhiv, který v roce 2004 ztratil při bojích s Američany nohu. "Snili jsme o dni, kdy odejdou. Odchod v tomto časovém okamžiku ale není v zájmu Iráku."
