Jena - Ekonomický úspěch stojí na vzdělání, tvrdí radní východoněmeckého města Jena. Právě díky podpoře vzdělanosti předstihlo svou prosperitou s jedinou výjimkou dokonce všechny západoněmecké metropole.
"Školní reforma začala hned po pádu komunismu a dnes už je vidět, že jsme se vydali správnou cestou," shrnuje náměstek primátora Frank Schenker (CDU), který má na starost základní i střední školství.
Výsledky reformy dokládá tím, jakého vzdělání zdejší děti dosáhnou. Na vysokou školu nastupuje sedmdesát procent populačního ročníku, nejvíc vedle západoněmeckých univerzitních měst Heidelbergu a Tübingenu.
Maturitu v Jeně skládá nejvyšší podíl studentů z celé spolkové země Durynsko, přesto je průměrný výsledek maturitních zkoušek v Jeně nad durynským průměrem.
Dobře se tu přemýšlí
Kvalita vzdělání nepřekvapí ve městě, které proslavili němečtí velikáni Goethe a Schiller. "Pokud by existoval žebříček velikánů německých duchovních dějin, většina by měla něco společného s Jenou," tvrdí redaktor deníku Thüringische Landeszeitung Thomas Stridde a připomíná, že v Jeně promoval také Karel Marx.
K důležitým předpokladům zdejších intelektuálních výkonů patří podle redaktora příznivé klima. "Jena je položena v poměrně úzkém údolí z vápenců, které uchovávají teplo jako domácí kamna," vysvětluje Stridde. Podnebí má blízko k italskému Toskánsku a lépe se tu přemýšlí.
Proto není divu, že reformátoři jenského školství měli v roce 1989 domácí zdroj inspirace. Ve dvacátých letech vymyslel zdejší pedagog Peter Petersen reformu s názvem Jenský plán. Petersen se zapletl s nacistickým režimem, přesto dodnes fungují po celém Německu desítky "jenských" škol.
V roce 1991 se přidala také první škola v samotné Jeně, která se stala ohniskem současné reformy. Jako první zdejší škola nabídla každému dvanáctiletou docházku, která je ukončena maturitou.
Domácí recept
Školský systém je v Německu podobně jako v Česku založen na selekci. Už po čtvrté třídě základní školy (Grundschule) se žáci rozdělí mezi gymnázia a druhý stupeň základní školy (Regelschule). Gymnázia končí po osmi letech maturitou, absolventi Hauptschule mohou nastoupit do učiliště nebo jiné střední školy (Realschule).
V Jeně pokrývá po dvacetileté reformě většinu vzdělávací nabídky sedm integrovaných škol (Gesamtschule). Vedle Jenského plánu nabízejí také školní model Montessori a waldorfskou výuku.
Kromě integrovaných škol se udržela poslední Regelschule a pět gymnázií, která nabízejí specializovanou výuku například v přírodních vědách nebo sportovních předmětech.
"Už neexistuje žádná škola, která nenabízí maturitu," ujišťuje Schenker. Není prý nutné, aby všichni žáci v každé škole skutečně k maturitě dospěli, každý ale musí mít šanci.
Náměstek tvrdí, že ani v Jeně nebylo snadné prosadit myšlenky, které jsou z pohledu celého Německa revoluční. "Neustále musím zdůvodňovat, že integrované školy jsou lepší než gymnázia," popisuje náměstek Schenker hlavní válečnou frontu reformy. Rodiče totiž chtějí posílat své děti do elitních gymnázií, které jim zajistí lepší start do života než ostatním.
"Jde o klasický boj střední třídy o výhody, v tomto případě pro své potomky," vysvětluje reformátor.
Žáci s individuálními potřebami
Průběh reformy chválí také redaktor Stridde. Oceňuje především neobvyklou účetní operaci, kterou radnice získala pro své plány peníze. Město zdědilo po převratu bytové družstvo s dvaceti tisíci byty. Byty prodalo, ovšem městskému podniku JenaWirtschaft, který mimo jiné provozuje zdejší teplárnu.
Výdělek radnice využila na opravu starších škol a na výstavbu nových. „V posledních letech přibývají děti," zdůvodňuje investice Schenker.
Tři nové školy byly projektovány, aby umožnily integraci zdravotně postižených dětí do běžného školního prostředí. Součástí školy tedy musí být uzavřený sektor, kde postižení tráví většinu času, podle možností se však účastní výuky v ostatních třídách.
"Postižených se nám podařilo integrovat 60 procent. Německý i durynský průměr dosahuje dvaceti procent," chválí městskou politiku náměstek. Do běžných škol proto nechodí pouze tři procenta jenských dětí. "Nejde o žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami, ale s individuálními potřebami," opakuje Schenker svůj oblíbený citát.
Městu proto rostou náklady na doprovod pro zdravotně postižené. Ještě v roce 2008 radnice zaplatila tři čtvrtě milionu eur, předloni náklady dosáhly dvou milionů.
