Praha/Kapské Město - Nelson Mandela se dnes dožívá 90 let. Zatímco držiteli Nobelovy ceny míru za rok 1993 gratuluje k životnímu jubileu prakticky celý svět, lidé v samotné Jihoafrické republice se při pohledu na ubíhající čas nemohou zbavit pocitu nejistoty.
Uvědomují si, že jejich národní hrdina a první černošský prezident v dějinách země nebude žít věčně a nechtějí si představovat, co se stane, až s jeho odchodem zmizí tmel, který společnost do značné míry držel pohromadě.
Byl to on, kdo po pádu apartheidu, proti němuž zarytě bojoval, formuloval vizi Jižní Afriky coby "duhového národa", kde vedle sebe mají harmonicky žít příslušníci všech jihoafrických etnik.
Obdiv a úctu lidí v celém světě si získal nejen tím, že po 27 letech strávených ve vězení neváhal podat svým někdejším věznitelům ruku, ale i tím, že jako jeden z mála afrických státníků ochotně opustil prezidentský post už po prvním funkčním období, aby dal pozitivní příklad svým následovníkům.
Strach z občanské války
O tom, jak trvalý bude jeho odkaz, mají ale mnozí v Jihoafrické republice pochybnosti. Po sérii skandálů s rasovým podtextem, které v poslední době otřásly jihoafrickou společností, začíná vize duhového národa čím dál tím víc připomínat nedostižnou metu.
Čtěte více: Jižní Afriku pobouřilo rasistické video bílých studentů
A přestože v tom rozhodně nejsou nevinně, skepse se šíří především mezi bělochy. Ti začali zemi hromadně opouštět už před několika lety, kdy Mandelův nástupce Thabo Mbeki začal agresivněji prosazovat politiku vyrovnávání ekonomických rozdílů, pochopitelně na úkor dříve privilegované bílé menšiny.
Někteří z nich jsou dokonce přesvědčeni, že by po Mandelově smrti mohla zemi zachvátit občanská válka, pokud se vládnoucí Africký národní kongres (ANC), jehož pozice v jihoafrické politice je naprosto neotřesitelná, vydá cestou vyvlastňování majetné bílé vrstvy, jako se to stalo v sousedním Zimbabwe.
Důvodů pro takový radikální odklon od dosavadní k investorům a trhu vstřícné politiky se totiž v zemi, kde naprostá většina obyvatel stále ještě nepocítila slibovaný ekonomický přínos multirasové demokracie, najde víc než dost.
Nervozita se ještě zvýšila, když se na sklonku loňského roku stal novým šéfem ANC někdejší viceprezident a ryzí populista Jacob Zuma, který má nyní velkou šanci stát se příští rok prezidentem. Thabo Mbeki už potřetí kandidovat nemůže a jelikož na sjezdu neobhájil post předsedy, nebude s to vybírat si svého nástupce.
Čtěte také: Zuma ukazuje Evropě své lepší já. I díky Mugabemu
Umírat pro Zumu, zabíjet pro Zumu
Když Zuma na předvolebních mítincích opakovaně dostával lidi do varu zpěvem písně "Umshini Wami" (Podejte mi můj samopal), někdejší bojové hymny ozbrojených milicí ANC z dob boje proti apartheidu, běhal slabším náturám mráz po zádech. A Nelson Mandela byl mezi prvními, kdo vyzývali ke ztlumení vášní.
Spoustě lidí, ovšem takřka výhradně pouze černochům, a to zejména těm z kmene Zulu (Mandela je z kmene Xhosa) se ale Zumův osobitý styl líbí.
Technokrata Mbekiho, který vystudoval ekonomii v Anglii, oproti němu vnímají jako příliš odtrženého od obyčejných lidí.
A to, že prokuratura v současné chvíli připravuje proti Zumovi soudní proces pro podezření z korupce, chápou jako spiknutí jeho politických odpůrců.
Šéf Mládežnické ligy ANC (ANCYL) Julius Malema postoj radikálního křídla Zumových fanoušků před měsícem na jednom z mítinků vyjádřil následujícími slovy:
"Jsme připraveni pro Zumu zemřít, jsme připraveni pozvednout kvůli němu zbraně a zabíjet."
Když se za to na něj snesla vlna kritiky, snažil se svůj výrok dodatečně mírnit, i tak ale přispěl k tomu, že řada lidí hledí k blízké budoucnosti s rostoucí skepsí.
Zpravodajský veterán BBC Fergal Keane, který sleduje vývoj v JAR bezmála čtvrt století, tuto atmosféru zaznamenal už počátkem roku, když v zemi natáčel obsáhlou reportáž pro pořad Panorama. Nazval ji příznačně: Už žádní Mandelové (No More Mandelas).
