Berlín - Silně zadluženo je v Evropě nejenom Řecko, Itálie a Španělsko, nýbrž také Německo. O tom, jak z dluhů ven se proto nyní vášnivě diskutuje také ve Spolkové republice.
Velkou bouři nevole vyvolal v podnikatelských kruzích nedávný návrh Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW), podle kterého by lidé s majetkem přesahujícím 250 tisíc eur měli povinně odkupovat státní dluhopisy, aby se vyhnuli dodatečnému zdanění ve výši deseti procent, jež experti ústavu navrhují.
"Zvažované majetkové odvody jsou kontraproduktivní," citoval deník Welt on-line předsedu Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) Hanse-Petera Keitela. "Vysoký výkon německého hospodářství by tak byl ohrožen."
Desetiprocentní zdanění majetků nad 250 tisíc eur by podle DIW státní kase přineslo 230 miliard eur ročně. To je částka odpovídající téměř desetině státního dluhu.
Ten nyní představuje 2,1 bilionu eur. Majetek nejbohatší desetiny Němců byl naopak vyčíslen na pět bilionů, což je suma odpovídající téměř dvěma třetinám veškerého soukromého vlastnictví v zemi.
Odejdeme do daňových rájů
Tento majetek se navíc každým rokem zvyšuje, a to i za současné finanční krize. Předseda Spolkového sněmu Norbert Lammert (CDU) se proto pozastavil nad - podle jeho názoru - vysokými příjmy německých manažerů.
"Tak vysoké platy nelze ospravedlnit, až už vůbec ne na základě rozdílů ve výkonu a odpovědnosti," řekl Lammert v rozhovoru s deníkem Süddeutsche Zeitung. Pokud si podnikatelské špičky nejsou v tomto ohledu schopny stanovit hranice, pak podle něj zákonitě vzrůstá tlak na regulace ze strany státu.
"Za obdivuhodné obnovení konkurenceschopnosti německé ekonomiky, která ještě před patnácti lety platila za nemocného muže Evropy, vděčíme z velké části platové a daňové disciplíně (řadových) zaměstnanců," zdůraznil Lammert, který se dalšímu zdanění vysokopříjmových skupin nebrání.
Ty ale vyhrožují odchodem do daňových rájů.
"Zdanění, jaké navrhuje DIW, by zcela nepochybně vyhnalo vlastníky nejsilnějších podniků do zahraničí," nechal se slyšet předseda Nadace rodinných podniků Brun-Hagen Hennerkes. Právě k takovému kroku je v případě vyšších daní rozhodnut i hlavní akcionář a šéf představenstva IT-firmy GFT Technologies.
Předseda BDI Keitel kritizoval v této souvislosti podle jeho názoru jen málo důrazné odmítnutí, kterého se dostalo návrhu expertů DIW ze strany spolkového ministra financí Wolfganga Schäubleho. Jeho mluvčí totiž v první reakci na studii DIW prohlásil, že nápad s povinným odkupem dluhopisů by měly využít v prvé řadě vysoce zadlužené země eurozóny.
S nadšením přijali návrh institutu naopak opoziční sociální demokraté a zelení.
Daňová dohoda se Švýcarskem
Na spolkové úrovni se v současnosti vede rovněž spor o seznam německých klientů švýcarských bank, zanesený na CD-nosičích, které od zaměstnanců finančních ústavů v nedávné minulosti odkoupili daňoví kontroloři ze spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, kde vládne SPD.
Transakci ostře kritizoval právě Schäuble, podle kterého ohrožuje dohodu o zdanění výnosů z tajných kont německých klientů ve Švýcarsku, kterou nyní vyjednává spolková vláda v Berlíně. Na tyto výnosy by podle předběžné dohody byla od roku 2013 uvalena daň ve výši 26,4 procenta, a to výměnou za odpuštění zdanění předchozích výnosů.
Daňoví kontroloři z Düsseldorfu se odkoupením cédéček a zveřejněním jmen daňových hříšníků pokoušeli zámožné Němce, kteří si své nezdaněné peníze ukládali ve Švýcarsku, přinutit k tomu, aby daně pod hrozbou vysokých pokut zaplatili zpětně.
Švýcarsko souhlasilo podobně jako Rakousko, Lucembursko a Monako již v roce 2009 s tím, že částečně uvolní přísné zákony o ochraně bankovního tajemství. Ještě předtím tak učinily další tradiční daňové ráje Lichtenštejnsko a Andorra.
