Skopje (od našeho zpravodaje) - "Nevzdáme se a nikdy nepřipustíme, aby vznikla vláda, která je připravena zradit naše národní zájmy." Mladý demonstrant v ulicích makedonského hlavního města má na hlavě červený baret a v ruce drží obří žluto-červenou makedonskou vlajku.
Působí velmi rozhodně a není to jen gesto. Spolu s dalšími několika tisíci Makedonci již od počátku března každý den protestuje proti vytvoření nové vlády, která by kromě makedonských sociálních demokratů - vítězů loňských parlamentních voleb - zahrnovala i tři strany albánské menšiny.
Kritici na druhou stranu tvrdí, že demonstrace jsou v područí nacionalistů a o Albánce v tuto chvíli ve skutečnosti vůbec nejde. Podle nich se pouze dosud vládnoucí straně VMRO-DPMNE vůbec nechce po jedenácti letech u moci odejít do opozice.
Značná část z jejích představitelů by totiž snadno mohla skončit za mřížemi kvůli korupci.
Trpělivost se Skopjí ztrácejí i evropští diplomaté. "V posledních dvou letech jsme viděli takové zhoršení situace hlavně v soudnictví, boje proti korupci a dalších oblastech, že jsme loni ve výroční zprávě napsali, že Makedonie je ukradený stát. Což, jak jistě chápete, není úplně diplomatický jazyk," říká šéf zastoupení Evropské delegace ve Skopje Samuel Žbogar.
Byl to i tlak ze strany Bruselu, který vedl k loňským parlamentním volbám.
Jejich vítězové, sociální demokraté, koncem února oznámili vytvoření nové koalice se třemi ze čtyř albánských stran, zastoupených v parlamentu. Jenže prezident Gjorge Ivanov odmítl dát lídrovi sociálních demokratů Zoranu Zajevovi mandát ke složení vlády a poslanci za nacionalistickou VMRO-DPMNE zahájili parlamentní obstrukce, aby zabránili zvolení nového předsedy parlamentu.
"Teď už to není jen politická, ale i institucionální krize," říká velvyslanec Žbogar.
Dohoda s Albánci
Záminkou pro nacionalisty z VMRO-DPMNE se stala takzvaná "tiranská deklarace" albánských stran. Ti se totiž původně nemohli domluvit na tom, s kým jít do vlády a co požadovat.
Část z nich totiž dříve byla v koalici s makedonskými nacionalisty. Albánský prezident Bujar Nishani proto lídry těchto stran pozval do Tirany, kde uzavřeli dohodu. Přijatý dokument požaduje zvýšení používání albánštiny ve státě a spravedlivější rozdělování dotací do oblastí s albánskou menšinou.
"Jak je možné, že o vládním programu v naší zemi se rozhoduje v sousedním státě? To je normální agrese a Evropská unie se na to jen dívá," rozčiluje se jeden z organizátorů každodenních protestů Bogdan Ilijevski.
Pochopení pro demonstranty má i pop z nedalekého pravoslavného chrámu, který ale rozhodně nechtěl být jmenován, protože církev sama se od konfliktu drží dále.
"Oni chtějí, aby mohli albánsky mluvit všude na veřejnosti. Ale já jsem z malého města u bulharských hranic a prvního živého Albánce jsem potkal, až když jsem přijel studovat do Skopje. Já s nimi vycházím normálně, ale jak to bude vypadat doma, budou se muset prodavačky nebo pošťačky učit albánsky?" ptá se mladý duchovní.
Místní novinář Vaško Popetrevski tvrdí, že VMRO-DPMNE vytáhla národní kartu zcela účelově. "Jim nejde o nic jiného, než aby zůstali u moci. Vždyť když byli Albánci v koalici s nimi, tak to žádná zrada národních zájmů nebyla. Ta se stala, až když se domluvili se sociálními demokraty. Nám nezbývá než trvat na tom, aby odešli," myslí si opoziční žurnalista.
Bez ohledu na tlak evropských politiků je situace i nadále ve slepé uličce.
