Jeruzalém - Ještě nedávno neměl osmdesátiletý Menachem Sholowicz o existenci o rok staršího Anshela Sieradzkiho tušení. Nikdy spolu nemluvili, nikdy se nesetkali, přesto se jejich osudy jeden druhému velmi podobaly.
Oba byli polští Židé, kteří prošli Varšavským ghettem, Osvětimí a dalšími dvěma koncentračními tábory, přišli během války o rodiče i sourozence, odstěhovali se do Izraele. Tam se zúčastnili války za nezávislost roku 1948 a pak udělali kariéru jako vojáci.
Když však podle agentury AP Sholowicz pročítal Sieradzkiho příběh na jedné internetové stránce, ztuhl. Zjistil, že právě s tímto mužem před 65 lety společně čekali, až jim budou na levou ruku vytetována identifikační čísla v táboře Auschwitz-Birkenau v polské Osvětimi.
Předtím je oba nacistický doktor Josef Mengele poslal na rozřazovací rampě na tu stranu, která znamenala život. Práce neschopní byli naopak okamžitě odvedeni do plynových komor a jejich těla pak spálena.
Bylo to tam...
„Vyhrnul jsem si rukáv a bylo to tam - stál jsem právě před ním ve frontě v Osvětimi," řekl AP Sholowicz. „Prošli jsme tím vším společně. Jsme jako dvě rovnoběžky, které se nikdy nesetkaly."
Sholowiczovo tetování, kterým byly opatřeni všichni, kdo nešli do plynových komor, nese číslo B-14594, Sieradzki byl označen jako B-14595.
„Jsme jako pokrevní bratři," říká Sieradzki. „Ve chvíli, kdy potkám někoho, kdo tam byl se mnou, kdo prošel tím, čím jsem prošel já, kdo viděl, co jsem viděl, kdo cítil, co jsem cítil - v té chvíli se staneme bratry."
„V tom okamžiku (=tetovací procedura v táboře) se každý zabýval svými vlastními myšlenkami," dodává. „Nepamatuji se, kdo byl přede mnou a kdo byl za mnou."
Sholowicz Sieradzkimu druhý den zatelefonoval a od té doby jsou spolu údajně v neustálém kontaktu.
Čtyři muži
Zde však řada náhod ještě nekončí. Když o jejich příběhu napsal jeden izraelský deník, přihlásili se jim další dva muži, kteří stáli vedle nich - Shaul Zawadzki a jeho starší bratr Yaakov, kteří měli sériová čísla B-14596 a B-14597.
Tři z nich se poprvé setkali tuto neděli v Jeruzalémě, den předtím, než v pondělí večer začal Den šoa a hrdinství, který je připomínkou šesti milionů Židů, kteří během holokaustu zahynuli.
Dnes podle odhadů žije v Izraeli 250 tisíc Židů, kteří se z koncentračních táborů vrátili. Podle Sieradzkiho jsou jejich vzpomínky stále živé.
„Není to nikdy zapomenuto, ani na jeden okamžik," řekl AP. „Je to jako zanícený vřed hluboko v nás, který začne bolet pokaždé, když se ho dotkneme."
To bylo i jedním z důvodů, proč na setkání nepřijel poslední ze čtveřice, Shaul Zawadzki. Podle jeho bratra si nechtěl staré události raději vybavovat.
