Údolí Bikáa (Libanon) - Pro chudého libanonského farmáře je marihuana požehnáním od Boha. Nevadí, že symbolizuje klesající vliv státu.
Říkejme mu Ahmad. Ukazuje nám pole poseté stovkami zelených rostlin. Vzpomíná, jak dřív vládní traktory ilegální a zároveň cennou plodinu ničily. Letos nepřijel nikdo a on může poprvé za poslední roky sklidit v klidu.
"Chvalte Boha, chtěl nás odškodnit," říká Ahmad s tím, že nechce uvést pravé jméno. "Už to trvá dvanáct let, co se nedaří. Trápí nás dluhy," těší se na letošní úrodu.
Jeho radost umožnila krize v libanonské politice: boje mezi prosyrským a protisyrským táborem za poslední rok paralyzovaly veřejný život. Země se ocitla v bezpečnostním vakuu.
Jako za občanské války
Farmáři dokázali ustrnulého stavu využít. Marihuanu zasadili v takovém rozsahu, že místní očekávají nejlepší úrodu od občanské války v letech 1975 - 1990.
Během tehdejšího chaosu se z Libanonu stal blízkovýchodní zdroj narkotik číslo jeda. Statistiky Úřadu OSN pro drogy a zločin (UNODC) hovořily o tisícovce tun pryskyřice cannabisu ročně. K prodeji bylo krom toho 30 až 50 tun opia, z něhož se vyrábí heroin.
"To byly pro pěstitele v údolí Bikáa staré dobré časy," vzpomíná Alí Hamíja, starosta vesnice Taraja. "Každý na tom byl s pěnězi moc dobře. Lidi mohli cokoliv, ekonomické překážky neexistovaly. Teď je to jiné," dodává.
Konec bojů masové pašování narkotik do Evropy zastavil. Hlavními klienty se stali domácí konzumenti.
Všechno jde
Nejhorší období zažili pěstitelé marihuany hned po válce. Libanonské a syrské bezpečnostní složky většinu polí zničily. Kdo pěstoval, věřil v nevšímavost úřadů.
"Letos bylo zasazeno podstatně víc," srovnává Hamíja dnešek s dobou před patnácti lety.
Strach už nemá ani z armády, pro kterou jsou v současné době drogy starostí druhé kategorie. Od května do září ji zaměstnávaly ostré boje s radikálními islamisty na severu země. Pryč jsou i uniformy pod velením Damašku. Poslední z nich odešly před dvěma lety, a ukončily tak okupaci.
"Lidi po celém Libanonu přestávají vládu respektovat. S takovými politickými podmínkami a nesváry je možné všechno," říká starosta Taraji.
Rostliny od farmářů kupují přímo producentni hašiše. Tmavou pryskyřici z marihuany prodávají rovnou konzumentům, kteří ji obvykle kouří.
"Přijdou, sklidí, zaplatí," říká Ahmad. Pole o velikosti kilometru čtverečního má cenu tisícovky dolarů (zhruba 20 tisíc korun). Kdyby tu rostla pšenice, klesnou zisky dvacetkrát.
Stát nemá zájem
Ahmad říká, že letos zasadí znovu o něco víc. "Budeme monitorovat situaci a uvidíme," vyhlíží nejasnou budoucnost. "Skvělá věc na marihuaně je, že nic nepotřebuje. Dva kilogramy semínek stojí 10.000 libanonských liber, což je asi 7 dolarů," vyzdvihuje její přednosti.
Rostliny skoro nevyžadují vodu, můžou růst bez hnojení a přípravků proti škůdcům.
"Farmáři jinou možnost nemají, musejí pěstovat marihuanu," upozorňuje Ahmad, "stát se k nám otočil zády".
Libanonské ministerstvo zemědělství přiznává, že má jen několik málo prostředků na podporu ostatních rostlin. "Náš rozpočet je velmi, velmi omezený. To znamená, že nemá těmto lidem co nabídnout," vysvětluje Samír el-Chamí, řiditel odboru pro plánování.
Projetky nastartované na začátku 90. let, zaměřené na hledání alternativ pro pěstitele marihuany, podle něj selhaly. Sám předpovídá, že se farmáři ilegální rostliny nevzdají. Ať už ji armáda bude ničit, či nikoliv.
"Lidi budou dál přesvědčeni, že kdykoliv budou mít šanci, obejdou stát a marihuanu začnou pěstovat," říká el-Chamí
