Amál Nimrová obrací na blátěném dvorku v jižním Libanonu kozu na hřbet, aby ukázala indickému veterináři, jak se zvířeti hojí rána po střepině v noze.
Podplukovník Parasanali Bapu, jediný veterinář, který slouží v jednotce OSN v Libanonu (UNIFIL), přikládá nešťastné koze na nohu jod. I ona je jednou z obětí nedávné války Izraele s povstalci z hnutí Hizballáh.
Když si Nimrová stěžuje, že její zvířata od počátku konfliktu zhubla, poskytuje jí Bapu odčervovací přípravek.
"Vzhledem ke stresu z války se zvyšuje i zátěž červů v žaludku. Ať už zvířata žerou cokoliv, červi to žerou také," vysvětluje veterinář.
Zapomenutá zvířata
Bapu operuje mezi chudými zemědělci a pastevci na odlehlých jižních pastvinách nedaleko od hranic s Izraelem a syrskými Golanskými výšinami okupovanými Izraelem. O jeho bezplatnou léčbu je velký zájem.
"Zažili jsme spoustu úmrtí a zkázy," tvrdí Bapu a odhaduje, že během čtyřiatřicetidenního konfliktu, který skončil 14. srpna, uhynulo přibližně 60 procent všech zvířat.
"Lidé nevěděli, že válka potrvá tak dlouho. Opustili svá zvířata a nikdo se o ně nemohl starat," dodává zvěrolékař. Kráčí po dvorku v elegantně nažehlené uniformě a vůbec nehledí na to, že mu na vyleštěné boty stříká hnůj.
"Některá uhynula v sutinách, jiná se stala kořistí divokých zvířat, další zemřela hladem. A i ta, která přežila, byla v zuboženém stavu. Po válce se u nich náhle objevily průjmy a všemožné žaludeční choroby," vysvětluje třiačtyřicetiletý veterinář.
Infobox
Další reportáže čtěte ZDE
Těžce zasažená stáda
Nimrová, výřečná žena v červené teplákové soupravě populární značky Quicksilver z humanitární pomoci a gumových holínkách, tvrdí, že během války přišla o 170 ovcí a koz a také o osm krav. Pro její rozvětvenou desetičlennou rodinu je to citelná část hospodářství.
"Utíkali jsme před granáty," říká osmatřicetiletá Nimrová a v očích se jí zableskne. "Byly to opravdu těžké dny."
Na otázku, zda obdržela od vlády nebo od Hizballáhu nějaké odškodnění, si jen posměšně odfrkne.
A protože si nemůže dovolit soukromé libanonské veterináře, je nadšena z Bapuovy práce. "Pořád na něj spoléháme," tvrdí. "Každý na něj pěje jen chválu."
Oblíbení mírotvůrci
Takové hodnocení je jistě vzpruhou pro indický prapor čítající 670 vojáků. Vojáci ví, že humanitární činnost je jeden z jejich hlavních úkolů. A také důležitý předpoklad, aby si UNIFIL získal podporu místních obyvatel v potenciálně nepřátelském prostředí.
Mluvčí kontingentu, major Saurabh Pandey, věří, že místní lidé oceňují roli indických vojáků, kteří v zemi zůstali i během války navzdory intenzivnímu bombardování a ostřelování.
V přestávkách mezi boji dodávali Indové vesničanům potraviny a vodu, organizovali evakuace a poskytovali lékařskou péči. "Díky tomu jsme mohli proniknout do jejich srdcí," konstatuje Pandey v sídle praporu nedaleko vesnice Ibl Sakí.
Možná je ještě brzy soudit, jak se převážně šíitští obyvatelé jižního Libanonu dívají na rozšířenou jednotku UNIFIL, která má mandát pomáhat čerstvě rozmístěné libanonské armádě s kontrolou dodržování zóny bez zbraní.
Přinejmenším v oblasti kontrolované Indy však společná válečná zkušenost přinesla určité známky vřelosti, tvrdí Pandey.
"Před konfliktem to v určitých místech nebylo příliš patrné, ale po válce může jít člověk na jakékoliv místo a lidé se na něj usmívají a mávají mu. Děti přibíhají, volají: 'Indian, indian' nebo "OSN, OSN" a podávají si s ním ruce. Je to velmi vítaná změna."
Na obhlídce
Bapu mezitím na obchůzce kontroluje jalovici, která se zotavuje po operaci, během níž jí tento veterinář před šesti týdny odstranil z lebky patnácticentimetrovou kovovou střepinu. "Rána se ještě zcela nezhojila, ale už se zaceluje... V té době bylo zvíře velice slabé," říká Ind.
V tmavé stodole o kousek dál se Bapu s urostlým farmářským synkem jménem Chálid Radžáb usilovně snaží udržet krávu v klidu dost dlouho na to, aby jí mohl Bapu píchnout antibiotika proti zánětu močového měchýře.
"Neudržují ji v čistotě, takže infekce pokračuje," říká Bapu a viní z mnoha chorob tohoto typu špatnou hygienu.
Poválečné nástrahy
Příměří mezi Izraelem a Hizballáhem se víceméně dodržuje. Indové působící na Golanských výšinách nedaleko od farem Šibáa, které jsou předmětem sváru, tvrdí, že neviděli žádné známky přítomnosti jakýchkoliv povstalců. Hizballáh jednoduše "splynul s davem," uvádí Pandey.
Zbraně možná mlčí, ale statisíce tříštivých pum svržených na jižní Libanon při nejméně 770 izraelských útocích dodnes představují smrtelné nebezpečí pro lidi i zvířata.
Výbuchy tříštivých pum zabily od války přes dvacet lidí a desítky dalších zranily. Bapu tvrdí, že k němu mnoho lidí vodí ovce a kozy zraněné při pastvě.
Veterinář Bapu, který se v listopadu vrací po dvanáctiměsíční službě do Bengalúru, vyškolil vesničany, aby dokázali podávat svým zvířatům injekce a léky sami a doufá, že si tuto schopnost udrží i po jeho odjezdu.
"Po válce sem začala proudit pomoc pro lidi, kteří chtěli znovu postavit své domy, ale pro zvířata žádná pomoc nepřišla," konstatuje Bapu. "Největším zadostiučiněním pro mě je, že jsem tu byl s léky já, navštěvoval jsem je a dokázal je zachránit."
