* Kongres má schválit obří zásilku, včetně letadel F-15 a helikoptér Apache * Washington a Rijád jsou spojenci od 40. let, i po 11. září 2001 * Saúdská Arábie je regionálním rivalem a konkurentem Íránu
Washington/Rijád - Spojené státy a Saúdská Arábie jsou spojenci už od února 1945, kdy se prezident Franklin D. Roosevelt a saúdský král Abdal Azíz poprvé setkali na palubě lodi USS Quincy, kotvící na egyptském Velkém hořkém jezeře.
Nepsaná dohoda zněla, že Saúdská Arábie zajistí plynulé zásobování ropou a USA za to budou garantovat její bezpečnost a stabilitu.
Přes různé problémy toto spojenectví přetrvává dodnes, ačkoliv Spojené státy už nejsou příliš závislé na saúdské ropě a útoky 11. září přátelstvím mezi mocnými obou zemí přece jen trochu otřásly. Vzhledem k tomu, že patnáct útočníků pocházelo ze Saúdské Arábie.
Jako nikdy předtím
Americké zbraně proudily do pouštního království a země s největšími ropnými zásobami světa vždy ve velkém, ale zřejmě ještě nikdy nedosáhl jednorázový kontrakt takového objemu jako nyní.
Obamova administrativa předložila Kongresu návrh prodeje zbraní Rijádu v hodnotě šedesáti miliard dolarů. Obrovská zakázka zahrnuje kromě jiného letadla F-15, helikoptéry Apache i Black Hawk či rakety Hellfire.
"Je to skutečně enormní zásilka zbraní. Asi největší v historii z těch, které byly předloženy zákonodárcům," řekl agentuře AFP zdroj z amerického Kongresu.
Nečeká se, že by kongresmani měli vážné výhrady, i když k drobným změnám může dojít.
Obama podle amerických médií z nabídky pro Saúdy vyřadil techniku, kterou považovali Izraelci na hrozbu pro svoji bezpečnost.
Vláda židovského státu údajně v této podobě proti obchodu nic nenamítá, což znamená, že v Kongresu zřejmě nebude výraznější opozice.
Protiváha Íránu
V minulosti některé americko-saúdské obchody Izraelci neviděli rádi. V osmdesátých letech protestovali proti záměru prezidenta Ronalda Reagana dodat Saúdské Arábii speciální letouny včasné výstrahy AWACS, ale neuspěli.
Saúdská Arábie představuje v Perském zálivu a na Blízkém východě protiváhu Íránu a je v regionu jeho hlavním rivalem, nepočítáme-li USA a Izrael. Teherán i Rijád si činí nárok na vůdčí postavení mezi muslimskými státy.
Dodávka americké výzbroje tak má být odpovědí na iránské zbrojení posledních let, přičemž hlavních dodavatel zbraní do Íránu je Rusko.
V arabském světě jsou ale saúdské nákupy občas jízlivě komentovány. Má se za to, že saúdská armáda není moc bojeschopná, vojáci techniku neumějí ovládat a v případě krize by se vláda stejně spoléhala na Američany.
Bylo tomu tak i v roce 1990, když Irácká armáda na příkaz Saddáma Husajna vtrhla do Kuvajtu. Saúdská královská rodina se obávala, že invaze bude pokračovat i na saúdské území a požádala Washington o vyslání téměř půl milionu vojáků na svoji obranu a vytlačení Iráčanů z Kuvajtu.
Američané měli v Saúdské Arábii dlouho své letecké a vojenské základny, před sedmi lety je však opustili.
