Foto: Reuters

Nucené práce běžných lidí

Nejde ale jen o vězně. V Severní Koreji se nucené práce, tedy práce bez nároku na odměnu, týkají také běžných lidí. Například čtyři studenti, kteří nedávno uprchli z KLDR, vypověděli, že museli dvakrát ročně docházet na měsíc na farmy, kde zdarma pracovali. Konkrétně v období orby a setby na jaře a sklizně na podzim.

Muži a svobodné ženy zase musí pracovat v těch státních podnicích, kam je úřady pošlou. Mají sice nárok na plat, ale někdy ani žádný nedostanou.

Každá severokorejská rodina má navíc povinnost poslat denně jednoho svého člena na dvě hodiny na "výpomoc". Ať už na veřejných stavbách, při zpevňování cest, nebo na úklid veřejných prostranství.

Loni vláda vyhlásila 70denní "bojové plány" kvůli sjezdu vládnoucí Korejské strany práce. Lidé tak museli vyrobit více zboží a vypěstovat více plodin než obvykle. Cílem bylo pokrýt obrovské náklady na sjezd. Billboardy po celé zemi a státní média pak vyzývaly Severokorejce, aby plnili plány, a odpočítávaly dny do začátku stranického sjezdu.