reklama
 
 

Kim Čong-il se vzdal jádra. Zajistil svému režimu klid

29. 12. 2007 15:50
Nebezpečí války se na východě Asie letos snížilo

Pchjongjang - Světem se šíří strach při představě, že bude rychle přibývat zemí, vlastnících jadernou bombu.

Čím více jich bude, tím větší bude nebezpečí jejího použití.

Letos se ovšem podařilo nečekané. Počet majitelů obávané atomovky se snížil. Rozhodlo se o tom v únoru v Pekingu.

Na šestistranném jednání, kterého se zúčastnily Severní a Jižní Korea, Spojené státy, Rusko, Čína a Japonsko.

Severokorejský diktátor Kim Čong-il souhlasil s tím, že se vzdá jaderné bomby, kterou vyzkoušel v podzemí vloni v říjnu. A slíbil, že do konce roku demontuje jaderný reaktor v Jongbjonu, kde jeho vědci produkovali plutonium potřebné pro sestrojení nukleární pumy.

Cena za jádro ? Palivo a potraviny

Výměnou za to mu svět slíbil hospodářskou pomoc včetně dodávek paliv a potravin. A USA se zavázaly, že na Severní Koreu nezaútočí, což byl jeden z hlavních Kim Čong-ilových požadavků.

Ekonomickou pomoc poskytnou zbídačelému severu hlavně Spojené státy a Jižní Korea.

Konec roku je tady a Američané nemají důvod být nespokojení. Podle posledních prohlášení vyjednávače USA Christophera Hilla Severní Korea i přes určité časové prodlevy plní své sliby a svůj reaktor skutečně rozebírá.

Americký prezident George Bush si tak rok před svým odchodem z funkce může zapsat alespoň jeden zahraničněpolitický úspěch. Podařilo se mu přimět obávaný severokorejský režim k jadernému odzbrojení a snížit tak napětí a možnost války ve východní Asii.

Severokorejští exulanti, kteří ze své země uprchli a nyní se snaží proti režimu bojovat ze zahraničí, jsou méně nadšeni.

Únorová pekingská dohoda totiž znamená pevnější pozici vůdce Kim Čong-ila. Šance na kolaps diktatury a na sjednocení severu a jihu Koreje se spíše vzdálila.

Posílení režimu

Ekonomická pomoc Pchjongjangu znamená víceméně uznání státu quo a poskytuje legitimitu režimu, považovanému za poslední skutečně stalinistický na světě.

Podle odhadů severokorejských uprchlíků přežívá v pracovních táborech na 200 tisíc politických vězňů. Obyvatelé musejí mít souhlas i k cestování z jednoho města do druhého, na cestu za hranice Severní Koreje většina z nich nemůže ani pomyslet.

Disidenti život v KLDR líčí jako jeden velký koncentrační tábor.

O okolním světě většina Severokorejců mnoho neví. Režim je udržuje v totální izolaci, státní média pouze oslavují genialitu Kim Čong-ila a KLDR líčí jako zemi s nejvyšší životní úrovní na světě.

Přitom hladomor v polovině devadesátých let, vyvolaný také povodněmi a následným suchem, si podle odhadů vyžádal statisíce životů.

Dodávky elektrického proudu poklesly od začátku devadesátých let, kdy hluboká ekonomická krize začala, o sedmdesát procent. Jediný průmysl, který funguje, je zbrojní.

Totální izolace

Severokorejci neznají internet, mobilní telefony ani satelitní antény.

"Více o světě za hranicemi ví jen lidé, kteří žijí u hranice s Čínou a mohou zachytit cizí rozhlasové vysílání. V Pchjongjangu a  některých dalších oblastech je informační blokáda totální," řekl před časem Aktuálně.cz koreanista Petr Bláha z pražského Orientálního ústavu.

K odporu vůči nejtvrdší diktatuře současnosti burcuje svět především bývalý severokorejský politický vězeň Kang Čol-hvan.

Do jednoho z trestných táborů se dostal v devíti letech, protože jeho dědeček byl obviněn ze zrady. Strávil tam deset let, později utekl přes Čínu do Jižní Koreje.

Jeho kniha Pchjongjangská akvária, popisující brutalitu režimu a děsivé životní podmínky obyčejných Severokorejců, byla přeložena do mnoha jazyků (do češtiny zatím ne).

"Věřím, že přišel čas, aby se probudilo svědomí světa a ten se začal stavět proti barbarství Kim Čong-ila," píše v předmluvě své knihy.

Cíl známého disidenta - svržení komunistického režimu - se ale zdá být po letošní dohodě daleko. Dál než před několika lety.

Vlaky přes hranici a summit prezidentů

Rozhodně nelze čekat tlak z Jižní Koreje. Vztahy mezi oběma částmi polostroova, rozdělenými válkou od roku 1953, letos doznaly velkých změn.

Prezidenti obou zemí se v říjnu setkali v Pchjongjangu, podruhé v historii. A v květnu projely poprvé po 56 letech zaminovanou hranicí ze severu na jih a z jihu na sever vlaky.

Pětašedesátiletý Kim Čong-il převzal funkci od svého otce Kim Ir-sena a sám zřejmě předá vládu do rukou někoho ze svých příbuzných.

Buď jednomu ze svých dvou synů: staršímu je pětatřicet, mladšímu šestadvacet. Anebo švagrovi, který stojí v čele severokorejské zpravodajské služby.

autor: Martin Novák | 29. 12. 2007 15:50

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama