Praha - "Pořádají soutěže, kdo vypěstuje největší meloun a prodávají je na trhu. Dokážou udělat i melounový džem, zkrátka mají melouny skutečně rádi," říká v úvodu velkého rozhovoru o rozvojové pomoci chudým zemím Jan Bárta, ředitel humanitární organizace Adra. Na příkladu projektu Adry, díky kterému pastevci v Mongolsku začali pěstovat mimo jiné melouny, ukazuje, jakými způsoby lze zvýšit kvalitu života lidí v chudých zemích.
V dalších částech rozhovoru se dozvíte například to, jak ředitel jedné ze tří největších humanitárních organizací v Česku vyvrací pochybnosti, že rozvojová pomoc je šířením západního způsobu myšlení či proč si myslí, že se Čína stává novým kolonizátorem chudých zemí.
| ZDE najdete druhou část rozhovoru o pochybnostech, zda rozvojová pomoc není jen šířením myšlení Západu ZDE si přečtěte třetí část rozhovoru o roli Číny v chudých zemích a významu pomoci a pomáhání pro českou společnost |
A.cz: Kdybyste měl vybrat jeden projekt Adry, na který jste hrdý, který by to byl?
Byl by to zemědělský projekt v Mongolsku, kde jsme se tři roky snažili v rámci tří komunit v poušti Gobi založit tři zahrady. A po těch třech letech to vypadá velmi nadějně. Cílem toho projektu nebylo ani tak to samotné zemědělství, jako spíš podpora života komunit, což je pro Adru typické.
Tamní pastevci po staletí měli jen stáda dobytka a kvůli klimatickým změnám o ta stáda přišli. Lidé jsou bez práce a opouštějí původní vesnice, svá původní místa. Za cíl toho projektu je nejenom ty lidi naučit zemědělství, ale především udržet je tam, kde jsou. Projekt jim pomůže přežít, ale také trochu zabrání neřízené migraci. Jen dodám, že v roce 2008 bylo nejvíc migrantů v České republice právě z Mongolska.
A.cz: Jak konkrétně ten projekt vypadá?
Každá ze tří zahrad má 4 hektary. Uvnitř zahrad se pěstují plodiny, na které jsme zvyklí - a Mongolové taky. Jsou to brambory, rajčata... to, co stačí uzrát. Je tam i skleník, ve kterém se dají předpěstovat sazenice třeba okurek, dýně... A co je úžasné a co se Mongolům strašně líbí, to jsou melouny. Mají je rádi a jsou to takové jejich drahokamy uprostřed pouště.
A.cz: Jsou melouny tamní tradiční plodinou?
Právě že vůbec ne, ale vždycky se do Mongolska vozily. Pro ně je to něco úžasného, že v poušti vyrostou melouny. Pořádají soutěže, kdo vypěstuje největší meloun a prodávají je na trhu. Dokážou udělat i melounový džem, zkrátka mají melouny skutečně rádi. Ovšem hlavní plodinou v jejich zahradách jsou brambory.
Jejich jídelníček je ráno skopové, v poledne skopové, večer skopové, takže rozvoj zemědělství má i svou nutriční a zdravotní stránku. Na každé zahradě jsme vysadili skoro 3000 keřů rakytníku úzkolistého, na kterém rostou malé oranžové plody. Mají mnoho vitamínů, a oni tam z něj vyrábějí sirup. Rakytníky taky slouží jako větrolamy. Když se podaří rakytníkům přežít tři roky, což se stalo, tak se vytvoří prostor, který chrání ty čtyři hektary před větrem.
A.cz: Jak dlouho tento projekt funguje?
Projekt funguje třetím rokem a rádi bychom samozřejmě pokračovali dál, nicméně se státní podporou projektu už v budoucnosti počítat příliš nemůžeme. Snažíme se přes náš internetový obchod www.edonation.cz, pozvat lidi k tomu, aby třeba koupili svazek sazenic pro jednu z našich zahrad a tím podpořili práci komunit.
A.cz: Specialisté na rozvojovou pomoc často opakují, že jim jde o takzvaný "trvale udržitelný rozvoj". V čem spočívá "trvale udržitelný rozvoj" v tomto projektu?
Tam šlo o to, aby se lidi naučili pracovat dohromady. Ti lidé uvěřili tomu, že pěstování plodin v poušti je možné, což bylo hodně důležité. Pamatuji si rozhovor s jednou mongolskou babičkou, která až plakala, že musí na úrodu tři měsíce čekat. Oni byli zvyklí hnát ta svoje stáda, a když měli hlad, zabili kozu, uvařili, snědli. Na brambory teď musejí čekat. Co si ale myslím, že zaručuje trvale udržitelný rozvoj, je zachycení komunit, vytvoření takového jakoby družstva, řekněme 15 rodin, které jsou schopny a ochotny zůstat na místě a na společném cíli pracovat.
A.cz: Co potřebujete v projektu dále zlepšit a financovat?
Oni už umí plody vypěstovat, ale neumí je vždycky správně zužitkovat a přebytky prodat. Zatím jsme na mezistupni. Jde o to, aby se ta skupina naučila mít z toho užitek, nejen že se nají, ale že své přebytky prodá, a peníze pak dobře investuje do rozvoje zahrady.
Závislost na naší podpoře byla vydatná první rok, druhý rok se oslabuje, třetí rok se oslabuje, nicméně rádi bychom je podpořili i příštím rokem. Za poslední rok totiž vzrostly výrazně ceny nafty. To je pro naše zemědělce v zahradách velká finanční zátěž. Snažíme se jim pomoct i s udržitelnými technologiemi. V jedné zahradě už jsme zavedli sluneční baterie na čerpadlo, aby nemuseli používat naftu.
A.cz: Jak se k takovému projektu Adra dostane? Přes ministerstva?
Toto je projekt podpořený ministerstvem zemědělství. Od loňského roku, kdy vznikla rozvojová agentura, vypisuje tendry ona. Abychom získali podporu na tento projekt, museli jsme se zúčastnit soutěžního výběru. My to většinou děláme tak, že se spojíme s místními partnery, protože Adra je síťovou organizací. V tomto případě jsme se spojili s Adrou Mongolsko, kde pracují lidé znalí místních poměrů. To je pro nás velká výhoda, protože není okamžitě nutné, abychom tam někoho posílali z Česka. Samozřejmě, třeba tam nakonec své lidi pošleme na monitoring a v tomto projektu jsme měli nakonec i jednoho dobrovolníka z Česka, který v Mongolsku pracoval více než půl roku. V tomto případě jsme tedy vyhráli tendr a mohli jsme tak tři roky organizovat pomoc komunitám v mongolské poušti.
A.cz: Lidé se často ptají, jak velké jsou provozní náklady. Když darují Adře tisíc korun, kolik spolkne provoz?
Snažíme se, aby to nebylo víc než 15 procent. Může se stát, že se v nějakém projektu provozní náklady mírně navýší. Jsou však i projekty, třeba v případě tsunami, kde náklady na provoz byly myslím ze zhruba 124 milionů jen asi 2,5 milionu. Pak je také třeba rozlišovat přímé a nepřímé náklady spojené s projektem samotným. Samozřejmě, pokud chcete něco dělat na Sumatře, musíte do toho započítat i třeba náklady na telefonování, na provoz internetu, na dopravu atd. Tyto náklady už jsou součástí projektu.
| ZDE najdete druhou část rozhovoru o pochybnostech, zda rozvojová pomoc není jen šířením myšlení Západu ZDE si přečtěte třetí část rozhovoru o roli Číny v chudých zemích a významu pomoci a pomáhání pro českou společnost |
