Bagrám/Praha/Washington - Soudce amerického federálního distriktu John D. Bates není žádný liberál, ale konzervativec, kterého jmenoval do funkce prezident George W. Bush a ještě coby státního návladního Ronald Reagan. Přesto to byl on, kdo druhého dubna rozradostnil liberální obhájce lidských práv.
V průlomovém rozhodnutí totiž prohlásil, že tři vězni zadržovaní americkou armádou na základně Bagrám v Afghánistánu mohou využít práva habeas corpus zaručovaného americkou ústavou a zpochybnit své zatčení.
Ve svém zdůvodnění pak poukázal na dvojakost přístupu nové Obamovy administrativy vůči „nepřátelským bojovníkům" zadrženým ještě za prezidentství George Bushe.
Aplaus za Guantánamo
Barack Obama si po svém jmenování vysloužil aplaus celého světa, když oznámil, že CIA uzavře své tajné věznice, přestane využívat „zostřené techniky výslechu", které mnozí považují za mučení, a že Spojené státy do roka zruší svou věznici na základně Guantánamo na kubánské půdě.
Jedním z hlavních důvodů, proč Bushova administrativa míst mimo USA k držení vězňů využívala, je, že byly z dosahu amerických soudů. To byl případ i věznice na letecké základně Bagrám šedesát kilometrů severně od Kábulu.
Na rozdíl od Guantánama, které se stalo symbolem všeho špatného, co svět na Bushově administrativě viděl, se ještě více tajnůstkářskému Bagrámu dostávalo a dostává mnohem méně pozornosti. Jedná se přitom o mnohem větší věznici a ruka práva je zde ještě méně patrná než na jihovýchodě Kuby.
Viditelné Guantánamo
„Guantánamo se stalo takovou skvrnou na americké reputaci, že ho během prezidentské kampaně minulý rok slíbili zavřít jak Obama, tak republikán John McCain," píše na serveru truthdig.com komentátorka listu Washington Post Marie Coccová. „Ale uzavření Guantánamo bylo politickým slibem, zatímco Bagrámu si během kampaně nikdo nevšímal."
Na „viditelném" Guantánamu se nyní nachází okolo 244 vězňů, z nichž 60 nepředstavuje podle USA žádnou hrozbu a může být okamžitě propuštěno. Jsou to právě tito lidé, které by Spojené státy rády poslali do Evropy, protože se obávají, že v jejich domovských zemích mohou být mučeni.
Pak je na Guantánamu malá skupina mužů rekrutujících se údajně z tvrdého jádra Al-Káidy a Talibanu, proti kterým mají USA dostatek důkazů, aby mohli být postaveni před soud.
Poslední a nejrozsáhlejší kategorií jsou ti, kteří mohou být dle americké armády nebezpeční, ale důkazy proti nim by zřejmě před porotou neobstály. Co s nimi bude tvořit při uzavření Guantánama nejtvrdší oříšek.
„Bude nás to stát hodně času, abychom se podívali na všechny dokumenty, které musíme prozkoumat, než zjistíme, čím Guantánamo je a také čím bylo," řekl v únoru po návštěvě zařízení Obamův ministr spravedlnosti Eric Holder.
Z Guantánama na Bagrám?
Naproti tomu na „neviditelném" Bagrámu se nachází 500 až 600 vězňů, kteří většinou nemají - na rozdíl od těch guantánamských - přístup k právníkům a jejichž jedinými prostředníky se světem jsou pracovníci Červeného kříže, kteří kontrolují podmínky ve věznici každých čtrnáct dní.
Podobně jako u Guantánama se zde tito lidé nacházejí roky, aniž by byli z něčeho obviněni. A dosavadní neochota Obamovy administrativy se jejich právy zabývat jen podporuje domněnky, že problém Guantánama může být jednoduše vyřešen tím, že se někteří vězni jednoduše přesunou na Bagrám.
"Uzavření Guantánama nesmí skončit tím, že se guantánamští zajatci "vyvezou" do nějaké méně sledované věznice," řekla Aktuálně.cz Eva Dobrovolná z české pobočky Amnesty International. „Tyto obavy jsou však stále na místě a je slyšet hlasy, kterým by takové „řešení" vyhovovalo."
Tři z Bagrámu
V případě Guantánama vydal Nejvyšší soud USA loni průlomový rozsudek, ve kterém rozhodl, že se zdejší vězni mohou dovolávat práva habeas corpus a zpochybňovat své zatčení. A tím rozhodl o jejich přístupu k americkým civilním soudům.
Bates se pak letos v lednu nové administrativy otázal, zda v případě bagrámských vězňů připravuje nějakou revizi pozice Bushovy vlády, na konci února obdržel negativní odpověď, a tak se rozhodl jednat.
Právo na habeas corpus potvrdil u tří mužů držených na Bagrámu. Jde o tuniského občana zadrženého v Pákistánu, Jemence chyceného v Thajsku a Jemence převezeného z Dubaje. Podle Batese se jedná o „fakticky stejné případy" jako u guantánamských vězňů.
Zaprvé byli zadrženi mimo zemi, kde jsou nyní vězněni, zadruhé nejde o občany země, ve které jsou zadržováni, zatřetí jsou vězněni dlouhou dobu, aniž by byli obviněni. Bates rovněž odmítl argument, že na rozdíl od Guantánama se Bagrám nachází uprostřed válečné zóny, a proto by na něj mělo být pohlíženo jinak.
Revize třeba
„Je jednou věcí zadržovat na místě jako je Bagrám chycené na okolních bojištích..., je však jinou věcí zadržet je v cizích zemích - daleko od afghánského bojiště - a pak je přivézt do válečné zóny, kde údajně neplatí ústava," napsal Bates v odůvodnění rozsudku. „Toto předávání vězňů vyvolává stejné strašidlo nelimitované exekutivní moci, jaké se pokusil omezit Nejvyšší soud - obavu, že exekutiva by mohla zadržené fyzicky přemístit mimo dosah ústavy a bez omezení je věznit."
Bates výslovně zdůraznil, že jeho rozhodnutí se netýká bagrámských vězňů, kteří byli zadrženi v Afghánistánu, nebo jsou afghánskými občany. Jejich právo na habeas corpus u americké justice však nevyloučil.
Zatím není jisté, jestli se ministerstvo spravedlnosti USA proti tomuto rozsudku odvolá. Ať už to však udělá, či nikoli, je podle pozorovatelů zřejmé, že by mělo revizi Bushovy politiky v tomto ohledu provést a jasně definovat práva zadržovaných nepřátelských bojovníků, ať už jsou drženi kdekoliv.
Toto je třetí díl seriálu Aktuálně.cz o Obamově válce proti teroru. Další budou následovat.
