Pchjongjang - Když v roce 2009 ustrnuly rozhovory o kontrole severokorejského jaderného programu na mrtvém bodě, posílily Spojené státy a Jižní Korea obchodní sankce vůči Pchjongjangu.
Komunistický režim odpověděl tím, že se ještě silněji orientoval na své tradiční spojence, Čínu a Rusko. Katastrofální situace na korejském venkově se tím ale ještě prohloubila.
Obě země sice v KLDR mohutně investují, peníze ale končí v kapsách komunistických prominentů, zatímco většina Korejců hladoví. Podle Dětského fondu OSN (UNICEF) jsou vážnými zdravotními následky podvýživy dnes ohroženy miliony severokorejských dětí a žen.
UNICEF jedním dechem přiznává, že namísto dvaceti milionů dolarů, které potřebuje pro programy humanitární pomoci v nejizolovanější zemi světa, se mu až doposud podařilo od dárců shromáždit jen necelou čtvrtinu.
"Pokud peněžité dary nedorazí a my nebudeme schopni udržet programy zajišťující výživu silně podvyživených dětí, bude to znamenat vážné důsledky pro jejich zdraví a další vývoj," citovala agentura Reuters vyslance UNICEF v Severní Koreji Bidžáju Rádžbhandárího.
Podvýživou podle něj trpí každé páté severokorejské dítě mladší pěti let. Takové děti jsou obzvláště náchylné k nemocem trávicí soustavy a dýchacích cest.
"V KLDR zahyne každoročně 11 400 dětí ještě předtím, než dosáhne školního věku," upozornil mluvčí UNICEF Chris Tidey. Minimálně lehkou podvýživou na druhé straně trpí také osmadvacet procent žen ve věku 15 a 49 let, u nichž tak vzniká nebezpečí, že porodí děti stižené podváhou.
Režim v Pchjongjangu dělá vše možné pro to, aby OSN zabránil, ať si udělá obrázek o dění ve čtyřiadvacetimilionové zemi. Světová organizace odhaduje, že v 90. letech zemřel v KLDR na hladomor nejméně jeden milion osob a dnes není situace o mnoho lepší.
Tichá kolonizace
Skutečnosti, že USA a Jižní Korea notně zkrátily nejenom obchodní výměnu, ale také programy potravinové pomoci, dokázaly dokonale využít Čína a Rusko, jež se severokorejským režimem v posledních letech podepsaly řadu kontraktů.
Čínské firmy v KLDR mohutně investují do těžby železné rudy, mědi a uhlí a Kreml zase obnovuje staré železniční spojení mezi dálněvýchodním Chasanem a severokorejským Rajinem, vybudované ještě za sovětských časů.
Čína navíc buduje podél svých hranic s Koreou řadu průmyslových podniků, v nichž hodlá využívat tamní mimořádně levnou pracovní sílu. Ruský prezident Medveděv se zase dohodl se severokorejským vůdcem Kim Čong-ilem na projektu plynovodu, kterým bude surovina exportována z Ruska do Jižní Koreje.
Velmi nápadný je právě nedávný nárůst obchodní výměny mezi Pchjongjangem a Pekingem. Za prvních šest měsíců tohoto roku činil její objem 3,1 miliardy dolarů, což ve srovnání se stejným obdobím loňského roku znamená sedmaosmdesátiprocentní nárůst.
Zatímco v roce 2006 představoval obchod s Čínou 39 procent celkové severokorejské výměny se zahraničím, loni to bylo již 57 procent.
"Mezi jihokorejskými vládními činiteli a podnikateli rostou obavy z toho, že se Čína snaží potichu kolonizovat KLDR a zabránit tak jednou provždy sjednocení Korejského poloostrova," upozornil deník The New York Times expert na čínsko-korejské vztahy z univerzity v Soulu John Delury.
