Praha - S koncem studené války a s pádem diktátorského režimu Saddáma Husajna Západ podlehl naivní víře o konci bezpečnostních hrozeb. V rozhovoru s Aktuálně.cz to říká bývalý náčelník českého generálního štábu Jiří Šedivý.
Po letech uvolnění a dost naivních představ o strategickém partnerství s Ruskem se tak západní společenství vrací svým způsobem do poměrů někdejší studené války. Do hry se tedy podle generála vracejí i někdejší způsoby "boje", které se nyní módně nazývají hybridní válkou.
"Nynější kombinace nátlaku či ovlivňování je ovšem vražedná tím, že jde o mnohem sofistikovanější metody: Ať již jde o kybernetické útoky, využívání sociálních sítí, či ovlivňování toku peněz. Technologie tak sice od dob studené války obrovsky pokročily, ale státy jsou dnes mnohem zranitelnější než dříve," varuje generál.
Aktuálně.cz: Vás jako vojáka hybridní válka ničím nezaskočila?
Jiří Šedivý: Státy či nejrůznější koalice států se odedávna snažily ovlivnit jeden druhého. V letech studené války se jednalo o psychologický či politický tlak, který měl ovlivnit toho druhého. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vygradovaly pak tyto nátlakové akce v nepokryté vyhrožování zbraněmi hromadného ničení.
Už tehdy šlo podle mě o hybridní válku - tedy válku, při níž se nepoužívaly vždy zbraně, nýbrž hrozby, vydírání či nátlak, který by poškodil toho druhého. Jen se to tenkrát jako hybridní válka nenazývalo. Například Severoatlantická aliance neporazila Varšavskou smlouvu v čele se Sovětským svazem v ozbrojeném střetu, nýbrž ekonomicky - uzbrojila ji. Západ vyčerpal ekonomiky východního bloku a tím je porazil. Problém je ale v tom, že s koncem studené války a současně s pádem diktátorského režimu Saddáma Husajna Západ podlehl - středoevropské země nevyjímaje - optimismu o konci bezpečnostních hrozeb.
Bezpečnostní komunita Unie selhala
A.cz: Byl to jeden z důvodů razantních škrtů v obranných rozpočtech zemí NATO?
Důvodů bylo víc - ale toto byl jeden z hlavních. Aliance podcenila i ruského prezidenta Vladimira Putina, když se ho snažila vnímat jako strategického partnera. A Putin se zatím v tichosti připravoval k tomu, čeho jsme dnes svědky na Krymu či na východě Ukrajiny. Aliance chybovala i v tom, že si neuvědomila, jak daleko může ruský prezident zajít. Na rozdíl od Putina, který si vyhodnotil, kam až NATO zajít nemůže, respektive že Rusové mohou zajít hodně daleko. Proto si zabral Krym, aniž by ho zajímala reakce NATO. Byl si jednoduše jist, že mu v tom nikdo - natož Ukrajina s rozpadající se armádou – nezabrání a že Aliance nebude riskovat konflikt s Ruskem.
Do podobné situace vmanévroval Vladimir Putin i Unii, která není schopna jednotného postupu vůči krokům Moskvy na Ukrajině.
A.cz: O co tu vlastně jde? Mluvíme tu o kolaborantství některých zemí Unie kvůli zajímavým ekonomickým vztahům s Ruskem? Anebo Evropa ztrácí dech?
Je to jednoduché: Ruský prezident si je až moc dobře vědom, že jakkoliv ho Evropa kvůli Ukrajině kritizuje a formálně je zajedno se Spojenými státy, tak ji zároveň limitují ekonomické či energetické zdroje, které Putin v tomto "konfliktu" obratně využívá. Všichni si mysleli, že po ekonomických sankcích padne Putin na kolena. Nepadl. Mimo jiné i proto, že přesně ví, kam až může zajít. Jakkoliv mu snížení cen ropy a plynu dělá nepochybně problémy. A já si dokonce myslím, že pokud by se nezačalo čerpat větší množství ropy a plynu - což přispělo ke zmíněnému poklesu cen -, tak byla Evropa vůči Putinovi mnohem poslušnější, než je dnes.
A.cz: Co je tedy pro Evropu větším bezpečnostním rizikem? Válka na Ukrajině, anebo Islámský stát a s jeho chováním související vlna uprchlíků?
Situace na Ukrajině bezpečnostním rizikem určitě je, ale už dávno nad ním převážila vlna imigrantů ze Sýrie, Afriky či Afghánistánu, s nimiž si Evropa rovněž neví rady. Bezpečnostní komunita Unie v tomto směru naprosto selhala. K uprchlické krizi to spělo už dlouho, všichni si to sice uvědomovali, avšak nikdo nic konkrétního nepodnikl. Právě vlna uprchlíků může vyvolat natolik velké problémy, že to může jednotu Unie rozpoltit. Už dnes si například Maďaři pod tlakem přílivu uprchlíků stanovují vlastní pravidla.
Vyrazili jsme do nepřipraveného střetného boje
A.cz: Neodpověděl jste na otázku. Co je podle vás pro Evropu největší hrozbou?
Nejednotnost Unie, na což například ruský prezident spoléhá a využívá toho. V Evropě se válčí, ale tento konflikt je najednou až na druhé koleji! Zároveň je to ale i nelogické chování vůči Rusku. Na jedné straně jde o stát s astronomickými zásobami ropy a zemního plynu, jde také o obrovský trh, což Evropu tlačí k tomu, aby si to s Putinem až tak moc nerozházela.
A.cz: V čem se chováme vůči Rusku nelogicky?
Třeba tím, že tlačíme Rusy do kouta prohlášeními o vstupu Ukrajiny do Unie či NATO.
A.cz: Promiňte, ale v Moskvě se snad nebude rozhodovat o přijetí Ukrajiny do těchto společenství?!
To určitě ne. Každému je ale snad jasné, že přijetí Ukrajiny - země s až neuvěřitelnou mírou korupce - do NATO či EU není a hodně dlouho ještě nebude reálné. Tak proč tím provokovat Rusy? Proč ještě více eskalovat napětí na Ukrajině? Možná si hodně lidí popudím. Ale k ruské okupaci Krymu nemuselo možná dojít, pokud by o něm Evropa s předstihem jednala s Ukrajinou. Tedy i o pro Rusy přijatelných podmínkách odchodu z námořní základny v Sevastopolu, anebo o prodloužení pobytu ruské flotily v tomto přístavu. Takhle se ale v jistém slova smyslu Rusové ocitli pod tlakem unáhlených a nezodpovědných řečí o vstupu Ukrajiny do NATO a EU, takže zareagovali agresivně - okupací Krymu.
Přijetí ekonomicky i bezpečnostně nestabilní Ukrajiny do NATO by mimochodem znamenalo konec Aliance. A říkám to i přes to, že zásadně nesouhlasím s tím, jak se Putinovo Rusko chová (válčí) na Ukrajině. Stále častěji si říkám, že s Ruskem jsme šli do střetného boje, jehož výsledek je vždy velkou loterií. Jenomže my jsme šli do střetného boje, na který jsme nebyli připraveni.
Chování Unie hraje Putinovi do karet
A.cz: Zmínil jste selhání bezpečnostní politiky Unie. Pokud to tak opravdu je, tak proč selhává? Většina zemí Unie je přece v NATO.
Unie není vždy férová k členským zemím. Například staří členové mají v zemědělství obrovské výhody, ačkoliv jsou mnohem bohatší než ti noví. A to je jen jeden z mnoha problémů. Proč se dnes kvůli uprchlíkům staví na zadní třeba Maďarsko? Absorbovalo obrovské množství uprchlíků z Balkánu. Ale tahle vlna v Unii dlouho nikoho nezajímala. A stejně tak ani to, že například Česko přijalo tisíce uprchlíků z Ukrajiny. Na druhé straně mají najednou všichni obrovský zájem, jak vyřešit svůj západoevropský problém.
A.cz: Co tedy doporučujete?
Držet se jasných férových pravidel a zásad. Bez výjimek - jinak si budeme moci nechat o jednotě Unie jen zdát. Ať již jde o válku na Ukrajině, Řecko, anebo zmíněnou vlnu uprchlíků. Evropa musí tyto - celá léta vznikající a opomíjené - slabiny zvládnout i proto, že tohle vše hraje ruskému prezidentovi až neuvěřitelně do karet.
Nerad přeháním, ale politici by si měli uvědomit, že se nehraje o nic menšího než o osud starého kontinentu, a podle toho by měli i jednat. Být pevnými v kramflecích, nenechat se vydírat, nepodléhat vykonstruovaným hrozbám a pamatovat na to, že v sázce je víc než jejich momentální voličský úspěch. Neférové či byrokratické vztahy v Unii jsou přitom její největší brzdou v rozvoji. Zejména v tak komplikovaných časech, jaké prožíváme dnes.
