reklama
 
 

Japonská tsunami byl unikát. Vědci na ni čekali léta

29. 12. 2011 19:14
Japonci se poučili. Vlnolamy jejich města samy o sobě nezachrání

Tokio - Letošek se do japonských dějin zapíše jako rok, kdy zemi postihla největší katastrofa od druhé světové války.

Páté nejsilnější dosud naměřené zemětřesení 11. března zasáhlo silou 9 stupňů Richterovy škály severovýchod Japonska (epicentrum bylo v oceánu, 130 kilometrů od města Sendai) a vyvolalo vlnu tsunami, jež zkázu dokonala.

Desetimetrový sloup vody zdecimoval prakticky celé východní pobřeží největšího japonského ostrova Honšú.

Přírodní katastrofa si vyžádala bezmála 20 tisíc obětí, stovky tisíc lidí připravila o střechu nad hlavou a srazila japonskou ekonomiku do kolen.

Pořekadlo, že všechno zlé je pro něco dobré, ale snad platí i v tomto případě. Geofyzikové přišli necelý rok po neštěstí s povzbudivou zprávou - podařilo se jim zjistit, proč bylo japonské tsunami tak ničivé, i když v jiných případech vlna ztratí sílu dřív, než dorazí k pobřeží.

V březnu se totiž nedaleko japonského pobřeží zrodila "sloučená vlna", jejíž existenci vědci už dlouho předpokládali, ale až doposud jim chyběl důkaz. Jedná se o úkaz, kdy specifické dno oceánu, zjednodušeně řečeno, svede dohromady dvě nebo více vln tak nešťastně, že je sloučí do jedné obrovské tsunami.

Od letoška důkazy skutečně existují. Z vesmíru. Družice NASA a Evropské vesmírné agentury poskytly snímky, které sloučení vln dokazují. 

Příště bude víc času

Objev prezentovaný na prosincové výroční konferenci Americké unie geofyziků v San Francisku může významně zpřesnit předpovědi, a do budoucna tak zachránit mnoho lidských životů.

"Šance, že by se nám podařilo pomocí satelitů zachytit sjednocenou tsunami, byla asi 1 ku 10 milionům. Satelity Jason-1, Jason-2 a EnviSat ale byly v pravou chvíli na pravém místě a pomohly nám její existenci prokázat," cituje server MSNBC člena výzkumného týmu z Univerzity v Ohiu Tonyho Songa.

Desetimetrovou vlnu nezlomíte

Jednoduché, ale velmi cenné ponaučení by si mohli vzít také Japonci. Znělo by asi takto: Nespoléhejte se na bariéry, a už vůbec netvrďte, že jsou dokonalé.

Před třemi roky byl podél průmyslového města Kamaiši v prefektuře Iwati dokončen více než 1,5 kilometru dlouhý vlnolam, který se tyčil do výšky šesti metrů nad vodní hladinou.

Stavba trvala třicet let a bariéra za 1,6 miliardy dolarů byla odolná i proti zemětřesení. Měla město dokonale ochránit. Dokonce na ni byla složena i oslavná píseň.

"Chrání ocelové město Kamaiši, chrání naše živobytí, chrání lidskou budoucnost," znělo v popěvku. Neuchránila nic.

Přívalová vlna se přihnala pětatřicet minut po zemětřesení. Jak dokazují záznamy z kamer, bariéra neměla nárok ji zastavit.

"Byl jsem velmi zklamán. Všem jsme hrdě tvrdili, že dokud tu náš vlnolam bude, všichni jsou v bezpečí," říká Jošinari Gokita, který na stavbě protipovodňové zábrany pracoval přes deset let. 

Kamaiši je hornaté město. Kopce stoupají hned za přístavem a obchodním srdcem metropole. Poskytují tak dostatečnou přírodní ochranu. Po druhé světové válce byl navíc vybudován rozsáhlý systém evakuačních schodišť. Vzhledem k tomu, že od zemětřesení do úderu tsunami uplynulo 35 minut, měli obyvatelé dostatek času na to, aby utekli do bezpečí.

Nikdo ale do kopců nespěchal. Všichni byli přesvědčeni, že jsou v bezpečí. Nebyli. Utonulo 935 lidí.

Kdo by čekal, že se teď Japonci pokusí ochranu zdokonalit, nebo výrobu přesunou jinam, je na omylu. Jak upozornil deník The New York Times, bariéru obnovují do stejné podoby jako před katastrofou. 

Tokio v tichosti rozhodlo, že opravu megalomanské stavby zahrne do rekonstrukčního plánu a investuje do ní dalších 650 milionů dolarů. Kritici nemluví jen o tom, že se bariéra Kamaiši ukázala jako zbytečná, ale také o tom, že město stárne a jeho populace se z někdejších 100 tisíc obyvatel  snížila o více než polovinu na stávajících 40 tisíc.

Sociologové teď varují, že na pobřeží zůstanou jen opravené bariéry a prázdné domy.

Zdaleka ale nejde o jediný případ. Po druhé světové válce Japonsko postavilo bariéry kolem třetiny svého území. Ochrana před velkou vodou byla delší než Velká čínská zeď.

Podobně tomu bylo v rybářské vesnici Rijoši v prefektuře Iwata. Bariéra, jež měla vydržet vše, padla a vesnice byla doslova srovnána se zemí.

autor: Petr Jemelka | 29. 12. 2011 19:14

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama