Fukuoka - Psal se 5. květen roku 1945 a druhá světová válka se rychle chýlila ke konci.
Posádka amerického bombardéru B-29 Superfortress se vracela z operačního letu, který měl být jedním z jejích posledních v rámci americko-japonského konfliktu.
Pro dvanáct letců na palubě se ale stal tím úplně posledním. Nad městem Fukuoka jejich stroj sestřelila japonská stíhačka.
Všichni stačili vyskočit s padákem. Jeden letec ovšem zemřel při seskoku, další tři po dopadu ubili civilisté.
Kapitána bombardéru Marvina Watkinse Japonci separovali od jeho mužů a odvezli do Tokia ke krutému výslechu, zbylé členy posádky převezli do komplexu Císařské lékařské fakulty, kde je vojenští zdravotníci umučili při nehumánních experimentech.
Mořská voda do žíly
Sedmdesát let o osudu posádky sestřeleného bombardéru nikdo nevěděl nic bližšího. Univerzitní muzeum ale v sobotu otevřelo novou expozici, jejíž část je "temnému období" japonské medicíny věnována, píše agentura Kjódo.
Ze záznamů poválečných výslechů třicítky členů zdravotnického personálu laboratoře vyplývá, že lékaři letcům vpichovali mořskou vodu, aby zjistili, zda ji lze použít jako takzvaný fyziologický neboli solný roztok, který se používá například k zavodňování organismu při dehydrataci.
Další pokusy spočívaly v odstranění části jater či mozku s cílem zjistit, zda subjekty přežijí.
Nikdo z Američanů ani tisíců dalších zajatců pokusy nepřežil, a tak nemohli krutosti popsat.
Přežili však lékaři. Třiadvacet jich bylo na základě nálezu zohavených ostatků letců, jež kdosi konzervoval ve formaldehydu, odsouzeno k testům smrti, doživotí či dlouholetému vězení. Stejně skončila většina japonských lékařů, již se účastnili dalších válečných pokusů na lidech.
O dva roky později však tehdejší vojenský guvernér Japonska - americký generál Douglas MacArthur - tresty výrazně snížil a do roku 1958 byli všichni, kteří nebyli odsouzeni k smrti, na svobodě.
Pitva zaživa
Někteří z nich byli s odstupem desítek let ochotni promluvit. Například v roce 1995 se o svůj příběh - pod podmínkou anonymity - podělil tehdy dvaasedmdesátiletý bývalý zdravotník, který se přestěhoval do Spojených států a založil si tam farmu.
Reportérovi deníku The New York Times prozradil, že byl ve svých třiceti letech pověřen "operací" jednoho ze zajatců. Zákrok byl proveden bez umrtvení na pacientovi, jenž byl předtím infikován morem.
Rozřízl jsem ho od hrudníku až k žaludku a jeho nářek začal být nesnesitelný, obličej se mu zkroutil v nepopsatelné agonii až nakonec konečně umlkl.
"Ten muž věděl, co ho čeká, takže když ho přivedli a nahého připoutali k posteli, nepokoušel se ani bránit. Když jsem ale vzal do ruky skalpel, začal křičet. Rozřízl jsem ho od hrudníku až k žaludku. Jeho nářek začal být nesnesitelný, obličej se mu zkroutil v nepopsatelné agonii, až nakonec konečně umlkl," vzpomínal někdejší člen obávané tajné jednotky 731.
Amputace a pokusná přišívání
"Tyhle věci byly na každodenním pořádku, já si to ale vybavuji, protože to tentokrát bylo poprvé," dodává. Pokus byl prováděn v rámci projektu, jehož cílem bylo vyvinout morové bomby. Lékaři chtěli vědět, co bakterie dělá uvnitř těla.
Narkóza ani žádné utišující prostředky nebyly používány kvůli obavám, že by mohly ovlivnit výsledek experimentu.
Obdobné pokusy Japonci prováděli i s antraxem, cholerou a desítkou dalších patogenů. Japonští lékaři si na válečných zajatcích zkoušeli také nejrůznější operace, včetně amputací či přišívání nohou k ramenům a naopak.
Pokud pokusné objekty nezemřely přímo při experimentu, byly usmrceny bezprostředně po něm. Po skončení války Američané záznamy s výsledky pokusů zabavili a využili při vlastním projektu vývoje biologických zbraní.
