Měděně zlaté paprsky zapadajícího slunce se odrážejí na hřbetech kaniců plovoucích v sádkách vybudovaných na pouštní farmě v izraelském kibucu Mašabbe Sade.
Místní vědci zjistili, že by se poloslaná voda čerpaná z vrtu v Negevské poušti mohla využít k chovu teplovodních ryb. Geotermální voda se slaností zhruba desetkrát nižší než mořská, neznečištěná a teplá 37 stupňů Celsia se pro ryby ukázala jako ideální.
"Nebylo snadné přesvědčit lidi, že chovat ryby v poušti dává smysl," říká biolog Samuel Appelbaum z ústavu pro pouštní výzkum Ben-Gurionovy univerzity, který v Izraeli prosazuje tento nápad už od konce 80. let minulého století.
"Je důležité zrušit povědomí, že vyprahlá půda je neúrodná, zbytečná. Měli bychom považovat pouštní území, pod nímž existují podzemní vody, za půdu s velkými možnostmi, zvláště pak k produkci potravin, protože je na ní malá konkurence a obyvatelům dává velké možnosti."
Voda se recykluje
Appelbaum pak ukázal farmářům v místech, kde vodní zdroje jsou omezené a drahé, že vodu ze sádek je možné poté použít k zavlažování polí. Organický odpad, který ryby produkují, navíc působí jako hnojivo.
V kibucu Mašabbe Sade voda recyklovaná z rybích sádek zavlažuje akry olivovníků a jojoby, na dalších místech slouží k zalévání datlovníků a alfalfy (druh vojtěšky).
Řetězec několika po sobě následujících uživatelů vody je modelem, který by podle izraelských vědců mohl být potenciálně úspěšným modelem pro země třetího světa.
Lidé, kteří žijí v pouštních oblastech, často patří k nejchudším na světě. Metody vyzkoušené v Negevské poušti nyní vědci předávají dál mimo jiné v Tanzanii, Indii, Austrálii a Číně. Podobné metody chovu ryb jsou využívány i v arizonské Sonorské poušti.
Začalo to v Galileji
Historie chovu ryb v nepouštních oblastech, především v Galileji, se datuje do 20. let minulého století, kdy ještě Izrael jako stát neexistoval.
V té době byla země poměrně chudá a maso bylo považováno za luxus. Ryby však byly levným zdrojem potravy, a proto v několika kibucech v Galileji vznikly rybí farmy.
Většina tehdejších židovských osadníků pocházela z východní Evropy, říká Uriel Safriel, profesor ekologie Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. "Znali jenom gefilte fish, a tak chovali kapry," říká s odvoláním na tradiční židovskou specialitu.
Ryby žerou jiné ryby
Postupně se začaly chovat další druhy, včetně tilápií, mořských okounů a dalších. Za poslední desetiletí v Negevské a Aravské poušti vzniklo 15 farem chovajících ryby jak na maso, tak pro akvaristiku.
Chov ryb se mezitím po celém světě stává stále lukrativnějším odvětvím úměrně tomu, jak roste poptávka po zdravějším rybím mase a klesá množství ryb v jejich přirozených lovištích.
Rybí farmy ale mají i své kritiky, kteří tvrdí, že mohou škodit jak životnímu prostředí, tak rybám. Dlouhodobě nejsou rybí farmy udržitelné, protože ryby, které se v nich chovají, jsou masožravé a je třeba je krmit na proteiny bohatou stravou získanou z jiných ryb - většinou nachytaných v přírodních lovištích.
