Basra - Iráckým úřadům se podařilo zadržet gang překupníků s uměleckými sbírkami rozkradenými z muzejí a archeologických lokalit v zemi.
Celkem 45 votivních sošek sumerských a babylónských králů putovalo do Kuvajtu a odtamtud zřejmě dále na trhy do západní Evropy a USA.
Podobných zpráv se šťastným koncem v posledních měsících přibývá a irácká muzea pomalu plní vyrabované sbírky.
Jenže tisíce drobných artefaktů jako šperky, pečetítka nebo hliněné tabulky zmizely možná nadobro.
Irák, na jehož území leží Mezopotámie, oblast nepřetržitě osídlená více než sedm tisíc let, zažil totiž těsně po spojenecké okupaci v dubnu 2003 jedno z nejmasívnějších rabování památek v dějinách.
Nešlo přitom jen o "obyčejné" krádeže předmětů přímo z muzejí a depozitářů, ale i o sběr v terénu: na deset tisíc archeologických lokalit Saddámův režim střežil, po jeho pádu ale zůstala místa vydávající svědectví o dávných kulturách napospas zlodějům.
Svržení Saddáma Husajna a následná vojenská okupace země výzkum těchto lokalit zastavila - mezinárodní týmy totiž ze země odjely a areály "kolébky civilizace" osiřely. Irácká vláda nemá na archeologii peníze.
Američtí vojáci, kteří tvořili páteř invaze, přitom v prvních dnech neudělali pro záchranu nevyčíslitelného kulturního bohatství nic. Známý je příklad Národního muzea v Bagdádu, kde zloději pronikali do budovy dírou ve zdi, aniž by je vojenská hlídka zastavila.
I když se ztráty nakonec neukázaly tak velké a Národní muzeum do dnešního dne postrádá "jen" dvě procenta svých sbírek, mnohem horší jsou škody v archeologických lokalitách.
A ty mají na svědomí spojenečtí vojáci.
Těžká vojenská technika rozjezdila například v Babylónu původní asfaltový podklad silnice, starý bezmála čtyři tisíce let.
Tisíce trhlin zase nesou vykopávky starověkého města Ur, bájného rodiště Abraháma. V jeho blízkosti byla totiž mohutně rozšířena někdejší irácká letecká základna tak, že technika expandovala i do neprobádaných nalezišť.
Majorka ve výslužbě Corine Wegenerová, která s Iráčany spolupracovala na navrácení ztracených pokladů, se domnívá, že vojáci zkrátka nevěděli, po čem vlastně jejich vozidla jezdí. "Koaliční vojska v Iráku neměla důstojníky jednotek MFAA (kulturní oddíly am. armády - poz. red.), které působily za druhé světové války. Velitelé tak neměli potřebné znalosti," dodává.
Ani ona ale nedokáže určit, kdy se činnost muzejí vrátí k normálu. Irák je totiž stále nebezpečnou válečnou zónou a kulturní instituce tak fungují jen v nouzovém režimu.
